Už dlouho jsem byl přesvědčen o tom, že o sestupujícím týmu z FORTUNA:LIGY je rozhodnuto, a že jím bude Dukla Praha pod trenérem Skuhravým. V jednom z nedávných komentářů jsem ho s podporou argumentů z důvěryhodného zdroje při jeho působení v Opavě a aktuálním fungování v Dukle Praha nazval alibistou a tentokrát to podle mého názoru jen potvrdil. Pokusím se tento můj dojem vysvětlit.
Roman Skuhravý je jedním z prvoligových trenérů, kteří byli také v jisté době mými svěřenci. Shodou okolností všichni v prvoligovém Jablonci. Kromě Romana Skuhravého to byli také Josef Weber, dnes trenér Mladé Boleslavi, Michal Kordula ještě nedávno trenér Slovácka a na Slovensku Adrian Gula, dnes trenér U21 Slovenska.
Roman Skuhravý je trenér, který má, jak jsem si všiml, svoji představu o způsobu hry a nemíní ji se svými svěřenci měnit bez ohledu na jejich typologii a jejich možnosti. V druholigové Opavě to fungovalo, ovšem po postupu do první ligy už ne. Jenže on si trval pořád na svém a zřejmě jeho odchod do pražské Dukly byla pro všechny, především pro hráče Opavy, pozitivní změna. Po několika vydařených utkáních probíhal v Dukle druhý „díl“ snahy trenéra vtisknout novému týmu způsob hry podle svých představ. Výsledkem je neodvratitelný sestup Dukly do Fotbalové národní ligy a trenér Skuhravý jinými slovy říká, že je to vlastně dobře, že je rád hlavně za to, že se hráči výkonnostně posunuli a ve druhé lize v tom budou pokračovat. Dokonce prohlásil, že nechce následovat Karvinou, která se před rokem zachránila v posledním kole a další sezónu hraje opět o záchranu, že je lepší sestoupit a dále budovat tým a jeho způsob hry.
Kromě toho, že to považuji za vrchol alibismu, tak je to naprostá hloupost, jak jsem uvedl v názvu tohoto komentáře. Pořád si nejsem jistý, zda to trenér Skuhravý myslel vážně, zda se v té chvíli neprobudil a ve snu se mu zdálo, že je úspěšným trenérem nějakého mládežnického družstva, kde je hlavním kritériem hodnocení trenéra posunout svěřence ve výkonnosti dále. Možná už dnes ví, že v nejvyšší fotbalové soutěži jsou „bohužel“ v hodnocení práce trenéra na prvním místě kvalita hry, ale v kontextu se zisky bodů, jak se děje v současné době ve Slávii. A to nemluvím o tom, že tímto výrokem velmi usnadnil práci trenérovi Karviné Strakovi, který tento výrok trenéra Dukly svým svěřencům před utkáním s Duklou připomenul. A je to i moje zkušenost a dodám, že zcela logická, že když jsem svým hráčům přečetl jakýkoliv kritický komentář na jejich adresu ze strany trenéra soupeře, tak by se na hřišti přetrhli, aby tohoto soupeře porazili. Taková motivace je daleko efektivnější, než zvýšené prémie.
Výběr nejvhodnějšího termínu z nadpisu tohoto komentáře nechám na každém z vás. Jsem přesvědčen, že se nemůžete splést, protože vhodné jsou všechny tři.