V utkáních 17. kola FORTUNA:LIGY mě zaujaly dvě základní herní strategie, kterými je strategie založená na dominanci nad svým soupeřem a z toho plynoucím vysokém procentu držení míče a proti ní ta opačná, tedy zcela jiná, založená na obranném bloku, zisku míče a rychlém, přímočarém protiútoku po zisku míče. Toto téma jsem zvolil také proto, protože ve své trenérské práci jsem preferoval druhou variantu a jsem přesvědčen, že je pro český fotbal více typičtější a úspěšnější. Podle mého názoru to je proto, že odpovídá typologii a schopnostem českého fotbalisty. Kdo čte pravidelně moje komentáře, tak si toho určitě všiml. Zkrátka mám raději fotbal „ala“ Klopp a jeho Liverpool před fotbalem „tiky taka“ Barcelony za tehdejšího trenéra Guardiolu. Tehdejšího proto, že dnes s Manchesterem City už od klasické „tiky taka“ upustil…
Začnu u utkání Sparty Praha v Uherském Hradišti s týmem Slovácka, kam si přijela pro ostudnou porážku 1:2. Ostudnou ne pro brankový poměr, ale pro způsob, kterým k tomu došlo. Tým Sparty, především někteří jeho hráči, se totiž prezentovali neuvěřitelnou nedisciplinovaností, která domácímu týmu, hrajícímu jako každý prvoligový tým na domácím stadionu proti Spartě, s velkou bojovností na hranici obětování, pomohla k zisku tří bodů. O tom se zmíním obratem ve svém dalším komentáři na svých webových stránkách www.fotbal.palicak.cz. V tomto komentáři jen připomenu, že Sparta, vlastně její trenér Ščasný, je představitelem herní strategie se snahou o dominanci, vysokém procentu držení míče apod. Otázkou je, zda má na tento způsob hry odpovídající hráčskou kvalitu. Soupeři jim totiž na vlastních stadionech tuto hru nedovolí, hrají proti nim hodně vysoko a tím je nutí ke ztrátám míčů. Jen připomenu výměnu trenéra Sparty Ščasného a nástup mladého Holoubka od dorostu před několika lety. Došlo ke změně herní strategie směrem k bezpečnější hře a rychlému přechodu do útoku po zisku míče což přineslo velké úspěchy v Evropské lize…
Podobná zkušenost potkala i jejich soupeře Slovácko, jenže oni se poučili, respektive jejich nový trenér Svědík změnil stejnou herní strategii o 180 stupňů, jak o tom mluvil hráč Slovácka Dominik Janošek po utkání: „Dřív jsme hráli na držení míče. Byli jsme na hřišti takoví rozházení. Teď chceme jít přímočaře dopředu. Jsme víc kompaktní, organizovanější. Trenér je náročný na defenzívu“. Ano, tady je příčina zisku šesti bodů Slovácka ze dvou utkání pod novým trenérem Svědíkem a v tomto vyjádření je také příčina neúspěchů Sparty. Nic z toho, co řekl Janošek ve hře Sparty není, tedy přímočarost, týmovost, organizace, disciplína. Proč? Opět odkaz na webové stránky…
V podobném duchu, který se týká herní strategie bych mohl psát o utkání Plzně se Sigmou Olomouc. Plzeň vyhrála 2:0 a vzpomeňte si, jak vstřelila obě branky. Po rychlém kontru z pravé strany. Trenér Vrba dobře věděl, že Sigma hraje sice pohledný, kombinační fotbal, ale bez potřebné přímočarosti, agresivity a tlaku do pokutového území, s množstvím přihrávek, místo ostrého zakončení. Hráči Plzně je v tomto způsobu hry nechali, poté je nutili ke ztrátám a dvakrát udeřili. Nechci radit trenérovi Jílkovi, jeho práci hodnotím velmi vysoko, ale hra na krásu bez snahy o zakončení nevede k úspěchu. Samozřejmě je to i o typologii hráčů. A tady vidím v tomto utkání jednu pro mě nevhodnou volbu. Sigma v Plzni nastoupila v rozestavení se třemi obránci. Správný termín by měl být se třemi stopery, ale já to napsal špatně úmyslně, protože trenér Jílek postavil do tříčlenné obrany dva typologicky krajní obránce Sladkého a Vepřeka, tedy hráče s návyky krajního obránce. Navíc následně na posty tzv. „halvbeků“, jak z názvu vyplývá hráčů s úkoly cca napůl krajního záložníka a napůl krajního obránce, trenér Jílek postavil Faltu a Zahradníčka, tedy typické krajní záložníky, u kterých defenzívní práce není a ani nemůže být odpovídající tomuto postu. Tam, na postech „halvbeků“ by měli hrát typologicky krajní obránci se schopností kvalitně podpořit ofenzívu. Ne naopak. Nesmím zapomenout, že první branku Plzně vstřelil po delší brankové odmlce odchovanec Sigmy Chorý a byla to jeho první branka v sezóně, tak jsem zvědavý, zda se ta pomyslná smůla protrhla.
Třetím utkáním, které mě zaujalo nejvíce se hrálo v Opavě, kam přijela pražská Slávie. Výborná atmosféra na zaplněném stadionu se v Opavě čekala, výhra Slávie, vedoucího týmu ligy asi také. Co se nečekalo tak srdnatý odpor nováčka soutěže. Slávie vyhrála 3:2, když využila nedisciplinovanosti opavského hráče Smoly a jeho vyloučení. Utkání jsem sice vzhledem ke svým fotbalovým povinnostem ve svém klubu neviděl přímo, ale i sestřihy a komentáře v médiích mně stačily k tomu, abych i v kontextu s úvodním hodnocením týmu Sparty vyzvedl způsob hry Slávie (v tomto utkání i Opavy). Ta totiž je nastavená úplně jinak a samozřejmě lépe, než Sparta. Pozitivní charakter týmu Slávie se totiž projevil i v Opavě, když dokázal otočit skóre ve svůj prospěch, i když s pomocí červené karty soupeře. To ještě z mojí strany není všechno, protože o výhru se zasloužili dva hráči, které mnozí experti, především z řad bývalých hráčů kritizují. Jsou jimi Zmrhal (v Opavě 2 branky) a Souček (1 branka). Ano, možná při hře nevypadají elegantně, jako Brazilci, ale dnešní fotbal i takové fotbalisty potřebuje a já jako trenér je dokážu ocenit. Jsou pracovití, protože ctižádostiví, týmoví, s vítěznou mentalitou. Shrnuto mají charakter a proto je Slávie první a Sparta už několik let tápe. Ta takové hráče nemá a trenér Ščasný měl pravdu, když po derby tvrdil, že Sparta má lepší hráče, než Slávie, ale zapomněl dodat, že lepší možná v žonglování…
Ještě poznámka k hráči Opavy Pavlu Zavadilovi, který mnohé udivuje, jak se dokáže ve svých 40-ti letech vyrovnat svým mladším soupeřům i spoluhráčům. Jsem rád, že jsem k tomu i malou měrou přispěl, protože Pavel si to zaslouží. V jeho 21-ti letech ho totiž mateřský klub Sigma nechtěl (prý je pro ně moc malý), já jsem si ho vzal do tehdy nováčka druhé ligy Ratíškovic, kde jsem začínal svoji trenérskou kariéru. Pavel tam odvedl skvělou práci, přišla nabídka od tehdy ambiciózních prvoligových Drnovic, odtud šel do Sparty jako náhrada za Tomáše Rosického,, který přestoupil do Dortmundu. Potom několik let ve Švédsku, zpět do ČR do Brna a nyní v Opavě. Klobouk dolů.
K dalším utkáním jen telegraficky. Jablonec potvrdil dobrou formu z utkání s Rennes v Evropské lize, jenže tentokrát v utkání se Zlínem přidal i 4 branky a žádnou neinkasoval. Příbram prohrála doma s Baníkem Ostrava 0:2 především díky neschopnosti proměňovat i ty nejvyloženější šance. V malém pražském derby se rozešly týmy Bohemians a Dukly bez branek, remízou, ale 1:1 skončilo utkání Mladé Boleslavi s Karvinou, které ani tento bod neznamenal únik z posledního místa v tabulce F:L a Teplice porazily v severočeském derby nejtěsnějším výsledkem 1:0 Liberec.
Potvrdila se moje předpověď, že téměř zimní počasí s nízkými teplotami sníží návštěvnost na stadionech. U nás v Česku totiž na prosincové termíny nejsme zvyklí a raději zůstaneme doma u televize nebo na internetu. Vím, o čem mluvím, platí to totiž i o mně.