Nadpis mého komentáře k 27.kolu HET ligy zasluhuje vysvětlení. Před deseti dny, přesně 25. dubna, jsem na své webové stránky (www.fotbal.palicak.cz) napsal komentář s názvem „Slávie jako Liverpool? To bude ještě dlouhá cesta“. Bylo to druhý den po utkání semifinále Ligy mistrů Liverpool v. AS Roma 5:2. A protože vím, že trenér Trpišovský by se svým současným týmem Slávie Praha chtěl hrát stejným stylem, minimálně hodně podobným, tak jsem si dovolil po utkání Slávie s Viktorií Plzeň v tomto 27. kole HET ligy použít nadpis o zkrácení dlouhé cesty k fotbalu po vzoru FC Liverpool.
Použil jsem ho proto, že výkon a způsob hry Slávie v tomto utkání se mi moc líbil a byl blízko způsobu hry tohoto anglického giganta. Především hodně pohybu ve vysoké intenzitě všech hráčů, herní agresivita a tlak na hráče soupeře s míčem v každé části hrací plochy, především ve středu hřiště. Po zisku míče sprintem s míčem i bez míče do zakončení. Samozřejmě by takto Slávie nemohla hrát v sestavě s Rotaněm, Dannym, Altintopem, Sobolem, ale ani třeba s Milanem Škodou na hrotu, protože je pomalý a neobratný. Ale určitě to jde s Teclem, Hromadou, Bořilem, Jugasem, Zmrhalem, po „vyléčení“ jeho neochoty přepínat do defenzívy i se Stochem …a to ještě chyběl Souček pro trest za 4 žluté karty.
A Viktoria Plzeň? Její hráči, zvyklí kombinačně přecházet přes střední pásmo hrací plochy, najednou neměli čas na kvalitní rozehrávku a co víc, často docházelo v jejich případě ke ztrátám míče a rychlému přechodu po zisku míče hráčů Slávie, velmi často doslova sprintem. V kontextu s tímto faktem musím říci, že jsem poměrně alergický na řeči o kombinačním fotbalu, kterými se mnoho trenérů a expertů ohání, protože nevím, co si přesně pod tímto termínem kdo představuje. Jestli hru na vysoké procento držení míče nebo přímočarou kombinaci po zisku míče nebo rychlé protiútoky po zisku míče sprintem k soupeřově brance. Vidíte, že není kombinace jako kombinace, ale v podání trenéra Trpišovského a jeho Slávie je to ta třetí varianta, tedy po zisku s míčem sprintem k soupeřově brance po vzoru FC Liverpool. Proklamovaný totální způsob hry trenéra Trpišovského v pražské Slávii se mi moc líbí a v tomto kole jsme to mohli vidět i v utkání s Viktorií Plzeň.
Druhý klíčový prvek, kterým se ovšem mírně trenér Trpišovský odklonil od způsobu hry FC Liverpool bylo zjednodušení přechodu středního pásma, tedy s vyšší bezpečností hry směrem k vlastní brance. Proto brankář Kolář často zahajoval hru výkopem hluboko na soupeřovu polovinu a tím, kromě vlastní bezpečné hry, neumožnil soupeři z Plzně použít efektivní vysunutý presink.
Před utkáním jsem byl osloven deníkem Sport v tom smyslu, jak utkání skončí a proč. Byl jsem přesvědčen o tom, že Slávie vyhraje, což se také potvrdilo. Vycházel jsem totiž z mojí zkušenosti v trenérské práci, která mi říká, že klíčem k úspěšnému výsledku je, kromě zvoleného způsobu hry, který jsem popsal, nastavení hlav hráčů a to nastavení ovlivňují „rozdané karty“ před utkáním. V tomto případě byly karty rozdány jasně. Pokud Plzeň neprohraje, je mistrem. Pokud ano, bude mistrem za týden nebo dva či tři. Zkrátka hráči Plzně měli v případě prohry k dosažení svého klíčového cíle zisku mistrovského titulu, ještě tzv. „zadní vrátka“. Přeloženo ještě další tři pokusy k zisku mistrovského titulu.
U hráčů Slávie to bylo jinak. Měli před utkáním dvě klíčové motivace, uhájit druhé místo, na které se tlačí Sigma Olomouc a hrát tak o Ligu mistrů, tou druhou bylo nepřipustit oslavy mistrovského titulu největšího konkurenta na stadionu Slávie. A tady žádná „zadní vrátka“ nebyla, proto byly hlavy hráčů Slávie nastaveny jednoznačně na výhru, nic jiného si nepřipouštěli. Zatímco hráči Plzně měli někde vzadu v hlavě, že pokud to dnes nevyjde, máme další možnosti.
Shrnuto podtrženo, tým Slávie byl v tomto utkání daleko hladovější po výhře, navíc se trenér Trpišovský trefil do způsobu hry v tomto utkání a základní sestavy, konkrétně Tecl místo Škody, Hromada uprostřed, Sýkora uprostřed a ne na kraji, Frydrych na pravé straně obrany kryl záda Stochovi, uzdravený Zmrhal vlevo. Výhra Slávie s Plzní proto měla z mého pohledu logiku a byla naprosto zasloužená i díky podpoře vlastních fanoušků na vyprodaném stadionu.
Téměř v každém utkání tohoto kola šlo o hodně, jenže druhým trenérsky zajímavým utkáním byla remíza 1:1 Bohemians v Olomouci se Sigmou. Na utkání jsem se moc těšil (ještě, že bylo v televizi, protože na Sigmu, po určitých událostech z minulosti a 17-ti letech působení v klubu, nechodím), protože jsem byl zvědavý na konfrontaci velmi úspěšného trenéra Jílka a jeho týmu proti jeho kolegovi a kamarádovi Martinu Haškovi a týmu Bohemians. Tušil jsem totiž, že konfrontace kombinačního fotbalu (a zase jsme u toho termínu…) Sigmy, ovšem bez potřebné herní agresivity směrem do zakončení a agresívního fotbalu mladého týmu Bohemians plného pohybu, tlaku na míč a represinku vyzní jasně ve prospěch hostujícího týmu. To se také potvrdilo a kdyby hráči Bohemians proměnili několik svých opravdu vyložených tutovek, tak si mohli z Olomouce odvézt zaslouženě tři body. Vysunutý presink a důraz v osobních soubojích na hráče Sigmy platil (ten totiž platí na každého), nepustil je ke svému zažitému způsobu hry, kterým jsou dosud velmi úspěšní. Proto mě překvapilo, že nedokázali za této situace použít nějaký tzv. plán „B“, v tomto případě zjednodušení přechodu do protiútoku, jako to udělala pražská Slávie v utkání s Plzní. Bod za remízu zachraňoval v závěru utkání tradiční střelec týmu Plšek z trestného kopu. V tomto utkání se ukázala dvě pojetí kombinačního fotbalu. Ten olomoucký obsahuje spoustu krátkých přihrávek v postupném útoku, i když se zrychlí, tak se hráč s míčem netlačí do zakončení, ale raději volí další nic neřešící přihrávku. Hráči Bohemians naopak používají kombinaci v rychlém přečíslení směrem k soupeřově brance po vzoru Slávie, včetně agresívního napadání hráče soupeře s míčem a to na Sigmu velmi platilo, podobně jako ze strany Slávie na Plzeň.
Sparta výhrou 2:1 se Zlínem potvrdila stoupající formu i díky ustálenější sestavě, což je také prvek, který je pro úspěšnost týmu důležitý, a který předchozí trenér Stramaccioni tak nevnímal a podle mého názoru je jen otázkou času, kdy bude Sparta zase hrát o příčky nejvyšší. Pro všechny fanoušky Sparty to bohužel bude až v příští sezóně. I to jsou logické zákony fotbalu.
V každém ze zbývajících utkání hrálo jeden nebo i oba soupeři o záchranu. Proto se závěr prvoligové tabulky proměnil, ale definitivně nevyřešil a bude to tak zřejmě až do posledního kola. Ostravský Baník hrál bez branek v Mladé Boleslavi což je „výhrou“ pro hosty. Jenže to mohla být výhra bez úvozovek, tedy za tři body, kdyby Baroš, hrdina předchozího utkání se Spartou, proměnil pokutový kop. Ten fotbalový tam někde nahoře zřejmě usoudil, že za nedovolený způsob hry se Spartou tolerovaný rozhodčím si tentokrát musí prožít i nepříjemné pocity zklamání. Oba k fotbalu patří. Přesto se Baník Ostrava odpoutal ze sestupového místa, na které se sesunula po prohře s Duklou 1:3 Karviná, která po sérii sedmi utkání bez porážky v úvodu jarní části ligy postupně ztrácí. Určitě pikantní bude jejich vzájemné utkání v předposledním kole. Oba kluby jsou totiž vzájemně i funkcionářsky propojené a dobře si vzpomínám na jejich utkání v závěru podzimní části, kdy rozhodčí viditelně poškodil hosty z Karviné. Proto se mi dere na jazyk otázka, jak to bude tentokrát…
Stejným výsledkem 1:3 vyhrála také ohrožená Jihlava v Liberci a hodně si pomohla v boji o záchranu. Za domácí Liberec se vrátil do sestavy kanonýr Pulkrab a byl také autorem jediné branky domácích, což tentokrát k bodům nevedlo a zkomplikovalo také cestu k eventuální účasti Liberce v Evropské lize.
Slovácko opět uhájilo čisté konto při bezbrankové remíze na svém stadionu s Teplicemi a jak řekl jeho obránce Krejčí, je důležité v boji o záchranu udržet čisté konto a neprohrát. Uvidíme, zda jim to bude stačit.
Posledním utkáním tohoto kola byla prohra Brna 0:3 na svém stadionu s, ve formě hrajícím, Jabloncem. Ztráta šesti bodů na nesestupové místo tři kola před koncem se zdá pro Brno neřešitelná, i když teoretická možnost tady je. Jenže hráči i trenér Pivarník mi připadají ve svých vyjádřeních docela odevzdaní, což není dobré znamení do posledních tří kol soutěže. Mám pocit, že v Brně teď všichni sklízejí, co tam zasely překotné změny v hráčském kádru před touto sezónou a v součtu s nevydařenými několika přestupy v zimě se tým nenastartoval. Rád bych se mýlil, sestup nepřeji nikomu…
Naše liga si stále drží vysoký průměr návštěvnosti, tentokrát cca 6 tisíc na utkání díky své dramatičnosti. Ale my trenéři si dokážeme najít i velmi inspirativní utkání z hlediska připravenosti týmů na utkání, strategického způsobu hry, taktických variant v něm i volby typologie hráčů k jejich naplnění. Proto už dávno neplatí to, co tvrdili a možná ještě dnes tvrdí, trenéři z řad bývalých hráčů především Sparty, že se nemá z fotbalu dělat věda. Možná i proto nikoho z nich (kromě úspěšného Martina Haška) na prvoligových trenérských lavičkách nevidíme…