Ano, je to tak. Přesto, že ve všech utkáních alespoň jednomu soupeři, ve čtyřech utkáních dokonce oběma, šlo o hodně (mistrovský titul, evropské poháry, záchrana v soutěži), tak po závěrečných hvizdech rozhodčích není definitivně vyluštěná žádná z tajenek. Závěrečná dvě kola proto slibují dramatická vyluštění.
Asi vás překvapím svou volbou nejzajímavějšího utkání 28. kola HET ligy, protože tím bylo utkání Zlína se Sigmou Olomouc. Navíc mě potěšil nejen výsledek utkání 1:4 pro Sigmu, ale i jeho jednoznačný průběh. Pokud si myslíte, že to je proto, že v Olomouci jsem se narodil, studoval, v Sigmě 17 let pracoval a dosud v Olomouci bydlím, tak v tom moje spokojenost není. Je to v osobách obou trenérů, progresívního a pracovitého trenéra Sigmy Jílka, trenéra bez hráčské ligové minulosti a kolegy Petržely, představitele starých pořádků v trenérském českém fotbalovém prostředí, kterého jsem součástí prakticky celý svůj život.
Volbou trenéra ze strany vedení Zlína po odchodu trenéra Páníka jsem byl totiž opravdu překvapený. Časy se totiž naštěstí v mnohém změnily a podle mého názoru by měl klub při výběru trenéra pro svůj profesionální fotbalový tým dbát na splnění těchto kritérií: odbornost, inteligence, charakter a zkušenosti a až někde vzadu kontakty a vazby. V minulosti to u nás fungovalo na prvním místě od těch vztahů a kontaktů a platí to i o reprezentaci, tak se zřejmě řídili tentokrát i ve Zlíně. Jenže v těchto parametrech u mě s naprostou převahou vede trenér Jílek a to, že nehrál vrcholový fotbal je podle mého názoru jeho, a nejen jeho, výhodou, protože není svázán a ovlivněn tímto prostředím. Proto jsem rád, že tuto moji teorii, kterou jdu posledních 20 let proti českým zvyklostem, potvrdilo i utkání ve Zlíně a doufám, že si toho všimli i majitelé klubů a jejich odborníci na výběr trenérů.
Fotbal se totiž hodně za poslední roky změnil a nejen fotbal. Změnily se nároky na hráče a trenéry, změnili se hráči (v globálu mají více vědomostí o fotbalu, možná i díky svým agentům, proto poznají, zda trenér je schopný odborník) a jen hráčská a třeba i reprezentační minulost zdaleka nestačí. I proto se výrazně změnil způsob komunikace s hráči, naštěstí ve Zlíně je mnoho cizinců, kteří česká média a výroky svého trenéra nesledují a nečtou…To, že trenér Petržela uznal, že soupeř byl lepší a rychlejší je u něj pokrok, ale zřejmě ten rozdíl bil do očí tolik, že nic jiného říci nemohl.
Pokud jde o Zlín, tak podobný příběh se odehrál před měsícem, když ve Zlíně vyhrál 0:2 ostravský Baník pod trenérem Páníkem, který moje parametry jednoznačně splňuje také.
Trenér Páník, naopak s před měsícem odepisovaným týmem Baníku dělá zázraky, i když remíza 1:1 s Libercem ho moc v boji o záchranu nepotěšila. Nemohu si odpustit poznámku k Barošovi, kterého jsem po utkání se Spartou za své chování a způsob hry kritizoval a stojím si za tím. A zřejmě si toho, na rozdíl od rozhodčího, všiml i ten fotbalový nahoře, protože v dalším utkání v Mladé Boleslavi neproměnil Baroš pokutový kop a tentokrát s Libercem se brzy zranil a svému týmu tak nemohl pomoci k zisku tří bodů. Přesto se momentálně tým trenéra Páníka pohybuje na nesestupové 14. příčce, jenže v následujícím kole hraje v Karviné, která je o jeden bod zpět. Pikantní na tomto utkání je, že oba kluby jsou určitým způsobem funkcionářsky propojené a docela by mě zajímalo, komu budou tito zainteresovaní fandit.
Plzeň opět na svém stadionu nedokázala vyhrát, i když šancí k tomu měla v utkání se Slováckem hodně. Remízou 1:1 oddálila oslavy mistrovského titulu, které se budou zřejmě konat v dalším kole po utkání s Teplicemi a vůbec to nemyslím proto, že Teplice v tomto kole podlehly na svém stadionu Na Stínadlech už odepisovanému Brnu 1:4, což mnozí považují za domluvený výsledek. Já si to v žádném případě nemyslím, protože vím, že i taková utkání se hrají, kdy soupeři vyjde všechno, a to se stalo Brnu, a soupeři nic, a to se stalo Teplicím. Výhra Brna naopak zdramatizovala boj o sestup, protože brněnští tak přiživili teoretickou možnost zamezit sestupu do FNL.
Zajímavé utkání se hrálo v Jihlavě, kde domácí potřebují body k záchraně a Sparta zase k uhájení alespoň třetího místa, které zaručuje, po zisku MOL cupu pražské Slávie, skupinu Evropské ligy, na kterou si dělá zálusk i olomoucká Sigma a Jablonec.
Ten podle předpokladů porazil na domácí Střelnici Karvinou 2:1, kterou tak odsoudil do role přímo bojujícího o sestup, což by se před několika týdny nečekalo. I proto je naše HET liga tak dramatická a zajímavá, protože ambice mnoha klubů se mění za pochodu.
Když jsem si prošel výsledky zahraničních nejvyšších soutěží, tak jsem si všiml mnoha překvapivých výsledků v posledních kolech. Ty neminuly ani naši HET ligu a po výhře Brna v Teplicích byla druhým takovým výsledkem výhra Mladé Boleslavi na Bohemians 1:3. Při pohledu na tabulku a vylosování do posledních dvou kol je jasné, že Mladá Boleslav se tím zachránila v HET lize i pro příští sezónu. Pokud dobře počítám, tak díky vzájemnému utkání Karviné a Baníku Ostrava nemohou oba týmy získat ani teoreticky více, než 30 bodů a Brno za nimi také ne. Proto 31 bodů Mladé Boleslavi stačí k záchraně.
Podobně jako Mladá Boleslav si vydechli na Dukle, i když v pondělní dohrávce prohrála na Julisce se Slávií 0:2. Ostatní výsledky totiž zařídily, že 32 bodů Dukly stačí. A Slávie výhrou ještě může trochu znervóznit vedoucí Viktorii Plzeň a především si zvýšit pravděpodobnost zisku druhého místa po posledním kole, které zaručuje předkolo Ligy mistrů. Ke Slávii jen dodám, že poslední vítězná utkání s Plzní, zisk MOL cupu a výhra na Dukle a především způsob hry Slávie ukazují na určitou stabilizaci představ trenéra Trpišovského a sportovního manažera Nezmara o způsobu hry, pro který do Slávie přišli. A nechci opakovat u trenéra tezi o odbornosti atd. a u Nezmara, vystudovaného inženýra ekonomie o inteligenci atd. Tito lidé mají v českém fotbalu budoucnost, ne „jen“ ligoví hráči spokojeni se svou hráčskou kariérou a bez hladovosti po nových věcech ve fotbalu, kterých je strašně moc.