Pozor na nebezpečnou euforii s novou reprezentací pod novým trenérem

Stejně, jako každý fanoušek českého fotbalu i já jsem se těšil na první utkání reprezentace pod trenérem Jarolímem s Arménií v Mladé Boleslavi. I mně se výkon českého výběru moc líbil, ale také vím, že to může být pohled velmi zrádný. Nepochybuji o tom, že to ví i zkušený trenér Jarolím a přehnané sebevědomí, které přechází v podcenění si u hráčů pohlídá. Přikládám tedy dva pohledy dvou zcela jinak nastavených diváků. Nastaveného pozitivně a negativně. Jaká bude skutečnost zjistíme po nedělním kvalifikačním utkání se Severním Irskem.

Nejdříve ten pozitivní pohled. Pohyb našich hráčů mi připadal od první vteřiny zápasu velmi živý. Celý tým působil sehraně, jeden věděl o druhém nejen v defenzívě, což je základ, ale překvapivě i v útočné fázi. Viděli jsme hodně pohledných kombinací, často na jeden dotek a aktivitu směrem do zakončení. Celý tým hrál velmi aktivně, napadal soupeřovu rozehrávku již na jeho polovině a to velmi úspěšně. Příkladem byla situace před prvním gólem. Naopak několikrát se stalo, že jsme pustili soupeře do rychlého protiútoku po nevydařeném vysokém napadání a řešili to za pomoci faulu za žlutou kartu. Samostatnou kapitolou byl výkon Václava Kadlece. V minulosti jsem ho často kritizoval za přístup k fotbalu, který způsoboval jeho nevýrazné výkony. Teď to byl zcela jiný Kadlec. Živý, pohyblivý, aktivní, hrál s chutí, evidentně se chtěl i trenérovi ukázat v nejlepším světle, aby věděl, že s ním může počítat. A já po utkání s Arménií nepochybuji o tom, že trenér Jarolím nasadí Václava Kadlece do utkání se Severním Irskem do základní sestavy. Předpokládám, že profesionální prostředí v Německu a aktuálně v Dánsku ho připravilo tak, jak jsme byli svědky v Mladé Boleslavi. Měl jsem i dojem, že sundal nějaký ten kilogram tělesné hmotnosti a to bývá důkaz o dobré trénovanosti jakéhokoliv sportovce.

Pohled pesimisty. Naši kluci sice běhali rychle, ale tým Arménie pojal utkání velmi volně. Navíc nepochopili nebezpečí při své rozehrávce akcí na vlastní polovině a umožňovali nám získávat míče úspěšným napadáním a hrozit úspěšným zakončením. A ještě k tomu pohybu našich hráčů. Oni totiž věděli, že budou hrát jen jeden poločas a nemuseli tedy rozložit fyzické síly na celých 90 minut. A to platí i u Václava Kadlece. Byl bych zvědavý, jak by se pohyboval i ve druhém poločasu. Arméni vystřídali jen několik hráčů. Naši hráči hráli uvolněně, protože to bylo jen přípravné utkání, ale v neděli to bude pod tlakem zisku bodů do kvalifikační skupiny a to bude jiná káva a to nemluvím o agresivním a rychlém fotbalu soupeře z Britských ostrovů. V Mladé Boleslavi šlo jen o to, ukázat se za 45 minut novému trenérovi proti odevzdanému soupeři.

Kde je pravda budeme vědět v neděli kolem 22:30 hodin. Relevantní argumenty jsou v obou názorech, ale ten můj je bližší optimistovi.

Komentáře nejsou povoleny.