Ve fotbalu už mnoho pamatuji. Pamatuji dobu, kdy se fotbal v Československu a poté v Česku dělal tak nějak živelně, každý klub podle svého uvážení a podobné to bylo i na úrovni fotbalové asociace. U mládeže se střídali trenéři jak ponožky, trenérskou dvojici tvořili striktně u každého družstva jeden trenér z Čech a jeden z Moravy. Dnes už se na regionální příslušnost nehraje, předpokládám, že rozhoduje pouze kvalita trenéra.
Po vzoru některých zemí (Německo, Rakousko, Švýcarsko), které před několika lety vyhlásily „poplach“ a zavedly jasnou koncepci ve výchově fotbalové mládeže se podobnou cestou vydala i Fotbalová asociace České republiky. Hlavním představitelem těchto změn byl před několika lety nový technický ředitel Dušan Fitzel. Z doslechu vím, že u mnoha lidí nebyl moc oblíbený. Jenže on to neměl vůbec lehké. V českém prostředí, a fotbal není výjimkou, se stávají každé změny v koncepci podezřelými. A nebylo tomu jinak ani tentokrát. Dušan Fitzel prosadil po vzoru vzpomínaných zemí mnoho novinek. Některé se ujaly, některé naopak. Jenže v současné době už autor nové koncepce ve výchově fotbalistů na FAČR není, odešel pracovat do ruské nejvyšší fotbalové soutěže do Machačkaly jako asistent trenéra Vrby.
A to je další dobrovolný úprk od proklamované dlouhodobé koncepce u reprezentačních týmů a to nejen „A“ mužstva. Dá se říci, že se již při podpisu smlouvy s touto alternativou tak nějak počítalo. Jinak by totiž klauzule o částce, za kterou musí trenéra FAČR uvolnit neměla smysl. Já vím, pro FAČR z toho kápne nějaký milion nebo desítky milionů, ale koncepce se tak doslova rozpráší. Vůbec tyto výstupní podmínky ve smlouvě přeci hned na začátku eventuální spolupráce vytvářejí „zadní vrátka“ pro trenérův úprk od proklamované koncepce. A to se mi nelíbí obecně. Stejně jako před několika lety předčasný odchod z pozice asistenta trenéra reprezentace „A“ Luďka Klusáčka. Vyznělo to tak, že tímto prestižním postem si vyplnil jen mezeru mezi svými klubovými angažmá a jeho opětovném získání (asistent trenéra Ivana Haška někde v arabských zemích) reprezentaci zamával. Úsměvné bylo, že na jeho místo tenkrát nebyl nominován jiný trenér, o jeho povinnosti se podělili zbývající členové realizačního týmu… A jsme zase u problému koncepce.
Podobný je případ i trenéra Lavičky, který ukončil předčasně práci u české U21 a odešel tuším do Sparty a v současné době je znovu u U21 a já doufám, že po nešťastné prohře jeho týmu v Belgii 1:2 si nepřečteme, že odchází někam jinam a kvalifikaci dotrénuje v rámci koncepce někdo jiný.
A mnoho nechybělo, aby dalším případem byl čerstvý trenér ČR U18 Luboš Kozel, kterého lanařila pražská Slávia. Co rozhodlo, že nakonec zůstal u mládeže, která potřebuje pro naplnění koncepce výchovy mládeže kvalitní trenéry s dlouhodobými kontrakty, nevím přesně. Spekuluje se o nekorektním jednání FAČR, ale je to jedno. Důležité je, že Luboš Kozel nakonec zůstal a bude jedním z těch, kteří budou naplňovat koncepci, kterou začal realizovat dnes už bývalý technický ředitel Dušan Fitzel.
Podobné úvahy mě napadaly v posledních dnech při změně trenéra ve Slávii Praha. Nakonec z možných kandidátů vzešel trenér Šilhavý. Na tom nic, ale on v létě nastoupil do funkce hlavního trenéra v Dukle Praha, kterou považuji za klub, který pracuje velice koncepčně a to na všech úrovních. Tedy u dospělých i u mládeže. A proč tedy vedení a majitel Dukly uvolnili trenéra Šilhavého? Samozřejmě, finance. Já vím, nic mi do toho není, je to věc klubu a jejího majitele. Jen podotýkám, že platí nadpis tohoto komentáře, že finance jsou v Česku a mnohde jinde nad koncepcí a to je škoda. Bez těch financí bychom se totiž o koncepci vůbec nemohli bavit.
Podobně se nastavená koncepce zhroutila ve Slávii Praha. Vše bylo nastaveno na práci trenéra Uhrina mladšího, dokonce byl členem představenstva klubu. Jenže teď je všechno jinak. Trenér Uhrin byl odvolán a po dlouhých jednáních a několika zaručených jménech nového trenéra Slávie (Kozel, Zeman, Látal, Ševela) nakonec vyhrála zcela jiná varianta. Zkušený trenér Šilhavý, který před nedávnem nastoupil na post trenéra v Dukle Praha. V jeho případě mě nadzvedly úvahy o tom, zda je tím pravým trenérem pro ambiciózní Slávii, protože je sice velice zkušený, ale současně slušným člověkem, gentlemanem a nepostrádá pokoru a je tedy příliš hodný. Tak vám tedy nevím, zda má někdo pocit, že fotbalový trenér by měl být namistrovaný, vulgární darebák? Samozřejmě, že ne. I mně totiž mnozí přidělili nálepku hodného trenéra. Často se totiž zaměňuje slušnost za hodného dobráka. Já se např. považuji za velmi přísného trenéra, který nastavý pravidla a striktně vyžaduje jejich dodržování a to všech bez rozdílu. A samozřejmě je dodržuji i já. Zásadně jednám s hráči na úrovni partnerské, nikdy hráče neurážím, neponižuji a nezesměšňuji. To neznamená, že nedokáži zvýšit hlas, pokud je to třeba. A pokud musí často zvyšovat hlas, tak dělá něco špatně A takový je i trenér Šilhavý, což absolutně neznamená, že je hodný. Je to také o inteligenci trenéra. Znám jednoho bodrého moravského trenéra, který mě považuje za hodného trenéra, zřejmě proto, že on se k hráčům často choval velmi hrubě a poté se jim obratem omlouval.
Jsem přesvědčen, že Slávia se svými vysokými ambicemi si vybrala toho pravého a musím proto poprvé pana Tvrdíka pochválit. A jak moc utrpěla koncepce fotbalového klubu Dukla Praha nedokážu posoudit, ale jedno vím jistě. Dobrý signál pro její hráče to není.