Ano, je to opravdu nepochopitelné, ale je to tak a jinak to nevidím ani já. Středem zájmu médií, fanoušků a určitě i odpůrců fotbalu se stala středeční ostuda s dvěma opilými rozhodčími při utkání Příbrami s pražskou Slávií. Fotbal dělám celý život, musím odrážet invektivy známých, kteří fotbal tzv. nemusí a tvrdí, že je to zábava pro primitivy, kteří ulamují na stadionech sedačky a ohrožují ostatní diváky pyrotechnikou a teď se stane něco, co by mě v nejhorším snu nenapadlo a pro co nemám vysvětlující, či obhajující argumenty. A určitě nejsem sám. Vyvracet názory kritiků poměrů ve fotbalovém prostředí teď bude ještě těžší, i když vím, že mají v mnohém pravdu. Naopak budu muset „sklopit uši“ a stydět se.
V Příbrami se totiž mezi dlouhou řadu primitivů dobrovolně zařadili i ti, kteří by se měli starat o dodržování pravidel fotbalu na hřišti a zásad fair play v jeho zákulisí. Je mi z toho opravdu smutno a přemýšlím, jak budu reagovat na dotazy a narážky mých současných svěřenců ročníku 1999, tedy ve věku, kdy někdy sami nevědí, kde je ta hranice spravedlnosti. My trenéři bychom totiž měli kromě trénování svoje svěřence i fotbalově vzdělávat a především vychovávat a takové příklady naši práci degradují.
Teď už tedy přejdu raději k fotbalu. V závěru každého ročníku naší nejvyšší soutěže se spekuluje o tom, co je ve hře, zda ještě vůbec v utkání o něco jde apod. Mojí odpovědí je, že o něco jde vždy. Přeci o body, umístění, prémie, dobrou pověst (což v kontextu s prvním odstavcem tohoto komentáře vyznívá divně), dobrý pocit. Jenže před zahájením 29. kola Synot ligy jsme už znali fotbalového mistra z Plzně, druhého účastníka předkola Ligy mistrů Spartu a prvního sestupujícího Baník Ostrava. V tom 29. kole se hledal tým, který se umístí v závěrečné tabulce na třetím místě a druhý sestupující. Při pohledu na výsledky v tomto předposledním kole je evidentní, že se nic nového nerozhodlo. Pikantní je, že v posledním kole se bude o pomyslné bronzové medaili rozhodovat v přímém souboji Mladé Boleslavi a Liberce. Vzhledem k tomu, že Mladá Boleslav prohrála s na jaře výborným týmem Bohemians na jeho stadionu 2:0 a Liberec v utkání plném zvratů nakonec udolal Zlín 4:3, tak si pořadí v tabulce oba týmy vyměnily. Liberec je momentálně třetí s jednobodovým náskokem a v posledním kole v Mladé Boleslavi mu stačí k uhájení třetího místa i remíza.
Další nevyluštěnou tajenkou je i jméno druhého sestupujícího. A já dodám, že překvapivě. Proč? Protože jsem nevěřil, že Příbram nezabere ani v dalším z několika utkání na domácím stadionu, tentokrát se Slávií. Prohrála i pod novým trenérem Pulpitem, který je známý svým svérázným způsobem komunikace plným vulgarismů (mám s ním i já osobní zkušenost). A na to zřejmě sázel pan Starka, když poznamenal, že potřebuje probudit svoje spící fotbalisty. Přibram prohrála 1:3 a udržela tak ve hře Sigmu Olomouc.
Ta prohrála na Slovácku 1:2 a jen díky Příbrami existuje v posledním kole varianta její záchrany last minute. Musí ovšem nejen porazit Teplice, ale Příbram musí současně prohrát v Jablonci. To si uvědomuje i trenér Sigmy Jílek (je to jednoduchá matematická úloha), ale zdálo se mi nepatřičné na tiskové konferenci po utkání na Slovácku apelovat na Jablonec v tom smyslu, aby utkání s Teplicemi nepostavil na druhou kolej vzhledem k finále MOL Cupu. Více by se měl totiž snažit, aby jeho tým vyhrál s Teplicemi.
Naopak souhlasím s trenérem Jílkem ve věci rozhodování rozhodčího Zelinky. Vzhledem k pružným fotbalovým pravidlům si svoje rozhodnutí zřejmě obhájí. Mám na mysli podle mého názoru přísnou červenou kartu Šindelářovi a faul Diviše při vítězné brance Slovácka. Jen bych mu připomenul jasný faul příbramského Zápotočného na hráče Dukly Mareše v minulém kole, kdy Zápotočný hráče Dukly doslova zápasnickým chvatem strhl k zemi a píšťalka rozhodčího Zelinky zůstala němá. A potom za týden na Slovácku potrestá daleko menší faul nejen pokutovým kopem, ale i červenou kartou. A co je na tom nejzvláštnější, že tím vlastně zásadním způsobem ovlivní boj o záchranu, protože z mého pohledu před několika dny pomohl svým verdiktem Příbrami (i když ta toho nevyužila úplně, protože hrála jen 2:2) a ve středu poškodil Olomouc, která se s Příbramí „pere“ o sestup. Pan Zelinka skvěle zvládl utkání Sparty a Plzně a já ho hodně chválil. Jenže jeho verdikty v Příbrami a na Slovácku mě utvrdily v tom, že i on v hlavě dokáže řešit, jak jsou rozdané karty obou soupeřů. Na Spartě to řešit nemusel.
To nic nemění na tom, že Sigma si za své problémy se záchranou může sama a má velké štěstí v tom, že po řadě nepovedených utkání je ve hře o záchranu ještě v posledním kole. Mohou za to ne jejich výkony a výsledky, ale především mnohé výsledkové zkraty jejich soupeřů. Jejich jarní bodové zisku za 13 kol jsou totiž nezvykle nízké. Zlín 5 bodů, Příbram 6, Sigma 9. Dalšího zkratu se v tomto kole nedopustila Jihlava, když porazila sestupující Ostravu 3:0, definitivně se zachránily Teplice po remíze 1:1 s Duklou Praha a i Zlín, i když prohrál v Liberci 4:3. Tomu nahrála právě prohra Sigmy v Uherském Hradišti.
Po vyřešení umístění na prvních dvou příčkách a následných plzeňských oslavách titulu a uvolnění napětí hráčů Sparty (na oslavy za druhé místo ve Spartě snad nikdo ani nepomyslel) ani nepřekvapilo, že oba nejbohatší a tím i nejkvalitnější kluby a jejich týmy svá utkání prohrály. Sparta přijela do Brna, kde jsou její utkání vždy velkým lákadlem. Toho využili brněnští a dokázali svůj stadion zaplnit do posledního místečka a v parádní atmosféře Spartu porazit 1:0. Byla to zároveň skvělá tečka za působením trenéra Kotala v Brně a potvrzení 6. místa v tabulce.
Vktoria Plzeň, která obhájila své loňské prvenství prohrála dokonce na domácím stadionu a zaplněným hledištěm s Jabloncem, který se chystá na finále MOL Cupu 1:2. I z hodnocení trenéra Krejčího bylo cítit, jak nelibě nese tuto prohru, protože hned po utkání byl hráčům a realizačnímu týmu předán pohár za mistrovský titul.