Moje dlouholetá zkušenost je, že v posledním kole soutěže se už toho moc na dosažení cílů jako např. zachránit se moc nedá spolehnout. To je např. současná situace Sigmy Olomouc, která včera doslova rozdrtila Teplice 6:0. Platí to především na případy, kdy potřebujete nejen vyhrát svoje utkání, ale potřebujete k tomu i jiný příznivý výsledek v dalším utkání.
Jiná situace je v případě, kdy se v posledním kole střetnou dva soupeři, kteří usilují o totéž, jako tentokrát Mladá Boleslav s Libercem, kterému stačilo získat bod za remízu, aby si uhájil třetí místo. Konečným výsledkem 2:2 se to Liberci podařilo a získal tak pomyslnou bronzovou medaili a zapojení se do předkol Evropské ligy o jedno utkání později.
Než začnu komentovat všechna utkání 30. kola, neodpustím si jednu poznámku a srovnání fungování klubu v profesionálním fotbalovém prostředí ve vyspělé fotbalové zemi a u nás. To srovnání mě napadlo při sledování výsledků Viktorie Plzeň v posledních třech kolech, když měla již zajištěn zisk mistrovského titulu. Mužstvo Plzně totiž všechna tři utkání prohrála, nezískala v nich ani jediný bod při skóre 1:9. A to je nejen pořádná ostuda, ale svádí to k různým spekulacím, které se týkají protěžování klubu ze strany rozhodčích a tak trochu to degraduje neuvěřitelnou sérii 16 vyhraných utkání za sebou, která těmto třem prohrám předcházela. A mnozí si přidají, že až to Plzeň nepotřebovala, tak jim rozhodčí nepomáhali a proto poslední tři utkání prohrála. Jenže tak to není a troufám si říci, že dovedu odhadnout příčinu tohoto propadu. O hráčích Viktorie je známo, že se dokáží perfektně připravit na důležitá utkání a prokázali to i v tomto ročníku Synot ligy. Jenže je o nich také známo, že se dokáží také perfektně uvolnit, pokud mají pocit, že už mají odpracováno a splněno. A mám takový pocit, i při vzpomínce na hodnocení svých hráčů ředitelem klubu panem Šádkem před rokem, že pro to uvolnění mají určité pochopení i jejich nadřízení.
A teď si srovnejme výsledky týmů, které si zajistily mistrovský titul ve vyspělých fotbalových zemích. Anglický Leicester následně vyhrál 2:0 s Evertonem, italský Juventus Turín deklasoval 5:0 Sampdorii Janov a německý Bayern Mnichov 3:1 Hannover, ve Francii PSG 4:0 Nantes. A v Česku prohrála Viktoria Plzeň poslední tři utkání a to poslední 0:5 na Slávii. To srovnání je doslova šokující a neznamená nesrovnatelnou kvalitu jmenovaných klubů ve srovnání s Plzní. Naše Plzeň přeci v rámci české nejvyšší soutěže prokázala sérií 16-ti výher stejnou kvalitu ve srovnání se svými ligovými soupeři jako oni. Jenže hráči Viktorie Plzeň se zachovali po definitivě zisku mistrovského titulu v duchu českého „profesionalismu“, tedy poslední tři utkání v hlavách „vypustili“. A to se v tom pravém profesionálním prostředí nepřipouští a neodpouští. A patří k tomu i posezení Davida Limberského za volantem přistaveného autobusu před objektivy novinářských fotografů. Možná by to srovnání vyznělo podobně i v jiných oblastech fungování našeho fotbalu, ale to už nechám na jiných. Já jsem „jen“ trenérem a fotbalovým fanatikem v tom dobrém slova smyslu, ty „jiné oblasti“ by měli řešit jiní.
Při sledování průběhu utkání Sigmy Olomouc s Teplicemi a Jablonce s Příbramí, která měla přímý vliv na určení druhého sestupujícího týmu jsem si vzpomněl na moje trenérské působení v Jablonci a výhru 2:0 se Spartou, v které v tu dobu šéfoval dnešní šéf Jablonce pan Pelta. Tenkrát to byl pro všechny znalce fotbalu šok a také pro fanoušky Sparty, kteří potom poškodili na dálnici autobus s fotbalisty Sparty. Zřejmě si byli jisti tradičním ziskem tří bodů z Jablonce. Podobně jsem dnes všude slyšel, že Příbram v Jablonci neprohraje. Tentokrát ovšem šok nenastal a po remíze 0:0 se Příbram zachránila. Druhému sestupujícímu Sigmě Olomouc nepomohla k záchraně ani výhra 6:0 s Teplicemi, pro které platí odstavec tohoto komentáře o Plzni. Tepličtí se totiž ve středu i díky Slovácku, které porazilo Sigmu, zachránili a v sobotu do Olomouce přijeli na výlet. A jejich hra tomu odpovídala. Proto si na druhou stranu v Sigmě nemohou myslet, že tak „kvalitní“ tým, jako jsou oni by sestoupit neměl. Potřebnou kvalitu by totiž měli potvrzovat celou sezónu a proti připraveným soupeřům. Teplice evidentně na utkání připraveny nebyly především v hlavách hráčů a možná i fyzicky a na hřišti to bylo vidět.
Ještě krátce k výhře Slávie s Plzní. Červenobílí totiž tentokrát byli velice efektivní a střelecky se prosazovali i noví hráči, kteří přestoupili do Slávie v zimním období. Konkrétně Mihálik, Barák, Mešanovič a Hušbauer. V minulém komentáři jsem vyzvedl přínos a kvalitu mladého záložníka Baráka a v utkání s Plzní to potvrdil. Je to opravdu velice talentovaný a perspektivní fotbalista, určitě i velmi dobře doma vedený tátou, výborným mládežnickým trenérem a já mu předpovídám skvělou budoucnost. Teď už zbývá všem ve Slávii držet palce Mladé Boleslavi ve středečním finále MOL Cupu v souboji s Jabloncem, protože pokud Mladá Boleslav uspěje, bude i Slávia hrát předkola Evropské ligy. A o to letos Slávii šlo.
Sparta Praha v rozlučkovém utkání s Radkem Kováčem rozdrtila Jihlavu 5:0, když jediným střelcem všech pšti branek byl kanonýr Lafata. Díky těmto pěti brankám se stal nejlepším střelcem ligy s metou 20 branek a s převahou vyhrál před Ďurišem z Plzně, který má „jen“ 16 zásahů.
Dukla Praha prohrála na domácím stadionu překvapivě se Slováckem 0:1. Hráči tak určitě nepotěšili trenéra Kozla, který se tímto utkáním loučil s Duklou, protože se rozhodl neprodloužit smlouvu. Naopak ti ze Slovácka potěšili odcházejícího trenéra Habance, který nastupuje k týmu Zbrojovky Brno. Utkání se hrálo před tristní návštěvou 839 diváků.
Moravské derby mezi dvěma největšími městy na Moravě Ostravou a Brnem vyhrála na stadionu ve Vítkovicích Zbrojovka Brno nad Baníkem Ostrava 1:2, když dokázala otočit skóre utkání ve druhém poločasu. V tomto utkání se loučil se Zbrojovkou úspěšný trenér Kotal a s nejvyšší soutěží ostravský Baník. Radostnější bylo rozloučení určitě pro trenéra Kotala.
Poslední utkání se hrálo ve Zlíně, kde se domácí tým snažil o první jarní zisk tří bodů za výhru. Ani tentokrát se mu to nepodařilo v utkání s Bohemians Praha po remíze 1:1. Bohemka tak potvrdila svoji výbornou jarní formu a zlínští si připsali na své konto opravdovou raritu, když za celé jaro se jim vyhrát nepodařilo. I na tomto příkladu se ukazuje, jak může být odchod jediného hráče (Železníka) pro mužstvo zásadní.
Tentokrát se střelci prosadili 26 krát, což je výborný průměr 3,25 branky na utkání. Je to zásluha především týmů Olomouce, Sparty a Slávie. Paradoxní je, že ani výhra 6:0 nestačila Sigmě k záchraně. Mě, jako olomoučáka to hodně mrzí, ale na druhou stranu to je logický výsledek klubové atmosféry, která má daleko k soudržnému kolektivu lidí, kteří pracují pro jediný cíl.
Kromě nižších soutěží nás čeká ještě finále MOL Cupu ve středu 18.5. a potom už jen příprava národního mužstva na EURO 2016. Držme všichni palce, ať se trenér Vrba trefí do nominace a aby se našim hráčům ve Francii dařilo. Soupeři jsou opravdu kvalitní. Španělsko, Chorvatsko i Turecko jsou velmi silní na míči a to našemu fotbalovému naturelu nikdy nevyhovovalo. Doufám, že se pletu a všechno dobře dopadne.