Zima se stále drží zuby nehty své vlády a zřejmě negativně působí i na kanonýry v naší nejvyšší fotbalové soutěži. V tomto kole totiž byl vytvořen negativní rekord tohoto ročníku Synot ligy v počtu vstřelených branek v jednom kole. V sítích soupeřů skončil míč jen 12 krát. Naopak probudil se nejlepší podzimní střelec Synot ligy plzeňský Ďuriš, který se trefil do sítě Bohemians 2 krát a osamostatnil se tak v čele tabulky kanonýrů se 14-ti brankami.
K zajímavým statistikám tohoto kola patří i fakt, že týmy na prvních pěti příčkách tabulky neobdržely ani jednu branku a jen Mladá Boleslav ztratila 2 body za bezbrankovou remízu v Teplicích. Na čele se tedy téměř nic nezměnilo, proto začnu tentokrát z konce tabulky.
Poslední Baník Ostrava získal určitě překvapivě bod za remízu 1:1 v Jablonci. Je to první bod Baníku Ostrava, který si v letošním ročníku přivezl ze hřiště soupeřů. Favorizovaný Jablonec prohru dle vyjádření v médiích považuje za ostudu, ale mladý tým Baníku hraje s nadšením a maximální bojovností a takový tým není lehké porazit. Jabloneckým by se to možná podařilo, kdyby jejich útočník Tecl nenapálil míč z pokutového kopu do tyčky branky Baníku.
Cenné tři body si přivezla Jihlava z pražské Julisky za výhru 0:1 s Duklou. Jihlavští vyhráli zaslouženě, podnikali nebezpečné protiútoky a z jednoho z nich rozhodla velmi kuriózní branka. Záložník Jihlavy Kučera centroval z pravé strany před branku a brankář Dukly v pohodě míč chytil, jenže nečekaně do něj vrazil spoluhráč Štětina a malér byl na světě. Míč mu z rukou vyrazil a ten se do sítě dokutálel a Hrošo doslova doplazil, ale zachytil ho až za brankovou čárou.
Výsledek z Julisky zcela jistě nepotěšil olomoucké fotbalisty, které čekalo nedělní utkání na domácím stadionu s favorizovanou Spartou Praha. Sparta ve čtvrtek uhrála remízu 1:1 s italským týmem Lazio Řím v Evropské lize a získala tak větší sebevědomí, ale naopak se dalo předpokládat, že třetí den poté v Olomouci by mohli být hráči unavenější. V samotném utkání se projevila spíše ta druhá varianta, protože sparťané byli dost statičtí a nepřesní. Sigma naopak hrála velmi bojovně a hlavně odvážně. Její hráči napadali rozehrávku Sparty hluboko na její polovině a sparťany tak donutili k několika nepřesnostem. Bohužel pro Sigmu několik nadějných příležitostí nepřesností v koncovce neproměnili. Dokonce v jednom případě Spartu od obdržené branky zachránil rozhodčí, když neviděl evidentní hru rukou Váchy ve snaze vyrazit míč z branky.
Druhý poločas se hráči Sparty zlepšili, začali více běhat a výsledkem byla šťastná vedoucí branka, když míč po střele Váchy trefil jeho spoluhráče Marečka a odrazil se na opačnou stranu, než reagoval brankář Sigmy Buchta, který byl nejlepším hráčem na hřišti. Mareček tímto nezvyklým způsobem vstřelil ve svém 105. prvoligovém utkání svoji první branku, která Spartu uklidnila a i přes velkou snahu hráčů Sigmy utkání dovedli do vítězného konce a v závěru přidali ještě druhou branku. Ztrátu na vedoucí Plzeň, která byla před utkáním i díky odloženému utkání Sparty na Dukle 9 bodů, tak snížila na bodů 6. Naopak Sigma zvýšila svoji ztrátu na tým ze 14. místa, které zajišťuje účast i v příštím ročníku Synot ligy, na 5 bodů. Jenže Jihlavu tam nahradila Příbram.
Ta totiž prohrála na svém stadionu s Libercem 0:1 a v pěti jarních utkáních nevstřelila ani jednu branku. A to má ve svém týmu zkušené fotbalisty v brance Hrušku, v obraně Zápotočného a v útoku Bednáře. Kolem nich mladí kluci z příbramské akademie, ale nějak to nefunguje. Výsledky „A“ mužstva tak kontrastují s úspěchy příbramské U19“ v Lize mistrů této věkové kategorie, když je vyřadila až Benfika Lisabon na pokutové kopy.
Přemožitel Příbrami byl Liberec, který tam vyhrál nejtěsnějším rozdílem 0:1. Liberec je mi moc sympatický, protože se dokáže vždy vyrovnat s odchody důležitých hráčů a nahradit je jinými, novými, mladými a tým funguje a má výsledky. Za vším stojí trenér Trpišovský a dovedu si představit, že velký kus práce v tom odvádí sportovní ředitel Honza Nezmar. Liberec i při pohledu zvenčí je klubem, kde všichni pracují jedním směrem a výsledky to potvrzují.
V tomto kole se liberečtí výhrou v Příbrami dotáhli na třetí Mladou Boleslav, která uhrála bezbrankovou remízu v Teplicích. Napsal jsem uhráli, protože podle médií i jednoho mého kamaráda, který byl utkání přítomen Teplice hráli výborně, jen nedokázaly proměnit několik vyložených šancí. Na nezvyklém místě hrotového útočníka nastoupil zkušený Vachoušek (dle trenéra Vavrušky proto, že hodně běhá, což není dobrým vysvědčením pro jeho mladší spoluhráče) a trenér Vavruška byl s jeho výkonem velmi spokojený. Dokázal totiž svojí zkušeností uhrávat míče pro své spoluhráče z druhé vlny a sám se dostal také do několika vyložených šancí. Bohužel pro něj i Teplice jeho střely vždy zblokoval někdo z protihráčů. I při této bodové ztrátě byl trenér Vavruška, který je znám svojí náročností, s výsledkem spokojen. Jenže jeho tým se nenápadně přibližuje konci tabulky a bude zajímavé v dalších kolech soutěže sledovat, jak se tepličtí s tímto stavem vyrovnají a zda se posunou i výsledkově a postavením v tabulce nahoru.
Někdejší jihomoravské derby se hrálo v Uherském Hradišti, kam přijela z někdejšího krajského města Zbrojovka Brno. Utkání bylo velmi dramatické a oba soupeři, ale především domácí tým Slovácka si vypracoval hodně šancí. Nakonec asi zaslouženě strhli na svoji stranu výhru a zisk tří bodů domácí fotbalisté za výhru 2:1.
Z mého pohledu velmi zajímavé utkání se hrálo v Praze, kde domácí obrozená Slávia přivítala jedno z největších podzimních překvapení Zlín. Jeho fotbalisté i tentokrát odešli po závěrečném hvizdu rozhodčího bez bodu, i když domácí příznivci nespokojeně hvízdali na domácí tým. Na příkladu Zlína se ukazuje, jak je výkonnost a tím i úspěšnost fotbalového týmu vrtkavá (v minulých sezónách to ukazoval Liberec), protože Zlín byl velkým oživením, ale na jaře po pěti kolech je bez bodu. Přitom mužstvo vede stejný trenér Páník, z kádru odešel jen jeden hráč Železník, shodou okolností do jejich soupeře do Slávie. Ve fotbalu to totiž funguje tak, že tým si musí „sednout“ po všech stránkách. Fotbalovou typologií hráčů, jejich osobnostními vlastnostmi a to vše musí zapadnout i představám trenéra. A stačí, aby vypadl jeden hráč a naruší se vazby na hřišti i mimo hřiště a může, ale i nemusí, se úspěšnost týmu vypařit. V případu Zlína se vypařila. K tomu potom nastupuje ztráta sebevědomí, nervozita a další aspekty ovlivňující hlavu aktérů a je zle.
I proto musí být v opačném gardu trpěliví trenéři, hráči a především příznivci Slávie. U ní po zimních změnách všichni očekávají okamžité zlepšení, ale to nejde hned. A ukazují to i výkony Slávie. Fotbalovou produktivitu prokazuje Souček, hráč, od kterého by to nikdo nečekal a naopak vysoká očekávání nenaplňuje, na rozdíl od podzimu, útočník Škoda. Přesto Slávia vyhrála se Zlínem 1:0, když branku vstřelil právě pracovitý Souček.
Jako trenéra mě zaujala ještě jedna skutečnost. Slávia vyhrála první poločas 1:0 a ve druhém se trápila a musela vnímat nespokojenost domácích příznivců, jak jsem se zmínil v úvodu. Trenér Uhrin změnil pro základní sestavu Slávie rozestavení ze 4 4 2 tentokrát na 4 2 3 1. Tedy „jen“ s jedním hrotovým útočníkem. Přitom trenér Uhrin celou zimu prezentoval, podle mého názoru dost populisticky a pod dojmem pozitivních změn v klubu, že bude lpět na rozestavení se dvěma útočníky, což bylo vnímáno hodně pozitivně. Já v tom ovšem viděl problém a nevěřím, že ho neviděl tak zkušený trenér, jako je trenér Uhrin. Kdyby to totiž tvrdil pan Tvrdík, tak trochu „tiskový mluvčí“ klubu i trenéra Uhrina, tak bych se nedivil. A nyní trenér Uhrin pochopil nebo už se přesvědčil o tom, že převaha soupeřů o jednoho hráče uprostřed hřiště se nedá uběhat dvěma jeho svěřenci, i když se o to snaží sebevíc. Navíc jedním z nich je Hušbauer, který je hráčem méně pohyblivým a navíc musí odvádět „černou“ práci na úkor produktivity, která je jeho nejsilnější fotbalovou disciplínou. A tyto nedostatky druhý útočník nenahradí. A to byl právě případ i utkání se Zlínem. Pokud hrála Slávia se třemi hráči uprostřed (Souček, Hušbauer a Kenija) byla kvalitnější, než po odchodu Kenji se dvěma hráči. A to způsobovalo ztráty míčů a rychlé protiútoky Zlína, který potom podnikal rychlé protiútoky do nezformované obrany a hrozilo vyrovnání Zlína na 1:1. A to se divákům nelíbilo. Se zesíleným středem hřiště v současném fotbalu hrají všichni (kromě populistů), protože tam se rozhoduje ziskem nebo ztrátou míče o výhře v utkání. A platí, že není důležitý počet útočníků v základním rozestavení, ale počet hráčů, kteří doplní v útočné fázi toho jednoho ze základního rozestavení a stanou se tak dalšími útočníky.
Nakonec jsem si nechal utkání vedoucího týmu tabulky Viktorie Plzeň, která přivítala na svém stadionu Bohemians Praha 1905. Tedy tým, který chtěl v Plzni prodloužit svoji sérii neporazitelnosti v Synot lize na číslo 10. To se mu sice nepodařilo, ale i v Plzni potvrdil, že ukončená série není dílem náhody, ale dobrých výkonů. Díky nim se Bohemka vzdálila od konce tabulky a může dohrávat sezónu ve větším klidu, než v loňské sezóně. Překvapením byl post brankáře Bohemians,. Trenér Pivarník dal šanci „dvojce“ Fryštákovi z celkem logického důvodu. Brankáři Zlámalovi hrozila 4. žlutá karta a brankář Fryšták, který v Bohemians hostuje ze Slovácka, s kterým hraje tým v příštím kole dle české zvyklosti nesmí v tomto utkání nastoupit. Mohlo by se tedy stát, že by trenér neměl k dispozici ani Zlámala a ani Fryštáka. A to byl problém, kterému tímto krokem předešel. Že z toho Zlámal nebyl nadšený je jasné, ale trenér se musí vždy rozhodovat a řešit problémy v zájmu celého týmu. Proto rozhodnutí trenéra Pivarníka bylo logické a tedy správné.