Ano, nejočekávanějším utkáním 22. kola bylo derby Sparta v. Slávia, ale promluvit na důležitých příčkách v tabulce měla i utkání Liberec v. Plzeň, Zlín v. Olomouc, Jihlava v. Příbram, Ostrava v. Teplice i Mladá Boleslav v. Jablonec. V těch zbývajících šlo také o hodně (nesnáším termín, že „o nic nešlo“), třeba o přízeň diváků, prémie, body a pocit dobře odvedené práce. Ne, nejsem naivní, jen mi to tak trochu u nás chybí. A teď tedy k tomu nejdůležitějšímu.
Od malička jsem byl stejně, jako můj táta Slávista. Proto si pamatuji slávistické hráče jako Hildebrant, Knesl, Lála, Kadraba a další (Bicana ne, tak starý zase nejsem) a zřejmě i proto si hráče Sparty z toho období pamatuji méně. V paměti mi uvízlo derby č. 170, které jsem s ním emotivně prožíval, dnes to bylo již 285. derby, které sledovala vyprodaná Letná, tj. skoro 19 tisíc diváků.
Zjišťuji, že hráče Sparty v současné době, na rozdíl od těch slávistických, nelze přehlédnout a stejný dojem jsem měl i po utkání. Oba týmy hrály s velkým zaujetím a zejména červenobílí velmi tvrdě, podle mého názoru až velmi často za hranicí pravidel. O tom svědčí 7 !!! žlutých karet, oproti jedné žluté kartě Sparty. I to něco signalizuje. Hráči Sparty totiž tento vyhecovaný souboj zvládli podstatně lépe a to nejen z pohledu individuální kvality, organizace hry díky svojí sehranosti a sebevědomí po skvělých výsledcích z poslední doby, ale také po psychické stránce. O tom, že hra Sparty má i ohromě silnou volní složku (což v nedávné minulosti neplatilo) svědčí i obrat ve skóre, který museli hráči Sparty prokázat.
Hráči Slávie mi připadali přemotivovaní, což nikdy nevede k dobrému výkonu a stalo se to i jim. Navíc byla na jejich projevu znát nesehranost a nesoulad, což je v případě tolika změn v týmu logické. Je to další důkaz toho, jak složité je vytvořit nový fotbalový tým, a že nestačí jen přivézt (koupit) hotové hráče a je hotovo. Ne, ten proces tvorby je dlouhodobá záležitost a je třeba být náročný na jeho fungování, ale současně trpělivý. A v tomto stádiu, na rozdíl od vyspělého a skvěle fungujícího týmu Sparty, tým Slávie je.
Před utkáním jsem byl vyzván deníkem Sport určit slabiny Sparty, které by mohla Slávia využít a to stejné i v opačném garde. Přesto, že slabiny u současné Sparty se hledají těžko, tak jednou ze dvou jsem určil postavení dvou hráčů Sparty (v tomto utkání Šural a Costa), kteří brání rohový kop soupeře pozičně (ostatní brání osobně). Už v předchozích utkáních a obdržených brankách Sparty jsem si všiml, že při zahrávání soupeře z pravé strany a pravou nohou, kdy trajektorie míče je směrem od branky přibližně až do prostoru blízko značky pokutového kopu, stojí tito dva zbytečně blízko své branky až uvnitř brankového území. Z tohoto místa pak mají hodně daleko k letícímu míči a jsou tak prakticky vyšachováni ze souboje o míč. A přesně tímto způsobem a po stejném chybném postavení Šurala a Costy vstřelila Slávia vedoucí branku. Už slyším oponenty, kteří tvrdí, že chybu udělal i Brabec, který nepokryl osobně skórujícího Škodu. Ano nepokryl a byla to chyba, ale to nic nemění na tom, že ve vyšším postavení Šurala a Costy, které by měli hráči při zjištění, že rohový kop bude zahrávat pravák (Hušbauer), automaticky použít by s velkou pravděpodobností míč odvrátili a k souboji Brabec v. Škoda by vůbec nedošlo. Evidentně je to v případu Sparty chyba systémová, protože oba hráči neřešili svým postavením to, zda rohový kop zahrává pravák nebo levák ani při dalších rohových kopech. Ta postavení se totiž musí podle toho upravit, (na výchozí postavení dále od brankové čáry mimo brankové území) což evidentně oni nemají v repertoáru. Stejným způsobem obdržela Sparta branku s Laziem Řím v Praze. Proto bych i já, jako trenér soupeře Sparty kopal rohové kopy souhlasnou nohou, tedy zprava pravou a zleva levou.
To ovšem nic nemění na faktu, že Sparta v tomto utkání předvedla svoji sílu fotbalovou i mentální a vyhrála zaslouženě.
Těžké utkání čekalo i na vedoucí tým Synot ligy Viktorii Plzeň v Liberci. Náročnost utkání ještě zvyšoval promáčený terén, který více vyhovoval domácímu Slovanu a jeho bojovnému a zarputilému způsobu hry. Plzeňští brzy vstřelili branku a po celé utkání odolávali snaze Liberce o vyrovnání. Nakonec si vedoucí tým tabulky odvezl všechny tři body za těsnou výhru 0:1 a dostal tak pod tlak svého soupeře z Letné, který však odpověděl výhrou ve vzpomínaném derby se Slávií. Proto bude důležité dubnové vzájemné utkání obou favoritů.
Prohra Liberce a Slávie vyhovovala dalšímu adeptovi na medailové umístění a účast v Evropské lize Mladé Boleslavi. Ta porazila na domácím stadionu ambiciózní, ale v tomto ročníku nevýrazný Jablonec 1:0 brankou 4 minuty před koncem. Určitě zajímavým momentem byla zahajovací sestava domácího týmu, ve které místo zkušeného bývalého reprezentanta Baroše trenér Jarolím upřednostnil mladého Chramostu. V 55. minutě si své pozice vyměnili.
Hrála se i utkání týmů z opačného konce tabulky a asi nejočekávanější ve Zlíně, kam přijela sousední Sigma Olomouc. Diváci se branky nedočkali a zřejmě větším úspěchem byl tento bezbrankový stav pro domácí Zlín, který hrál 37. minut oslabený o vyloučeného Hubáčka. Paradoxem je, že Sigma si v tomto časovém úseku v přesile o jednoho hráče nevypracovala ani jednu vyloženou šanci, naopak oslabení domácí hned tři. Oba trenéři se shodli, že příčinou byla větší agresivita a soudržnost domácích hráčů a ochota tlačit se do pokutového území. Hráči Sigmy sice vypadají fotbalově, ale bez těchto pro současný fotbal nezbytných předpokladů. Proto to aktuálně se Sigmou nevypadá dobře ve věci sestupu do FNL, protože všichni ostatní z dolní třetiny tabulky bodují, s výjimkou Zlína, který si ovšem nahrál hodně bodů na podzim.
K těm, kteří již na jaře bodovaly patří týmy Jihlavy a Příbrami, které se v tomto kole utkali ve vzájemném utkání v Jihlavě. Výhra Příbrami 1:3 je překvapením, protože domácí dvakrát za sebou bodovali naplno a Příbram naopak do tohoto utkání ještě nevstřelila na jaře branku. A v Jihlavě hned tři. Asi budíček, který hráčům vyhlásil šéf klubu pan Starka zabral.
Do záchranářských vod se potopily i Teplice, které jeli do Ostravy k utkání s Baníkem sice s pokorou po výkonech Baníku z poslední doby, ale s cílem bodovat. Přesto, že prohrávaly 1:0 dokázaly výsledek otočit dvěma standartními situacemi na 1:2 a na dlouhou cestu do Teplic si přibalily tři velmi cenné body.
Tři důležité body získala Bohemians 1905 v utkání se Slováckem na stadionu ve vršovickém Dolíčku za výhru 2:0. Tým Slovácka tak přerušil svoji příznivou bilanci na Bohemians, hráči Bohemians zase načali novou sérii bez porážky, když tu první devítizápasovou ukončili před týdnem v Plzni.
Poslední utkání se hrálo v Brně, kde se střetl domácí tým s Duklou Praha, tedy dva týmy, které jsou charakteristické nestálostí formy. Dokáží jednou vyhrát po výborném výkonu a následně prohrát po nepochopitelně bezkrevném výkonu. Tentokrát ten velmi dobrý potkal domácí Brno, které vyhrálo 3:0 a potvrdilo tak téměř nedobytnost svého domácího prostředí. Upevnilo si zároveň i postavení v první polovině tabulky. Dukla opačně v té druhé.
Tentokrát přišlo na osm stadionů v průměru téměř 6 tisíc diváků. Největší zásluhu na tomto průměru mělo pražské derby „S“, na které bylo vyprodáno, tedy 18.684 diváků. Střelci se ani tentokrát nepřiblížili podzimní efektivitě, padlo jen 17 branek, což je průměr jen 2,13 na utkání. Podzimní průměr byl těsně nad tři branky. Je to sice každoroční trend, který je způsoben rozdílným tlakem na výsledky na podzim a na jaře, kdy se už hraje o titul, poháry či o sestup a v takových utkáních se trenéři více zaměřují na neinkasování branek, tedy na defenzívu. Snad se to v příštích kolech zlepší. To další 23. se hraje až za dva týdny po reprezentační přestávce, kterou vyplní přípravná utkání naší reprezentace se Skotskem a ve Švédsku.