Ano, zkrácená jarní část naší nejvyšší fotbalové soutěže spěchá ke svému vyvrcholení i díky fotbalovému EURO 2016 ve Francii a do jejího konce zbývá už jen 10 kol. V tom 20. jsme naštěstí nemuseli vnímat v prvé řadě chyby a výkony rozhodčích, jako tomu bylo v některých předcházejících kolech, ale mě zaujaly především výsledkové zvraty a krásné branky v závěrech utkání. Samozřejmě všichni sledujeme vývoj na obou pólech tabulky a také pohárová umístění.
Nestává se v současném fotbalu často, aby tým, který vstřelí první branku dané utkání nevyhrál. Tentokrát se to stalo dokonce v polovině utkání, tedy ve čtyřech a ve třech z nich dokonce utkání vyhrál tým, který branku obdržel jako první. Shodou okolností to bylo vždy se závěrečným výsledkem 2:1. Stalo se tak v utkání Sparty s Jabloncem, Ostravy s Duklou Praha a Jihlavy se Sigmou Olomouc. Do vedení šli ve všech třech případech hosté, ale domácí týmy si do tabulky nakonec připsaly plný počet tří bodů. Čtvrtý vzpomínaný případ se lehce vymykal, protože utkání Bohemians s Teplicemi nakonec skončilo remízou 1:1 a vedoucí branku vstřelili domácí hráči.
Minimálně do brankové hitparády celého kola, ale spíše do hitparády celé ligy, budou patřit dvě branky, které zaujaly nejen svojí krásou, ale také dobou, ve které k nim došlo. Mám na mysli vítěznou branku Sparty, konkrétně Váchy v závěru utkání s Jabloncem a vyrovnávací branku teplického Potočného doslova v posledních vteřinách utkání na Bohemians. Neméně pěknou brankou byl trestný kop plzeňského Kovaříká ve stylu „ala Ronaldo“ v utkání s Příbramí a lob jeho spoluhráče Hořavy, branka Rady z Mladé Boleslavi v utkání se Slávií či trestný kop Zavadila z Brna v utkání se Zlínem. Pojďme tedy k jednotlivým utkáním.
Jedno z nejdůležitějších utkání v boji o sestup do FNL se hrálo na Vysočině, kam přijela olomoucká Sigma. Bylo to klasické utkání tzv. „o šest bodů“. Ty nakonec zůstaly v Jihlavě po výhře 2:1 a situaci Sigmy po utkání vystihl její trenér Jílek, když prohlásil: „Před utkáním jsme byli pod vodou po pás a po něm už po krk“. Na jednu stranu je to tvrdá realita, ale na druhou nelze propadat beznaději a ovlivnit to nejvíce může trenér a potažmo jeho svěřenci. Přesně to také po utkání v Brně poznamenal zkušený trenér Zlína Páník na situaci svého týmu, kterému se v jarní části nedaří: „Trenér nesmí nikdy před hráči propadat beznaději, protože potom se mu mužstvo rozpadne pod rukama“. Trenér Sigmy tolik zkušeností nemá, ale toto zcela jistě ví, ale na podobné výroky by měl být opatrný. Zavání to alibismem, protože sice přebral hráče, které někdo v Sigmě nejen trénoval, ale vybíral a vychovával a současný trenér teď zjišťuje, co jim pro současný fotbal chybí. Hrát pohledný bezkontaktní fotbal a bez patřičné zarputilosti dnes totiž nestačí. Kromě fotbalovosti to je také o mentalitě a charakteru hráče a to v Sigmě poslední roky zanedbali. Nový trenér, a tím trenér Jílek je, ovšem musí udělat maximum pro to, aby tyto nedostatky odstranil.
Další dva „namočené“ týmy v sestupových vodách jsou Bohemians a Teplice. Jejich utkání skončilo remízou 1:1 a domácí svěřenci trenéra Pivarníka tak prodloužili svou sérii neporazitelnosti na 9 utkání, a hostující Teplice si odvezly velice cenný bod, který vydřely v úplném závěru utkání vzpomínanou brankou Potočného.
Nevím, zda mám ostravský Baník považovat za dalšího ohroženého sestupem nebo přímo prvním sestupujícím. Abych byl konsistentní, protože ho považuji za prvního sestupujícího už dávno, tak platí varianta číslo dvě. Jeho mladému týmu se i proto hraje poměrně dobře, bez tlaku na nutnost bodovat a to se také projevilo v domácím utkání s pražskou Duklou, i když prohrál 1:2. S výkonem byl však trenér Petržela spokojen a to je známka toho, že to tak muselo být, protože trenér Petržela pochvalami velmi šetří. Aktuálně jsou na tom tedy nejhůře oba kluby bývalého Severomoravského kraje a dva velcí konkurenti Baník a Sigma, což jsem poznal za 17 let působení v Sigmě Olomouc. Ani jednomu sestup nepřeji, ale voda „v úrovni krku“ už něco signalizuje.
Přesuňme se k nejvyšším příčkám prvoligové tabulky a tam se hrála také zajímavá utkání. Viktoria Plzeň přivítala na svém stadionu Příbram, která během jara klesla hodně blízko ke druhé sestupující příčce v tabulce, ale v Plzni moc velké oči zřejmě ani náročný šéf pan Starka neměl. Přesto v prvním poločasu příbramští svého favorizovaného soupeře několikrát překvapili a donutili k chybným rozehrávkám a při troše odvahy a přesnosti mohli vstřelit branku. Jenže se tak nestalo a Viktoria k první brance v prvním poločasu přidala ve druhém další tři a s přehledem získala tři body.
Možná na poměry Viktorie Plzeň nervózní začátek utkání byl důsledkem neúspěšnému fandění Jablonci v utkání na Spartě, které se hrálo několik hodin před utkáním v Plzni, a smutku z toho, že Sparta sice v hodině dvanácté, ale přeci jen vstřelila vítěznou branku do sítě Jablonce. Dovolím si takto zaspekulovat i přesto, že hráči Plzně by na takový dotaz odpověděli, že se soustředili na své utkání a výsledek Sparty je nezajímal. To je samozřejmě „lež, jak věž“. Za pozornost určitě stojí vítězná branka Váchy, který skvěle trefil odražený míč z pokutového území přesně do šibenice. Opravdu paráda a pro Spartu důležitý zisk tří bodů.
Velmi očekávaným utkáním byl souboj o pohárové umístění mezi „oslabenou“ Mladou Boleslaví a „posílenou“ Slávií. Obě kvalitativní kategorie u obou týmů jsem dal do úvozovek, protože ve sportu takové zjednodušené měření kvality týmů nefunguje a utkání v městě automobilů to potvrdilo. Domácí tým byl 55 minut jasně lepší, ale všechno se změnilo v okamžiku, kdy byl vyloučen obránce Slávie Frydrych za faul ve vyložené šanci na Chramostu. Z pokutového kopu, který byl současně s vyloučením trestem pro Slávii, vstřelil Magera vedoucí branku, ale na hřišti se odehrávalo něco zcela nečekaného. Oslabená Slávia byla najednou aktivnější, běhavější a s převahou jednoho hráče hrající Mladá Boleslav tahala za kratší konec. Na první pohled nepochopitelné, ale ve sportu se to stává. Je to totiž další důkaz toho, jak důležitá je ve sportu a nejen v něm, hlava a její nastavení. Ta mladoboleslavská zvolnila a bála se o výhru, ta slávistická přidala a šla do rizika, protože už neměla co ztratit.
Hodně se diskutovalo o pokutovém kopu a červené kartě pro faulujícího Frydrycha. Přesto, že Chramosta má pověst „herce“, tak tentokrát se o faul jednalo, i když Chramosta tomu přidal. Často se při zpomalených záběrech takové situace tvrdí, že hráč si vlastně sám zakopl o vlastní nohu a spekulovali o tom chvíli i komentátoři. Jenže tak to není. Pokud jeden hráč brnkne do paty hráče před sebou, tak to „brnknuté“ chodidlo „zakopne“ o stojnou nohu a při zpomaleném záběru to pak vypadá, že hráč zakopl sám o svou nohu úmyslně. Doporučuji si to také vyzkoušet, ale někde na měkkém terénu. Podle mého názoru rozhodčí nařídil pokutový kop správně, ale červená karta je v této situaci sice dle pravidel udělena správně, ale je to příliš velký trest pro faulujícího hráče a jeho spoluhráče.
V Brně se očekávalo, zda získá první jarní bod největší překvapení podzimu tým Zlína. Nestalo se tak a brněnští potvrdili, že na domácím stadionu se jim daří bodově výborně. Výhra 2:0 tým trenéra Kotala katapultovala na 6. místo a i tady se ukazuje výborná práce trenéra Kotala, který sází na podrobnou taktickou přípravu svých svěřenců a vůdcovské schopnosti nejzkušenějšího fotbalisty Pavla Zavadila, který tentokrát přidal i vedoucí branku z trestného kopu. Hosté ze Zlína se musí o první bodový zisk pokusit za týden.
Poslední utkání se hrálo v Liberci, kam přijel tým Slovácka bez nejlepších střelců Doška a Diviše a tomu trenér Habanec přizpůsobil hru. Hosté se na velmi těžkém terénu museli bránit a diváci nakonec branku neviděli a neviděli ani moc pohledný fotbal. Bod byl úspěchem Slovácka.