Fotbal je nejrozšířenější sport na světě, hraje se i v jeho nejzapadlejších koutech, ale není všude stejný. Pravidla jsou velmi pružná a tomu se v různých zemích přizpůsobují jeho aktéři trochu jinak. Pro příklad uvedu srovnání nejvyšší soutěže ve Španělsku a v Anglii. Španělská Primera Division je plná fotbalistů z Jižní Ameriky a proto se tam hraje převážně technický kombinační fotbal plný narážeček a parádiček. V anglické Premier League převažuje obrovské tempo, síla a agresivita.
Zkrátka při sledování náhodného televizního přenosu fotbalového utkání poznáte, zda se jedná o přenos nejvyšší soutěže ve Španělsku nebo v Anglii. Mezi těmito výraznými herními styly se pohybují všechny ostatní fotbalové soutěže. Některá je blíže Španělsku, jiná zase Anglii.V tomto pojetí se německá bundesliga pohybuje také někde mezi nimi, ale svou atraktivitou a atmosférou se jim vyrovná.
Důležitými aktéry a tvůrci herních stylů jsou fotbaloví trenéři. Jsou i takoví, jako svého času trenér Brückner, u kterých herní styl jejich týmů poznáte na první pohled. Mezi tyto trenéry zcela jistě patří současný trenér Bayernu Mnichov Guardiola, který si chtěl po španělské lize vyzkoušet svoje trenérské záměry i v německé a od léta se chystá do anglické.
Podobnou cestou se vydal také současný trenér FC Liverpool Jürgen Klopp, který má za sebou velmi úspěšnou práci v Mainzu a především v Dortmundu, tedy ve své rodné zemi v Německu. Jeho trenérský rukopis každý pozná na první pohled. Je to aktivní napadání soupeře s míčem v každém prostoru hřiště a okamžitý rychlý protiútok v co největším sprintu a počtu hráčů. Současně požaduje po hráčích aktivitu okamžitě po ztrátě míče. Na fotbal v jeho podání je opravdu radost se dívat (na ten Guardiolův občas ne, protože spousta přihrávek a fotbal v chůzi je sice svým způsobem účelný, ale pro diváka někdy až nudný), protože stále se na hřišti něco akčního děje.
V podání trenéra, vlastně v Anglii manažéra Kloppa, je stále se na něco dívat i při pohledu na něj, jak poskakuje před střídačkou, oslavuje vstřelené góly nebo reaguje na události, které se odehrávají na hřišti. Je zkrátka hodně emotivní a dokáže to dát najevo. Snaží se tuto svoji emoci dostat i do svých svěřenců a tím se chová jako jeden z nich. A kdo zná mentalitu většiny fotbalistů, tak ví, jak to mnozí dokáží ocenit. Zkrátka se nechají „vybláznit“ a do utkání vloží všechny svoje síly a možnosti.
Ano, vím, že jsou lidé, kteří si myslí, že to přehání, ale on to má z Německa dobře vyzkoušené. Při jeho příchodu do Liverpoolu, tedy do jiného prostředí, než je to německé, do jiného fotbalu, než se hraje v Německu, zkrátka k jinému stylu fungování nejen na hřišti, ale i v klubu, tak podobně, jako fotbalista i on potřeboval určitý čas na aklimatizaci. Musel si probojovat možnost angažovat své spolupracovníky v realizačním týmu, musel se trochu zklidnit ve svých emotivních výstupech při utkání, musel nutit své svěřence i po prohraném utkání poděkovat potleskem svým nejvěrnějším fanouškům za to, že na utkání přišli a hlasitě je povzbuzovali.
Jako každý zmiňovaný špičkový trenér i Klopp, který má svoji jasnou představu o způsobu hry, a o typologii hráčů pro tento způsob hry a v neposlední řadě o mentalitě hráčů, kteří by tento způsob hry byli schopni zrealizovat, by potřeboval vybrat si podle toho hráče. Jenže to při příchodu do Liverpoolu nemohl, protože tým převzal začátkem října a to běžela Premier League naplno.
Proto se čekalo množství změn v kádru hráčů v zimním období. Ale ani tady se nedělo nic převratného, proto se změny očekávají až v létě.
Jenže po shlédnutí posledního mistrovského utkání Premier League mezi FC Liverpool a Manchesterem City si nejsem jistý, zda to bude potřeba. Proč si to myslím? Protože Kloppův tým svého soupeře, s kterým prohrál před čtyřmi dny finále Capital One Cup na pokutové kopy, doslova uhnal (omlouvám se za ten termín, ale vhodnější mě nenapadá). Bylo to utkání dvou stylů. Nazvu ho profesorský a pomalý v podání Manchesteru City, proti dravému, rychlému a aktivnímu FC Liverpool, který vyhrál zaslouženě 3:0. Potvrdil tak i podzimní výhru se stejným soupeřem 4:1.
Byl to totiž fotbal podle not německého trenéra Jürgena Kloppa a jsem přesvědčen, že po letním drobném doplnění bude FC Liverpool hrát o nejvyšší příčky v nejnáročnější klubové soutěži na světě, tak, jako o ně hrál v Německu s týmem Dortmundu.
Co byly hlavní principy hry FC Liverpool v utkání s Manchesterem City? Základem je neustálý pohyb a rychlost. Jenže pohyb v maximální intenzitě a ve správných prostorech. Po zisku míče vidíte až pět hráčů vysprintovat vpřed a očekává přihrávku, než stačí soupeř zareagovat. Zcela jistě i díky tomu vstřelili Kloppovi svěřenci v posledním období na hřišti slabších soupeřů Aston Ville 6 a Norwichi 5 branek.
Naopak po ztrátě míče nastal okamžitý represink a pokud se občas stalo, že byl neúspěšný, tak následoval rychlý návrat zpět do svých, předem trenérem určených pozic. A platí to pro všechny. I to je zásada trenéra Kloppa, kterou se netají, protože tvrdí, že: „U mě musí bránit všichni“. Ztrojení hráče soupeře s míčem je častou variantou, bylo vidět i čtyři hráče, kteří atakovali soupeřova hráče s míčem v jednom okamžiku. Komentátor při tom nedokázal vyslovit ani pojmenovat tuto událost, protože ztrojení ještě vyslovit zvládl, ale „zčtveření“ zní jako nějaká zkomolenina, kterou jsem ještě nikde neslyšel ani nečetl. Ale nějaký termín pro tuto situaci asi budeme muset vymyslet. Pokud chceme sledovat fotbalová utkání týmů vedených Jürgenem Kloppem, tak zcela určitě.