V 19. kole Synot ligy mě zaujalo i několik osobních příběhů

Ano, v 19. kole mě kromě výsledků a průběhu utkání zaujalo i několik zajímavých osobních příběhů. Byly pro hráče pozitivní, ale i negativní. I když pražské derby mezi Duklou a Spartou se díky nezpůsobilému terénu po celodenním dešti, který se nedlouho před utkáním změnil ve sněhovou vánici, bylo odloženo, zmíním se i o Spartě.

Začnu u dvou utkání týmů bojujících o příčky zaručující evropské poháry a jejich soupeři byly týmy bojující o holou záchranu, tedy Slávie s Ostravou a Plzně v Olomouci. K posledním dvěma klubům mě váže osobní vztah, protože moje prvoligovou kariéru tvoří právě tyto dva kluby.

Do Olomouce přijela vyhrát Viktoria Plzeň a proti ní nastoupil tým, který v předchozím kole zklamal v Brně nejen porážkou, ale především předvedeným výkonem. Dalo se proto čekat, že Sigma, resp. její hráči musí v tomto utkání změnit hráčské myšlení a k fotbalovosti přidat i zarputilost, pohyb a agresivitu v osobních soubojích. A sestava, kterou trenér Jílek zvolil dávala tušit, že změny, které trenér udělal k tomuto záměru míří. Patřím ke kritikům fotbalu Sigmy v poslední době, ale tentokrát mě výkon a hlavně přístup hráčů Sigmy překvapil a současně potěšil. Hráči Sigmy nedali hráčům Plzně prostor k uplatnění jejich předností, tedy kvalitní kombinace a rychlá přechodová fáze, včas k nim přistupovali, zkrátka hráli s maximálním nasazením. Jsem zvědavý, zda si tento trend, bez kterého v současném fotbalu uspět nelze, udrží i v dalších utkáních. Svého kvalitního, i když aktuálně nevýrazného soupeře přehrávali i v oslabení o vyloučeného Radakoviče. I když jeho vyloučení po druhé žluté kartě bylo správné, tak totálně špatný výkon rozhodčího ani nemá cenu komentovat, protože na tolik chyb a přehmatů tady nemám prostor. Favorit tedy vyhrál 1:0 a potřetí v jarní soutěži získal plný počet bodů, ale trenér Krejčí má určitě o čem přemýšlet.

První hráčský příběh z mého pohledu se týkal hráče Sigmy Michala Ordoše. On totiž často kritizuje v médiích nejen sebe, ale hlavně také své spoluhráče a to podle mého názoru není správné a také to svědčí něco o něm. V utkání s Plzní se do základní sestavy nedostal, nastoupil až v 78. minutě a největší šanci Sigmy neproměnil. Dovedu si představit, co mu spoluhráči řekli v kabině. To totiž do kabiny patří, ale ne do médií.

Druhé utkání favorita s týmem z konce tabulky bylo ve Vršovicích, kde Slávia Praha přivítala Baník Ostrava. Favorit vyhrál, i když první branku v utkání vstřelili hosté z Ostravy. Jenže Slávia brzy vyrovnala (po hrubé chybě brankaře Baníku Šroma) a konečný výsledek byl 3:1 pro znovuzrozenou Slávii. Jenže tady skončit nelze, protože střelcem všech tří branek, tedy hattrick se povedl středovému hráči Slávie Součkovi. A to je můj druhý osobní příběh, na který ten hráč nikdy nezapomene. Přitom to je hráč, od kterého by se to na první pohled nečekalo. On je totiž vysoký, silný v odebírání míčů, s bojovným srdcem, vůlí a tahem na branku. On je totiž pověřen defenzívními úkoly, ale to jen na první pohled. On dokáže i útočit a být efektivní před brankou soupeře. A takové fotbalisty současný fotbal potřebuje. Já vím, takový hráč nevypadá na hřišti elasticky, není to na první pohled „špílmachr“, ale byl nejlépe hodnoceným hráčem utkání a byl by, jak řekl trenér Uhrin, i kdyby branky nevstřelil. „Špílmachři“, kteří neběhali, potřebovali čas a hodně doteků s míčem k realizaci svých záměrů, vypadali při práci s míčem elegantně a nemuseli bránit, už dnes nemají šanci. Navíc je Součkovi 21 let a fotbalově se ještě může hodně zlepšit, ale to ostatní, co fotbalista potřebuje (pracovitost a vůli) on už má dnes a to mu nikdo nevezme.

Další utkání s osobním příběhem se hrálo v Uherském Hradišti. Tam domácí Slovácko porazilo sestupem ohroženou Jihlavu 3:1, když v poslední desetiminutovce se děly věci. Nejprve zahodil tutovku jihlavský Hronek, jinak střelec jediné branky Jihlavy a z protiútoku vedoucí branku vstřelilo Slovácko a po několika dalších šancích Jihlavy přidali domácí v nastaveném času třetí branku. Osobní příběh v tomto utkání prožil domácí Libor Došek. On totiž, podobně, jako olomoucký Ordoš často kritizuje v médiích své spoluhráče a v tomto utkání neproměnil pokutový kop. Spoluhráči ho podrželi a utkání zvládli. Doufám, že to Libor Došek ocenil nebo se alespoň začervenal.

Další osobní příběh se odehrával ve Zlíně, kam přijela Mladá Boleslav. Vyhrála tam 2:0, i když trenér domácích své svěřence pochválil za bojovnost. Ten příběh se týká útočníka Mladé Boleslavy Milana Baroše. On totiž dlouho čekal na základní sestavu, v prvním utkání s Baníkem Ostrava se odehrál zajímavý příběh o odchovanci, který vstřelil svému klubu dvě branky. Následoval výbuch a červená karta na Spartě a nyní výhra ve Zlíně, ale s Barošem na tribuně. A všichni si budou pamatovat z tohoto utkání kulišárnu jeho mladého nástupce Aleše Čermáka při druhém gólu, kdy obelstil na místě obránce Jugase i brankáře Holého a posunul míč do sítě.

Velmi zajímavý příběh i výsledek se odehrál v Teplicích, kde přijel tým Liberce. Bylo to nejen severočeské derby, ale také utkání dvou mladých trenérů, z nichž trenér Teplic Vavruška se s v létě s kabinou Liberce nerozloučil zrovna vřele. Díky tomu trenér Trpišovský tentokrát zcela jistě neměl s motivací svých svěřenců žádný problém. O motivaci měl postaráno také protagonista dalšího osobního příběhu Egon Vůch. Je to mladý a tak trochu nevyřáděný chlapec, který v Teplicích působil a měl určitě také zvýšenou motivaci. Tu umocnila také jeho pověst, protože ta není růžová. Mnoho lidí mu nevěří, ale jinak je na tom trenér Liberce Trpišovský, který Vůcha v minulosti vedl. Tento vztah Vůchovi možná zachrání kariéru, což dokázal i v Teplicích, když jim vstřelil dvě branky a u té třetí při výhře 3:0 asistoval. Zřejmě mu také liberecké prostředí vyhovuje lépe, než to plzeňské, kde byl potrestán za nedodržení režimu hráčů.

Jablonec porazil Brno jasně 3:0 a ukázalo se, že brněnský útočník Řezníček dobře věděl, proč si nechá dát čtvrtou žlutou kartu, aby nemusel do Jablonce cestovat. Zaujaly mě dvě branky, které vstřelil jablonecký Tecl a potvrdil tím trend, který dnes ve fotbalu panuje, že vysoký útočník je úspěšný, pokud je pohyblivý a rychlý. Wágner je sice vysoký, silný, ale pohyb a rychlost mu chybí. Uvidíme, kdo bude v útoku Jablonce hrát v dalších utkáních. Možná oba dva.

Sedmé utkání se hrálo v Příbrami, kam trvala cesta pražské Bohemce jen necelou hodinu a do Prahy si nakonec odvezla bod za bezbrankovou remízu. Je to pro tým Bohemians už osmé utkání bez porážky a to jen potvrzuje, že „klokani“ zřejmě postupně opustí nejnebezpečnější pásmo sestupu. Naopak se mu nepříjemně přibližuje Příbram, což určitě nenechává klidným šéfa klubu pana Starku.

Utkání Sparty na Dukle se nehrálo vzhledem k nepříznivému počasí a tím i nasáklému a sněhem pokrytému terénu. Bylo to naprosto správné rozhodnutí rozhodčího nejen kvůli zdraví hráčů, ale také kvůli divákovi, který by na takovém terénu neviděl fotbal, ale úplně jiný sport. Docela mě to mrzelo, protože jsem se těšil na hru Sparty v tom smyslu, zda potvrdí současnou formu. Příčinou je zcela jistě podstatně zvýšená konkurence v hráčském kádru, jak potvrdil i ve formě hrající Krejčí v rozhovoru v deníku Sport. Je otázkou, co na takovou velkou, v našich podmínkách neobvyklou konkurenci budou říkat hráči, kteří momentálně nehrají. To zjistíme v dalším průběhu soutěže.

Komentáře nejsou povoleny.