A nejen ekonomika. Také region, v kterém se klub nachází, divácké zázemí, historie a další aspekty ovlivňují ambice klubu. V tomto smyslu mě zaujal nedávný rozhovor majitele fotbalového Jablonce a předsedy FAČR v jedné osobě pana Pelty a nového sportovního ředitele Jablonce Ivana Horníka v deníku Sport.
Můj zájem nevzbudil tento rozhovor díky návratu kontroverzní postavy českého fotbalu Ivanu Horníkovi, i když jsem díky němu v minulosti zažil několik bezesných nocí, ale zaujal mě díky upřímnému doznání pana Pelty, že před časem dobře neodhadl možnosti regionálního klubu z Jablonce a v dalším období se klub zaměří na získávání nadějných mladých fotbalistů a jejich uplatnění ve velkém fotbalu a případném posunu do ještě vyššího fotbalu a pomalu vycouvá z představ o vážné konkurenci těm nejlepším českým klubům, jako jsou Viktoria Plzeň a Sparta Praha a účasti v evropských pohárech včetně Ligy mistrů. Zkrátka odpískal svůj megaprojekt nákupu hvězdných fotbalistů za velké peníze, který novináři nazvali výstižně „galákticos“.
Rozhovor mě zaujal především proto, že jsem v Jablonci od července 2001 do října 2003 trénoval prvoligové mužstvo a mohu tedy srovnávat tehdejší situaci s tou současnou. Předesílám, že jsem před příchodem do Jablonce pracoval asi 17 let v prvoligové Sigmě Olomouc jako hráč „A“ mužstva, poté u mládeže a nakonec i v realizačním týmu prvoligového mužstva. Sigma byla v té době jedním z nejlepších klubů v práci s mládeží a v nejvyšší soutěži se už v té době uplatnilo mnoho jejích odchovanců. Z těch nejznámějších Ujfaluši, Heinz, Kováč, Kovář, König, Rozehnal a další. Proto mě při příchodu do Jablonce překvapilo, jak neefektivní byla výchova vlastních hráčů v tomto klubu. Neexistoval v té době žádný hráč, který by prošel jabloneckou mládeží a hrál nejvyšší soutěž. V klubu dokonce neexistovalo „B“ mužstvo jako přestupní stanice do „A“ mužstva. Brzy jsem pochopil, že jsem v klubu, který tvoří prvoligový kádr z cizích hráčů, které kupuje a mládež je jen nutným povinným závažím, které nemá potřebnou vážnost a perspektivu.
Jako trenéra, který byl zvyklý na sportovní strategii výchovy vlastních hráčů mě to překvapilo. Musím předeslat, že v té době pan Pelta pracoval ve Spartě Praha a v Jablonci zastával funkci sportovního ředitele nově Michal Doležal, který mě do Jablonce angažoval po odchodu trenéra Hřebíka do Sparty s cílem navázat na jeho práci s progresívními prvky zónové obrany a tlaku na míč (moderně dnes nazývanému presink), který já jsem velmi úspěšně aplikoval v druholigových Ratíškovicích.
Kromě překvapivého zjištění o stavu mládeže v Jablonci jsem také hned na začátku našeho jednání o působení v Jablonci byl upozorněn na složitou ekonomickou situaci klubu a dostal za úkol sehnat mladé fotbalisty bez profesionální smlouvy (tzn. levné) na Moravě, v Jablonci je vypracovat na vyšší úroveň a časem zpeněžit. Stejný úkol dostal i sportovní ředitel Doležal v Čechách. Tento krok byl důležitý také proto, že skončila některým hráčům hostování, mimo jiné mladému Tomáši Hübschmanovi ze Sparty a někteří starší hráči s vysokými platy byli zranění nebo v rekonvalescenci po operacích. Sestavili jsme tedy soudržný a pracovitý tým z kluků dosud působících ve III. a II. lize a umístili se na 9. příčce tabulky a hráli finále Poháru ČMFS (tehdejší název FAČR). V další sezóně jsme skončili na 12. místě. Pro srovnání dvě sezóny před mým příchodem se Jablonec zachraňoval v soutěži v posledním a v předposledním kole s daleko dražšími fotbalisty.
Z mého pohledu bylo úspěchem i to, že díky tehdejšímu sportovnímu řediteli Doležalovi se podařilo převzít od Tanvaldu pozici v divizi pro „B“ mužstvo Jablonce a já mohl umožnit herní vytížení i hráčům z prvoligové lavičky. To v mé první jablonecké sezóně nešlo a byl to problém. Hodně jsem se tenkrát divil, že před mým příchodem to nikomu nevadilo. Já naopak postupně přeřadil do kádru „A“ mužstva čtyři mladé kluky a v určitých pasážích utkání dostávali šanci. V základní sestavě jen jeden. Jmenuje se Josef Jindříšek, pracovitý a poctivý fotbalista, dnes velká opora a kapitán Bohemians 1905. Bylo to v utkání na Strahově, kde tenkrát hrávala domácí mistrovská utkání Slávia Praha, pod trenérem Beránkem nejkvalitnější soupeř v první lize. Hráli jsme už tenkrát v rozestavení se třemi stopéry (kdepak trenér Ščasný ve Spartě ani Juventus nepřišli s ničím novým) a odvezli si bod za remízu 1:1.
Toto moje trenérské období jsem si připomněl při čtení rozhovoru s panem Peltou, protože se zřejmě v Jablonci rozhodli jít podobnou cestou, jako se možná z nutnosti rozhodli i tenkrát. Rozdíl je ovšem v jedné, pro trenéra důležité okolnosti. Tenkrát se vedení ke změně strategie vzhledem k neutěšenému stavu pokladny sice takto rozhodlo, instruovalo tímto směrem i nového trenéra (tedy mě), ale nevyhlásili to veřejně. Zřejmě z obavy z nesouhlasné reakce diváků a příznivců Jablonce, kteří byli dosud zvyklí na nové hráče ze silných pražských klubů a najednou se museli dívat na neznámé mladíky nejen z Čech, ale také z Moravy a navíc byli přesvědčeni, že to všechno vymyslel nějaký moravský trenér, tedy já. V tomto smyslu jsem si užil svoje a projevila se tady i moje nezkušenost. Dnes už bych takovou chybu neudělal a požadoval odtajnit novou, klubem stanovenou strategii veřejně.
Nerad bych, aby tento můj komentář někdo chápal negativně směrem k Jablonci. Naopak, já na působení v Jablonce moc rád vzpomínám, byla to pro mě velká trenérská škola trvající téměř 2,5 sezóny. Na rozdíl od jiných klubů tam vše fungovalo na bázi „co se slíbí, to se splní“. Současné kroky pana Pelty a jeho otevřenost považuji za správnou cestu a je to dobře i pro nového trenéra Frťalu, který takto začíná svoji prvoligovou kariéru podobně jako tenkrát já, jenže za jasně stanovené ekonomicky skromnější sportovní strategie klubu, s kterou seznámil pan Pelta ve vzpomínaném rozhovoru i veřejnost. V ní se jistě uplatní svými zkušenostmi v hledání těch správných typů mladých hráčů i nový sportovní ředitel Ivan Horník (myslím to zcela vážně a bez ironie). Pozitivní změnou je i pěkný nový stadionu. Co se bohužel zřejmě nezmění je malý zájem diváků v Jablonci. I tomu by měla pomoci cesta vlastních fotbalistů z Jablonce nebo blízkého okolí.