Bitva o titul potvrdila moje předpoklady a očekávání

Máme za sebou dlouho očekávané utkání mezi Spartou Praha a Viktorií Plzeň, což byl přímý souboj dvou největších favoritů na mistrovskou korunu. V tomto komentáři se zamyslím nad jeho předpokládaným a skutečným průběhem.

Motivací k tomuto srovnání byl fakt, že jsem byl požádán již před utkáním redakcí deníku Sport o vyjádření k předpokládanému průběhu a také vyjádření glosátora deníku Sport Ládi Vízka, který na utkání a jeho úrovni „nenechal nit suchou“. Zejména ze strany Sparty. Já s ním totiž vůbec nesouhlasím. Možná to bude proto, že já se na podobná utkání dívám optikou fotbalového trenéra a on více optikou bývalého fotbalisty a dnešního fotbalového fanouška.

Několikrát jsme se setkali na TV Prima při komentování anglické nejvyšší soutěže a neshodovali jsme se často. On se svým typickým nadhledem přiznával, že on fotbalu rozumí jako praktik a ty naše trenérské záležitosti jej nezajímají a nechce z něj dělat vědu, ale fotbal je dnes již tak trochu věda nejen v oblasti psychologické a fyzické přípravy, ale i taktické. A ta se odvíjí od předpokladů a kvality svého družstva a předpokladů, kvality a způsobu hry soupeře. V neposlední řadě ovlivňují způsob hry i „rozdané karty“ před utkáním.

A ty byly jasné. Sparta musí vyhrát a Plzni bude stačit bod, což neznamená, že na něj bude vyloženě hrát. Skutečnost tento předpoklad potvrdila. Sparta byla první poločas aktivnější, proto měla mírně vyšší procento držení míče. Plzeň se snažila vysokým postavením před rozehrávkou brankáře Sparty Štěcha nepustit Spartu do výstavby hry a nutit ho míče vykopávat. To všechno jsem předpokládal ve svém odhadu průběhu hry. Jedna věc se ale nepotvrdila a ani nemohla potvrdit. Nacvičený rychlý protiútok Sparty po odvrácení plzeňského rohového kopu. Nemohla proto, protože Plzeň žádný rohový kop nezahrávala. Stejnou věc, tedy rychlý protiútok po rohovém kopu Sparty ovšem několikrát vyzkoušela Plzeň. A zjevně to byla varianta vědomě nacvičená.

V mém předpokladu figurovaly přednosti Plzně standartní situace a rychlý protiútok. První branka Holendy padla po rychlém protiútoku, i když se štěstím v podobě tečované střely a druhá ze standartní situace.

Po zkušenostech z předchozích utkání Plzně se silnými soupeři v evropských pohárech jsem také předpokládal mizerný výkon pravého obránce Rajtorala v defenzívě. On je totiž výborný v podpoře útočné činnosti Viktorie, za což jej všichni chválí a my trenéři to po krajních obráncích vyžadujeme, ale v jeho případě je to evidentně na úkor plnění si defenzívních úkolů. Hned v prvních pěti minutách se přes něj několikrát prodrali Sparťané Krejčí a Costa, později vyrobil Rajtoral standartní situace Sparty v nebezpečném prostoru. Všichni jsme očekávali také souboj obránců Kadeřábka ze Sparty a Limberského z Plzně. Kadeřábek se hodně snažil, ale proti sobě měl tentokrát rovnocenného hráče a prosadil se jen do dvou nadějných situací.

Za zmínku určitě stojí skvělý výkon stopéra Plzně Romana Hubníka. Jsem tomu upřímně rád, protože ho znám nejen fotbalově, ale i lidsky a je to pracovitý a zodpovědný fotbalista, pro trenéra zcela bezproblémový. V Plzni získává i zkušenosti, které mu před několika lety ještě chyběly.

Slyšel jsem i názory, že Plzeň měla štěstí. Já bych použil jiný termín. Plzeň byla efektivní a to je výraz kvality a zkušenosti. Navíc byla Plzeň skvěle připravená takticky. Především s cílem neinkasovat a v dalším průběhu udeřit. A přesně tak to bylo. Trenér Koubek i v tomto prokázal, že je na lavičce Plzně ten správný trenér.

Na týmu Sparty se i v tomto utkání potvrdilo, že na ni platí agresívní hra a to nemám na mysli agresivitu za hranicí pravidel. To ne, ale v soubojích o míč. Pokud soupeř ponechá hráčům Sparty minimum prostoru a času k uskutečnění jejich kombinačních akcí, tak hráči Sparty ztratí svoji největší zbraň a tou je fotbalovost středových hráčů. Kolega Uhrín v hodnocení utkání uvedl, že zklamáním byl výkon Matějovského. Ale to byl přeci zcela jistě jeden z hlavních pokynů v taktickém plánu Plzně. Zkrátka vyřadit ze hry (myšleno fotbalovými prostředky) tohoto hráče. A to se trenéru Koubkovi také povedlo. A nebylo to řešeno nějakou „osobkou“, ale dostupováním hráčů Sparty celou Plzní, tedy všemi hráči. Přesto si Sparta několik šancí vytvořila (Krejčí, Lafata, Kadeřábek), bohužel pro Spartu je neproměnila.

Kritiku za svůj výkon sklidil mladý Kadlec a já s ní souhlasím. U Kadlece já mám nálepku netýmový hráč a v tomto utkání se to potvrdilo. Proto také měl problémy ve Frankfurtu (jeho vyjádření na sociálních sítích, za která byl klubem kritizován).

Za zmínku stojí i atmosféra vyprodaného stadionu Sparty. Nemám na mysli pokřiky na Limberského, ale hlasivky vyprodaného stadionu.

K celkové výborné atmosféře utkání přispěli i španělští rozhodčí. Chválí je za volnější metr v posuzování nedovolených zákroků a konstatuje se, že měli u hráčů patřičný respekt. S tím vším já souhlasím, ale také musím vyslovit příčiny toho, proč ten respekt naši rozhodčí nemají. Je to proto, že v poslední době nepodávají spolehlivé výkony a hlavně proto, že si nechají beztrestně od hráčů neuvěřitelně vulgárně nadávat a dělají, že to neslyší. Možná obě tyto výtky spolu souvisí, ale jejich benevolentnost k verbálnímu hrubému vyjadřování hráčů na svoji adresu jsem kritizoval už několikrát. Proti rozhodčím ze Španělska si to nedovolili. A tím také neprovokovali i obecenstvo, které na všech stadionech na světě není objektivní a ke kritice ze strany hráčů se poté rádo přidá a platí to i naopak. Dalším českým nešvarem jsou přifilmované pády hráčů v situaci, kdy cítí v souboji se soupeřem, že jej prohrají, tak jdou k zemi. Naši rozhodčí to písknou, možná proto, aby se na ně hráči nezlobili. Jenže španělský rozhodčí těmto hráčům několikrát ukázal, že na tomu neskočí. Potom je hra plynulejší a hráči si to příště už nedovolí.

Na závěr ještě zopakuji, že utkání bylo hodno jeho důležitosti a pokud někdo postrádal více vyložených šancí a branek, tak čekal nereálné. To by musel navštívit některé utkání nižších soutěží, kde se hraje bez taktiky, bez tak kvalitních výkonů rozhodčích. A to je potom větší zábava, ale jen pro diváky typu Ládi Vízka, ale zcela určitě ne pro trenéry.

Komentáře nejsou povoleny.