Přesto, že se v tomto 27. kole Synot ligy děly zajímavé věci i na konci tabulky (výhry „odsouzených“ týmů k sestupu), tak nic nemohlo přebít zájem o utkání dvou největších rivalů a již před sezónou největších adeptů na mistrovský titul Sparty Praha a Viktorie Plzeň. Na atraktivitě tomuto utkání přidala i porážka vedoucí Plzně před týdnem na vlastním stadionu s Mladou Boleslaví a tím i vykřesání naděje na titul i pro Spartu Praha.
Karty byly rozdány poměrně jasně a srozumitelně. Sparta pro potvrzení naděje musela vyhrát, nejraději o tři branky pro naklonění bilance ze dvou vzájemných utkání na svoji stranu a Viktoria Plzeň naopak prohrát nesměla, aby si zachovala minimálně stávající odstup tří bodů a měla možnost získání titulu tzv. „ve vlastních rukou“. Podle těchto karet se dala očekávat i taktická strategie obou trenérů Ščasného a Koubka a samotný průběh utkání. A přesně podle těchto jasně rozdaných karet utkání probíhalo.
Sparta začala velmi aktivně se snahou co nejdříve vstřelit uklidňující branku a pro soupeře z Plzně naopak branku znervózňující. I přes některé vyložené šance (Krejčí, Lafata, Kadeřábek) se jí to do přestávky nepodařilo a to byla voda na viktoriánský mlýn, který mlel v prvním poločasu docela pomalu. Jenže jeho aktivita, tedy hráčů Plzně, se zvýšila a i s trochou štěstí se projevila brankou Holendy po rychlém protiútoku a první střele Plzně na branku Sparty. Bohužel pro ni nešťastně tečované, takže brankář Štěch neměl šanci zasáhnout. Nejen pro počtáře v první třídě, ale i pro všechny aktéry na hřišti bylo jasné, že pro zisk tolik potřebných tří bodů pro domácí Spartu musí její hráči vstřelit minimálně dvě branky. Toto zjištění hráče Sparty svazovalo a Viktorie povzbuzovalo a na hřišti to bylo vidět. A po druhé brance z hlavy skvělého bojovníka Hubníka už nebylo co řešit.
Možná si někdo řekne, že Plzeň vyhrála nezaslouženě a šťastně, protože druhá branka byla druhou střelou na sparťanskou branku, ale tak tomu není. Mužstvo Plzně bylo výborně na utkání připraveno po taktické stránce, vědělo co je ve hře, vědělo, že čas hraje pro ně a naopak proti Spartě. Jeho trpělivost se vyplatila a dvou míčů v síti Sparty se tým Plzně nakonec dočkal. To ovšem není otázka štěstí nebo náhody, ale zkušenosti trenéra a hráčů Plzně. Je pravda, že kdyby Krejčí proměnil svou tutovku, že by se utkání mohlo vyvíjet jinak, ale na to se ve fotbalu nehraje a nejen ve fotbalu. Ve sportu obecně. Vysoká efektivita je výrazem vysoké kvality a ta byla na straně Viktorie Plzeň.
Po prohře Sparty s Plzní vycítil šanci na zisk druhého místa, které letos zaručuje účast v předkolech královské soutěže Ligy mistrů, ambiciózní Jablonec. To by ovšem musel svoje utkání vyhrát. Pikantní na této rovnici byl fakt, že v tomto kole nastoupil na svém stadionu proti největšímu regionálnímu rivalovi z Liberce. Tato derby jsem absolvoval i já jako trenér Jablonce. Jenže v té době (2001 – 2003) na tom byly oba kluby zcela opačně, než v současné době. Jablonec byl skromný provinční klub a Liberec atakoval evropské poháry. Proto Jablonec tentokrát získal potřebné tři body za výhru 2:0 a Sparta musí o svoji účast v Lize mistrů alespoň z druhého místa ještě bojovat.
Zajímavě se vyvíjí i boj o čtvrté a možná i páté místo, které může v případě zisku národního poháru Jablonce nebo Mladé Boleslavi (jeden z nich se do finále protlačí, protože v semifinále hrají proti sobě) znamenat účast v Evropské lize. Mladá Boleslav ztratila větší odstup od ostatních a po remíze na Bohemians 1905 1:1 má na dotírající Příbram náskok jen dva body. A ta na Teplice také jen dva body, takže o tyto příčky se bude ještě ve třech zbývajících kolech hodně bojovat. Pomohly k tomu právě výhry Teplic v Jihlavě 0:1 a Příbrami se Slávií 2:1.
Utkání v Jihlavě bylo zajímavé také návratem nedávného trenéra Jihlavy Rady, dnes trenéra Teplic, na místo činu a tři body byly pro něj určitě příjemným návratem. V utkání Příbrami se Slávií se o výhře domácích rozhodlo až v závěru utkání a kdo jiný by to měl zařídit, než bývalý sparťanský útočník Bednář, který se v Příbrami, i pro mě překvapivě, střelecky probudil. Slávii vstřelil i první branku a nejlepším způsobem tak odpověděl fanouškům Slávie, kteří na něj během utkání hanlivě pokřikovali díky jeho sparťanské minulosti.
Kromě severočeského derby „O krále Ještědu“ se v tomto 27. kole hrálo ještě moravské derby mezi Slováckem a Zbrojovkou Brno. Skončilo nerozhodně 1:1, což potěšilo evidentně více hráče Brna, kteří vyrovnávali díky skvěle provedenému trestnému kopu jejich kapitána Pavla Zavadila. Dnes 37-mi letý veterán to uměl již kdysi v Ratíškovicích, kde jsem jej trénoval. Je obdivuhodné, jak dokáže ještě dnes ovlivnit pozitivně výkon svého týmu a určitě si jeho služby pochvaluje i trenér Kotal.
Na závěr jsem si nechal dvě utkání, ve kterých se na vlastním stadionu utkaly se svými soupeři dva k sestupu již téměř odsouzené týmy Hradce Králové a Českých Budějovic. Východočeši porazili 1:0 strádající Baník Ostrava a Jihočeši stejným výsledkem Duklu Praha. Vzhledem k hernímu projevu ostravského týmu po celou jarní část Synot ligy mě to u Hradce Králové ani tak nepřekvapilo, ale u Českých Budějovic ano. Vždyť to bylo vlastně první vítězství v jarní části a navíc s Duklou Praha, která podává stabilní a kvalitní výkony. V dresu nováčka z Českých Budějovic nastoupilo několik mladých vlastních odchovanců a jejich nadšení a kvalita zřejmě byla vyšší, než si hráči Dukly představovali a výsledkem je podcenění a překvapivá prohra.
Prohra Baníku už mě a určitě ani další příznivce tohoto klubu nepřekvapila. Jeho jarní bilance v zisku bodů i vstřelených branek měla zřejmě podle představ vedení i trenéra vypadat jinak, ale i oni nyní již zřejmě ví, že od teorie k praxi vede ve fotbalu hodně dlouhá cesta (a nejen ve fotbalu) a líbivé řeči o atraktivním fotbalu ještě nezaručí, že ji lze ujít bez zakopnutí. A těch bylo v případě jarního Baníku Ostrava hodně. Určitě zajímavá bude v tomto případě analýza příčin, protože podzimní bilance pod trenérem Svědíkem byla daleko příznivější a jen díky ní nemá ostravský klub problémy s udržením naší nejvyšší fotbalové soutěže.
Už za týden se může klidně stát, že budeme znát jméno ligového mistra i klubů, které sestoupí do Fotbalové národní ligy.