Na začátku uplynulého týdne jsem se za UČFT (Unie českých fotbalových trenérů) zúčastnil doškolení fotbalových trenérů licence UEFA Profi, UEFA Mládež a UEFA „A“ v Olomouci. Program doškolení byl bohatý a podle ohlasů zúčastněných trenérů (doškolení je povinné pro trenéry, kterým vypršela tříletá platnost trenérského průkazu) byl na velmi dobré úrovni. Trenéři se tam dozvěděli mnoho zajímavých informací. Některé přednášky jsem vyslechl i já a nejvíce mě zaujalo téma „Koučování ve fotbalu“.
Mnoho lidí, a patří k nim i někteří fotbaloví trenéři, považují koučování za činnost, kterou provádí trenér během utkání svého týmu, kdy na ně křičí, upozorňuje, radí atd. Tato činnost je jen součástí procesu koučování, kdy trenér pracuje především s myšlením svého svěřence, zdaleka tedy ne jen při utkání. Zjednodušeně řečeno je to komunikace trenéra s hráčem a celým týmem.
Tato oblast práce trenéra s hráči je u nás dlouhodobě podceňována a často byla v minulosti dokonce zesměšňována. Mám s tím i osobní zkušenosti. Celou svoji trenérskou kariéru považuji komunikaci s fotbalisty za nejdůležitější, proto i nejefektivnější oblast činnosti trenéra. Všeobecně se totiž obsah činnosti trenéra zjednodušuje jen na trénink na hřišti a tak to není. Důležité je také si uvědomit, že to platí pro všechny věkové kategorie. Trénink je sice pro každého sportovce základním předpokladem ke zvyšování jeho výkonnosti, ale správný koučink je nad ním. To samozřejmě neznamená, že se nemusí trénovat. Jen tím chci říci, a tvrdím to, opakuji na základě svých zkušeností, že odpovídající koučink je to hlavní, co musí trenér zvládat. Pokud totiž nedokáže svěřence vhodným koučinkem přesvědčit o správnosti svých požadavků na ně, tak samotný trénink ztrácí na efektivitě a tím i na výkonnosti.
Také proto realizační tým ve špičkových evropských klubech je složen z několika asistentů, odborníků na různé obory (kondice, taktika, fitnes, pitný a stravovací režim atd.), kteří „jenom“ vedou tréninky a nad nimi je kouč, v Anglii manažer, který pracuje s hlavami hráčů, je nejvyšší autoritou.
Stejný význam má koučování i u družstev mládeže. Samozřejmě je třeba vnímat věk mladých fotbalistů. Jiným způsobem je třeba komunikovat s těmi nejmenšími (včetně rodičů), jinou formou s kluky v pubertě a jinak se staršími dorostenci. Spousta trenérů mládeže i klubových funkcionářů vnímá práci trenéra mládeže jako absolvování tréninku na hřišti, ale to by nestačilo. Trenér u dětí nejen trénuje, ale také vychovává a fotbalově vzdělává své svěřence. Atomu se říká koučování.
Vždycky jsem tvrdil, že stát se trenérem není nic jednoduchého, protože trenér musí být především dobrým psychologem a pedagogem a to se nedá naučit z knih nebo skript a nestačí k tomu ani skvělá hráčská minulost. To musí mít trenér v sobě, musí mít cit pro řešení mnoha situací, které fungování skupiny sportovců, tedy i fotbalistů, dennodenně provází. Musí svým koučinkem (komunikací) vytvořit natolik příznivou atmosféru, že družstvo je schopno přiblížit se co nejvíce svému teoretickému maximu, které se sice nedá změřit, ale odhadnout určitě ano. Pokud kouč nedokáže dobře tým koučovat, tak se mu to nepodaří, i kdyby trénoval s hráči od rána do večera.
Jak už jsem se zmínil, já ve své trenérské filosofii sázím a vždycky jsem sázel, na komunikaci s hráči, což mi někteří vyčítali. Zejména proto, že považovali hráče jen za loutky, s kterými je třeba podle toho jednat. I proto jsem rád, že se konečně „ledy pohnuly“, jak jsem napsal v nadpisu tohoto svého komentáře a význam vhodné komunikace mezi trenérem a hráčem (koučování) se zvyšuje.