Škoda, že hlavními postavami 10. kola GL byli rozhodčí

Ve fotbalu platí jedno nepsané pravidlo, že kvalitní rozhodčí je ten, kterého není během utkání na hřišti vidět. Bohužel zcela jistě toto pravidlo neplatilo pro 10. kolo GL. Totiž hned ve třech utkáních si jeden ze soupeřů stěžoval na výrok rozhodčího, který přímo ovlivnil výsledek utkání.

Samozřejmě postižené týmy prohrály a ve všech případech jejich kritika rozhodnutí rozhodčího byla podle mého názoru oprávněná, přesto, že fotbal je v jedné věci specifický. Pravidla jsou velmi „pružná“ a rozhodčí má několik možností, jak posoudí danou situaci. Z těch možností si nějakou vybere. Samozřejmě zvolí tu, která mu vyhovuje a bez problémů si ji obhájí. Zda k těmto případům patřily i ty z 10. kola GL nevím, ale vyloučit se to nedá.

Určitě nejsledovanější utkání v GL jsou ta, v kterých nastupují dva největší favorité na mistrovský titul, tedy Viktoria Plzeň a Sparta Praha. Zcela logicky nebo shodou náhod (nehodící se škrtněte) se kontroverzní situace staly i v jejich případě. Buď náhodou nebo shodou okolností (opět si nehodící variantu škrtněte) se staly v jejich prospěch. Plzeň hrála v Jihlavě a první poločas tahala překvapivě za kratší konec. Jihlavští byli daleko pohyblivější, rychlejší a bojovnější. Přesto se brzy hosté ujali vedení. Na konci poločasu v času 44 minut a 57 vteřin nastala situace, kdy hráč Jihlavy postupoval od poloviny hřiště sám na branku. A právě v tomto času se ozval závěrečný hvizd rozhodčího. Pro mě nepochopitelný krok, protože čas ještě nevypršel a důvod k nastavení minimálně o minutu byl, protože byl ošetřován hráč Plzně Limberský. Proto jsem přesvědčen, že tento případ je zcela jistě mimo, na začátku mého komentáře zmíněnou „pružnost“ fotbalových pravidel. Jediným objektivním měřítkem posouzení motivace rozhodčího by bylo zjištění, jak by se pan rozhodčí zachoval při stejné situaci na opačné straně hřiště. Jenže to je jen akademická debata, protože to zjistit nelze.

Druhý případ se týká dlouho očekávaného derby pražských „S“, tedy Slávie a Sparty. V tomto případě se po utkání řeší tři události. Bohužel ani jedna se netýká samotného fotbalu. Prvním je rozhodčím „darovaný“ trestný kop z ideální vzdálenosti za faul hráče Slávie Gecova na hráče Sparty  Vacka. V tomto případě mám pro rozhodčího malé, ale opravdu malinkaté pochopení. Proč? Protože i já jsem v reálném záběru byl přesvědčen, že se jedná o faul. Jenže po opakovaném záběru bylo zřejmé, že inkriminovaný zákrok byl čistý. Jenže to rozhodčího neomlouvá, protože on byl tomuto zákroku velmi blízko. Podstatně blíže, než televizní kamery a měl se rozhodnout správně. Bohužel pro něj, Vácha vstřelil rozhodující branku utkání , a proto se o této situaci tolik mluví. Kdyby poslal hráč míč na tribunu, tak se na tuto chybu rozhodčího zapomene.

Ještě krátce k provedení trestného kopu. Potvrdilo se, jak důležité jsou při těchto situacích i ty nejmenší detaily, což hráči obecně často podceňují. Podle mého názoru to byla ukázka nejen perfektního kopu přes zeď, ale důležitým faktorem bylo nacvičené „divadélko“ před ním. Míč si stavěl totiž Lafata a tím přesvědčil i brankáře Slávie, že on bude exekutorem. Jenže v okamžiku, kdy Lafata začal couvat od míče a tím se chystat k rozběhu, rozběhl se k zahrávání míče připravený a koncentrovaný Vácha. Míč nejen přesně trefil, ale tento detail ve změně exekutora na poslední chvíli způsobil, že míč byl v brance Slávie o několik setin nebo možná desetin vteřiny dříve, než původně předpokládal brankář Slávie Rakovan. A tyhle setiny či desetiny rozhodly o tom, že brankář zareagoval později a míč skončil v síti.

Druhou nefotbalovou událostí derby byla červená karta hráče Slávie Kisela. Před nedávnem obdržel  již jednu a zdá se, že se nepoučil. Není důležité, zda při svém zákroku trefil brankáře Sparty Vaclíka nebo netrefil, jak se snaží vedení Slávie zohlednit při žádosti o jeho omilostnění. Podstatný je způsob, jakým do tohoto souboje šel a ten byl zcela jasně na udělení žluté karty. Možná mu v tom stresu a frustraci z hrozící porážky v takto prestižním souboji nedošlo, že už jednu žlutou kartu má, ale to jej neomlouvá. Naopak takto zkušený hráč musí mít tyto věci pod kontrolou, jinak se stává pro vlastní tým přítěží. Přesto srovnání trenéra Chovance v televizním studiu s jedním hráčem (jméno si doplní každý sám) a s jeho excesi ve Spartě silně pokulhává. Tito dva fotbalisté jsou po lidské stránce zcela jistě na opačné straně spektra.

Třetí nefotbalovou událostí derby jsou události po skončení utkání. Na plochu se vřítili příznivci (snad je tak mohu nazvat) Sparty a po nich i Slávie. Naštěstí je policie hned v zárodku od sebe oddělila a vyhnala zpět na tribuny. Nedovedu si představit ten masakr, kdyby se k sobě obě skupiny dostaly. Jenže teď se řeší, kdo za to může. Je jasné, že to je zodpovědnost pořadatele utkání a to je třeba prověřit. Do toho se já pouštět nechci. Jen mě zarazilo, že jednou z příčin by měl být trenér Sparty Víťa Lavička. Jednoznačně to tak není, přesto přidám svůj pohled na jeho tradiční poděkování příznivcům Sparty. Já tuto praxi nepovažuji za šťastnou ani vhodnou. Jsem také trenér a tvrdím a vždycky jsem tvrdil, že tyto děkovačky jsou jen záležitostí hráčů , ale ne trenéra nebo realizačního týmu. Proto si všímám i jednání špičkových trenérů v zahraničí. Snad s výjimkou trenéra Dortmundu Kloppa, trenéři po závěrečném hvizdu rozhodčího se setkají u vchodu do tunelu, podají si ruku a mizí do kabin. Nechodí „opičkovat“ na hrací plochu před diváky a už vůbec není vhodné děkovat těm divákům, kteří se neumí chovat a jsou schopni všeho. U trenéra Lavičky bych to opravdu nečekal, protože jsem přesvědčen, že pokud se trenér takto chová, tak, kromě deklarovaného poděkování divákům za fandění, tím skrytě sleduje ještě něco jiného. Napadá mě naklonit si je na svoji stranu v době, kdy kluby zohledňují po několika případech z minulosti, pozitivní či negativní pohled na vybraného trenéra z řad často velmi radikálních skupin příznivců. Zásadně s tím nesouhlasím, protože podobné případy účelového podbízení se trenéra znám a v jinou motivaci nevěřím.

Třetím utkáním, po kterém se mluvilo o rozhodčím, i když ne tak intenzivně, bylo moravské derby v Olomouci, kam přijelo Brno. Před první brankou domácí Sigmy  došlo ke kontaktu jejího útočníka s obráncem Brna (tzv. útočný faul), který možná situaci ovlivnil, ale to bych viděl jako typickou ukázku „pružnosti“ fotbalových pravidel, kdy rozhodčí pískne nebo nepískne a v obou případech má pravdu.

V tomto utkání mě zaujala ještě jedna událost a konečně pozitivní. V Brně hraje na hostování olomoucký obránce Janotka. Přesto, že ve smlouvě mezi kluby je tradiční „česká“ klauzule o nemožnosti nastoupení tohoto hráče ve vzájemném utkání, tak na žádost Brna vedení Sigmy umožnilo Janotkovi v utkání nastoupit. Snad si z toho vezmou příklad i ostatní kluby. Už proto, že to Brnu nepomohlo a start Janotky neměl vliv na nepříznivý výsledek pro jeho mateřský klub.

Nemohu se nezmínit o další pozitivní události., kterou je pro mě hra a výsledky Teplic v tomto ročníku GL. O příčinách jsem psal již několikrát, tak nyní jen budu konstatovat, že i v 10. kole GL Teplice potvrdily, že jejich kvalita není věcí náhody. Utkání s Bohemians 1905 jsem neviděl a podle vyjádření trenéra Ščasného se jejich přesvědčivá výhra 5:1 nerodila lehce, ale i ta hovoří za všechno. Jejich produktivita je mimořádná a zcela logicky se to projevilo i na návštěvnosti jejich domácích utkání. Tentokrát to bylo cca 8 tisíc diváků a to je v Teplicích, kam v minulosti chodilo diváků hodně málo, skvělé číslo. Je to potvrzení toho, že diváky přiláká jen kvalitní výkony a výsledky. Hledat příčiny nízkých návštěv jinde není správné a je to chyba.

V minulém komentáři jsem některé události nazval fotbalovými zázraky. Tentokrát musím tímto termínem nazvat výhru Znojma s Mladou Boleslaví 2:0. Podle mého názoru to je typická ukázka důležitosti mentální přípravy na utkání. Znojmo v týdnu před utkáním řešilo zásadní kroky ve složení týmu. Rozloučilo se s Markem Heinzem a na lavičku usedl druhý zkušený hráč obránce Jonov. I podle hodnocení hráčů Znojma po utkání bylo slyšet, že tým hrál agresivněji, rychleji apod. I v tomto případě je to důkaz, že složit správně tým je pro úspěšnost mužstva zásadní věc , a že zřejmě pro GL nebylo znojemské mužstvo složeno ideálně. Mám na mysli rozdíly mezi FNL a GL, v jejich rozdílné kvalitě a tomu přizpůsobenému složení týmu. Tato výhra je dobrou zprávou pro trenéra Kalvodu i pro jeho svěřence a bude zajímavé sledovat, jak se to projeví v dalším průběhu GL.

U týmu Mladé Boleslavi to vnímám jako názornou ukázku nedostatečné mentální přípravy na utkání. Nemyslím to pro hráče tohoto týmu zle, ale mě to potěšilo, protože v jednom z posledních komentářů jsem se věnoval možným rozdílům mezi špičkovými týmy a nenašel jsem je ani tak ve fyzické kondici, taktice, individuální práci s míčem, ale tvrdím, že rozdíly je možno najít v mentální přípravě na utkání. A to je to nejpodstatnější, na co by se měli trenéři zaměřit a zároveň to nejtěžší. Proč? Protože to se nevyčte nikde v učebnici. K tomu je třeba zkušenosti a cit.

Dramatické utkání bylo vidět v Liberci, který zlomil soupeře z Příbrami až v 94. minutě. Po rohovím kopu se hlavou prosadil obránce Pimpara, který byl na hřišti teprve několik vteřin. Zajímavostí je fakt, že jej na hřiště poslal trenér Šilhavý za zraněného Frýdka. Kdyby ten se nezranil, tak by utkání skončilo bez branek. Ukázka naplnění pravidla, že „všechno špatné je pro něco dobré“.

Tentokrát si na další 11. kolo GL musíme počkat až tři týdny. Snad nám za tu dobu naše nejvyšší soutěž nebude moc chybět, protože na pořadu bude Pohár České pošty, evropské poháry a kvalifikace na mistrovství světa v Brazílii.

Komentáře nejsou povoleny.