V minulém týdnu jsme se museli smířit s tím, že se nehrála mistrovská utkání české GL a FNL, ale měli jsme možnost sledovat nejen Ligu mistrů a Evropskou ligu, ale také víkendová utkání Poháru České pošty.
Začnu tuzemskou změnou v termínu národního poháru z všedního dne na víkend. S touto soutěží mě spojují příjemné vzpomínky, protože se mi jako trenérovi podařilo protlačit se se svým týmem až do strahovského finále (rok 2000 Ratíškovice – Liberec 1:2 a rok 2002 Jablonec – Teplice 0:1). Asi všichni se shodneme na tom, že popularita národního poháru u nás v České republice je na velmi nízké úrovni. Dokonce v roce 2002 nevysílala finálové utkání „mého“ Jablonce s Teplicemi žádná televizní stanice. Tenkrát jsem to kritizoval i na tiskové konferenci pořádané den před utkáním, ale nikdo se tím moc nezabýval. Já si to vyhodnotil tak, že ve finále nehrála ani Sparta, ani Slávia (Viktoria Plzeň byla v tu dobu jen nezajímavým provinčním klubem), tak to nikoho moc nezajímalo. Proto vítám snahu o zatraktivnění této, v jiných zemích, velmi populární soutěže.
Snahu FAČR vnímám pozitivně, jenže stejně tak souhlasím s kritickými ohlasy na samotnou realizaci, konkrétně načasování, popularizace Poháru České pošty. V minulosti platilo, že nejatraktivnější byla utkání mezi prvoligovými kluby a těmi „ostatními“ z nižších soutěží. Vždyť i mně se podařilo probojovat do finále s druholigovým týmem z Ratíškovic. Na této cestě jsme vyřadili dva prvoligové soupeře Drnovice a Blšany. Shodou okolností dnes již oba na této úrovni nepůsobí, ale tenkrát to byly velmi ambiciózní kluby. Dobře si vzpomínám, jak byl rozhodčí našeho finálového utkání po našem snížení na 1:2 asi v 75. minutě v utkání s Libercem nervózní a připískával prvoligistovi. Nervózní proto, že si i on, stejně jako vedení fotbalu, nepřálo mít v pohárové Evropě „pouze“ tým ze II. ligy. Tato obava byla proto v dalších letech prakticky odstraněna rozhodnutím, že od osmifinále se bude Pohár České pošty hrát dvoukolově. Kromě odstranění popsané obavy tím ovšem byl odstraněn i nejdůležitější prvek atraktivity této soutěže. Kluby z nižší soutěže tak totiž mají minimální šanci na postup. I když se jim podaří prvoligistu v prvním utkání zaskočit na domácím stadionu před vysokou návštěvou vlastních diváků, tak v odvetě na stadionu favorita z nejvyšší soutěže je všechno jinak a postup si zajistí favorit. Tímto rozhodnutím se, podle mého názoru atraktivitě ublížilo nejvíce.
Proto rozhodnutí, že v zájmu zatraktivnění národního poháru se bude hrát osmifinále o víkendu bylo chvályhodné, ale naprosto špatně načasované a to z několika důvodů. Došlo k němu ve fázi soutěže, kdy už v ní figurují převážně prvoligové týmy (až na několik výjimek), takže mizí aspekt nečekaného překvapení. Druhým důvodem, který mě vede k nevhodnosti zvoleného termínu je fakt, že se hrála vesměs první utkání, v kterých se ještě nerozhoduje o postupu. O něm se rozhoduje až v odvetě. Takto je zajímavost opět minimální a diváka nepřiláká. Třetím důvodem špatně zvoleného termínu je jeho přiřazení k reprezentační přestávce a tím k prodloužení mezery mezi 10. a 11.kolem GL na tři týdny, přesněji GL neuvidíme 2 víkendy. A to je pro všechny aktéry nezvykle dlouho. Proto se objevilo tolik kritiky a já s ní souhlasím. Největší „problém“ to je pro diváky, trenéři a jejich svěřenci to možná přivítají. Jednak mnozí ještě hrají právě vzpomínaný Pohár České pošty a jednak se trenéři mohou zaměřit na tzv. „dobíjení baterek“, tedy na kvalitní kondiční trénink před závěrem podzimní části GL a FNL. Příště by to tedy chtělo dobrou myšlenku daleko lépe promyslet a lépe načasovat. Netýká se to jen FAČR, ale i samotných klubů, protože ty si prý tuto variantu termínové listiny schválily. Jenže o tom zřejmě moc nepřemýšlely.
Ještě před víkendovým osmifinále Poháru České pošty se hrálo 2. kolo skupinové fáze Ligy mistrů a Evropské ligy. Oběma našim zástupcům se dařilo různě, začnu Viktorií Plzeň ve skupině Ligy mistrů.
Po vylosování skupin bylo jasné, že český zástupce by se měl o třetí místo utkat s ruským klubem CSKA Moskva (jasnými postupujícími by měly být kluby Bayern Mnichov a Manchester City). S tím také plzeňští do Ruska jeli. Úmyslně nepíšu do Moskvy, protože utkání se hrálo v Petrohradu. Důvodem byl katastrofální stav travnaté hrací plochy na stadionu v Moskvě. V evropských soutěžích se občas stává, že někdo nemůže hrát na svém stadionu, který nesplňuje přísné podmínky pro tuto soutěž. Jenže aby byl důvodem stav hrací plochy si nepamatuji. Stejně tak vzdálenost od sídla klubu byla v tomto případě obrovská. Petrohrad je od Moskvy cca 600 kilometrů, což pro jejich fanoušky je opravdu daleko. I když v Rusku mají určitě o velké vzdálenosti jinou představu, než třeba my u nás. Zkušenost s neutrálním stadionem mají i všichni z Plzně, když museli hrát před dvěma roky skupinu Ligy mistrů v Praze na stadionu v Edenu.
Samotné utkání bylo pro Plzeň docela smolné. Sice dobře začalo, Rajtoral poslal míč do sítě CSKA již ve 4. minutě. Jenže potom hráči CSKA zapnuli na plné obrátky a potvrdili svoji sílu v rychlém přechodu do protiútoku a potrestali dvě chybné rozehrávky hráčů Plzně ve středu hřiště. Potom jakoby ubrali plyn a hlídali svoje vedení. Pak přišla 79. minuta a minela brankáře Kozáčika, která se jen tak nevidí. Je škoda, že přišla v tak důležitém utkání. Míč po malé domů od Řezníka mu podklouzl pod nohou do opuštěné branky. Snižující branka v nastaveném času už nic neřešila. Při předpokladu, že oba soupeři prohrají svá utkání s dvěma favority skupiny to znamená, že Plzeň musí CSKA doma v Doosan Aréně porazit nebo uhrát nějaké body navíc s oběma favority, což se moc předpokládat nedá. Jenže v závěrech skupinové fáze evropských pohárů se rodí překvapení, protože některé týmu už mají postup zajištěný apod. a tam je šance na překvapení i pro Viktorii Plzeň.
Druhý náš zástupce v Evropské lize Slovan Liberec navázal na výborný výsledek z Freiburgu (2:2) a porazil na vlastním stadionu portugalský Estoril 2:1. Je to důležité vítězství a zisk tří bodů ke splnění cíle postoupit ze skupiny, i když ta cesta bude ještě trnitá. Liberec hraje ještě dvakrát se Sevillou, což je největší favorit skupiny. V samotném utkání liberečtí také dobře začali. V 15. minutě vstřelil vedoucí branku Šural. Ve 38. minutě jim nahrálo vyloučení hráče soupeře, ale, jak už to často ve fotbalu bývá, tak vyloučení spíše pomohlo soupeři. Tým Estorilu se semkl, hráči Liberce zřejmě podvědomě ubrali na aktivitě s představou, že oslabený soupeř nebude stíhat. Jenže těsně před odchodem do šaten na přestávku bylo vyrovnáno. Ve druhém poločasu nebylo znát, že portugalský soupeř hraje oslabený a domácí tým „zachraňoval“ kapitán Radek Kováč, který vstřelil vítěznou branku. Výsledek se už nezměnil, i když to stálo hráče našeho týmu spoustu sil. Tato výhra je důležitá nejen pro Slovan Liberec, ale i pro český klubový koeficient pro evropské poháry a to je moc dobře.