Česká fotbalová reprezentace včerejší výhrou v Bulharsku 1:0 zakončila velmi neúspěšnou kvalifikaci na mistrovství světa v Brazílii. Pořádající země byla jistě pro všechny týmy v kvalifikacích velkým lákadlem a nejinak tomu bylo i pro reprezentaci českou. A nejen pro ni, ale pro všechny příznivce fotbalu v Česku, včetně nás trenérů.
Předpokládám, že se nyní bude hledat příčina tohoto neúspěchu, a že se skutečně najde. Já vím, nebude to příčina jediná, ale hned několik. Bude se vzpomínat na odcházející skvělou generaci hráčů (Nedvěd a spol), bude se konstatovat, že jsme si kvalifikaci prohráli domácími neúspěchy atd. Jenže by se mělo jasně analyzovat proč jsme byli na domácích stadionech tak neúspěšní, proč jsme se nedokázali prosadit střelecky proti průměrným evropským týmům (Dánsko, Bulharsko), proč jen proti těm nejslabším soupeřům, jako je Malta a nevyzpytatelná Arménie, proč výkony týmu v přípravných utkáních byly žalostné.
Po odstoupení trenéra Bílka jsme si mohli přečíst, že největší jeho chybou bylo, že nedokázal komunikovat s médii a fanoušky, že si je nezískal na svoji stranu. Už před časem jsem napsal, že tím jen potvrdil, že svoji roli u národního týmu absolutně nepochopil a nepochopil ani příčiny svého neúspěchu, kterým byla zejména jeho nedozrálost na tento prestižní trenérský post. Dokonce jsem napsal, že se zvolením do tohoto neprestižnějšího trenérského postu se přišel trenérskému řemeslu učit. Vždyť přeci základním předpokladem úspěšnosti trenéra je jeho odborná způsobilost, kterou musí za všech okolností dokazovat a teprve tímto způsobem si získá respekt a uznání především svých svěřenců a potažmo médií a fotbalových fanoušků. To nefunguje opačně. Že si trenér nejdříve musí naklonit svoje hráče (to se mu dlouhodobě dařilo pomocí semknutosti proti zlým médiím a fanouškům) a fotbalové fanoušky a média (to se mu nedařilo, protože neměl trenérské úspěchy ani před svým nástupem do funkce, ani potom u reprezentace), že musí být u nich oblíbený a teprve potom může začít pracovat a snažit se dosáhnout nějakého úspěchu. To by potom mohl reprezentaci trénovat např. Karel Gott, protože ten je dlouhá léta v Česku velmi oblíbený. Shrnuto, podtrženo, základem je odbornost, kam patří např. cit při skládání reprezentačního týmu, vhodná komunikace s hráči, taktická připravenost na utkání, schopnost přenést zvolenou taktiku do utkání, koučink během utkání, schopnost motivovat tým i jednotlivé hráče k maximálnímu výkonu. Hrát s hráči bago, vyhrávat soutěže v „břevínkách“ apod., to není hlavní náplň trenéra reprezentace.
O nepochopení celého problému u reprezentačního týmu cítím i z vyjádření předsedy FAČR pana Pelty. Jedním z předpokladů nového trenéra, kterého hledá (možná už nehledá, protože ho má), je podle něj oblíbenost u médií a diváků. To bych se musel opakovat a opsat předchozí odstavec. Je to nepochopení podstaty kvalifikovanosti adepta na reprezentačního trenéra. Tím vůbec nepochybuji o kvalifikovanosti trenéra Vrby, o kterém se nejčastěji spekuluje. Naopak. Svoji odbornost prokazuje momentálně v Plzni, před tím v Žilině. Jen si nejsem tak jistý jeho příchodem k reprezentaci, jak to vypadá z náznaků pana Pelty a médií. Pavel Vrba v jednom rozhovoru na téma on u reprezentačního týmu podotkl (kromě toho, že jej ještě nikdo neoslovil), že by se na FAČR a ve fungování reprezentace muselo hodně věcí změnit. Předpokládám, že má na mysli nejen personální obsazení, ale také způsob, jakým vše kolem týmu funguje. A to jsou podle mě věci, na které já narážím.
Do toho mi zapadá i pozice manažéra reprezentace. Vláďu Šmicra jsem poznal blíže na EURO 2008 ve Švýcarsku. Byli jsme oba v týmu spolukomentátorů TV Prima a je to výborný parťák. Zábavný, veselý atd., ale na postu manažéra reprezentace bych si představoval jinou osobnost. Nejen proto, že Šmicer se ji vlastně teprve učil, ale on je při svém mládí a mentalitě velmi blízko hráčům. Já tomu říkám funkcionář s mentalitou hráče. A to je špatně. Proto také došlo k poničení obleků při návratu z baráže v Černé Hoře. On měl zkrátka pro takové „roztržitosti“ hráčů pochopení. Už ho slyším, jak to hodnotí stylem: „No jo, vždyť my jsme nebyli jiní“. Jenže ve stejném vztahu k hráčům, tedy s „hráčským“ myšlením, byl i trenér Bílek. Proto i já z vnějšku jsem vnímal, že hráči, zejména starší, měli velkou pravomoc. Pana Peltu také trochu znám a vím, že se snaží být hráčům hodně blízko a je ochoten spoustu prohřešků řešit tzv. „nad věcí“. Proto je opravdu řeší, až se dostanou na veřejnost. Jenže to je pozdě.
Zkrátka celou dobu fungování realizačního týmu v čele s trenérem Bílkem jsem cítil, že v týmu není něco v pořádku. Také proto mužstvo pravidelně nepodávalo očekávané výkony v přípravných utkáních, kterým se často říká přátelská, což evokuje, že jsou skoro zbytečná. A takový jsem z nich měl pocit. Hráči je odflákli, média si toho všimla a byl tu konflikt, který nezpůsobil trenér nedostatečnou komunikací s médii a fanoušky, ale nedostatečná schopnost trenéra „donutit“ hráče sehrát kvalitně, tedy poctivě i přípravná utkání. A jsme opět u respektu a autority trenéra, manažéra a tím pádem u atmosféry uvnitř a kolem reprezentačního týmu.
Vzpomenul jsem rozhovor s trenérem Vrbou a jeho vyjádření k případným změnám. Jsem přesvědčen, že právě tyto okolnosti, které tady já konstatuji měl na mysli. Až čas a kroky, které Výkonný výbor FAČR ve věci obměny realizačního týmu provede, ukáže, kde byl „zakopaný pes“. V nedostatečné komunikaci trenéra Bílka s médii a veřejností určitě ne.