V tomto týdnu jsme, kromě víkendového 3. kola GL, mohli sledovat souboje našich zástupců v evropských pohárech. Hrálo se třetí předkolo, bohužel již bez týmu Sparty Praha.
České týmy získaly maximální počet bodů za tři výhry, tj. do českého koeficientu tři body, protože za výhru se udělují body dva a v předkolech se započítává pouze polovina.
Nejdříve musím vysvětlit zájmeno „ale“ v nadpisu. Použil jsem toto zájmeno s třemi tečkami, protože mám velké obavy z toho, zda dva naše týmy po odvetných utkáních postoupí do další fáze Evropské ligy, i když v tom prvním vyhrály.
Oba totiž svoje domácí utkání vyhrály s velkou dávkou štěstí, které si ovšem za svoji bojovnost a odhodlání až do samého konce utkání, zasloužily. Oba totiž strhly vedení na svoji stranu v závěrech utkání. Jablonec dokonce v 90. minutě a Liberec asi 5 minut před koncem.
Začnu utkáním Jablonce s norským týmem Strömsgodset. Jablonečtí začali velkým náporem, donutili soupeře faulovat a z pokutového kopu se ujali vedení. Chladnou hlavu při něm zachoval Piták. Hosté hráli v té době velmi pasivně, ale v dalším průběhu utkání, asi po 25-ti minutách přidali a podařilo se jim zaslouženě vyrovnat. Druhý poločas byl vyrovnaný a nakonec body zůstaly v Jablonci po výhře 2:1. Z toho vyplývá, že jabloneckému týmu v odvetě stačí neprohrát, což je pravda, ale současně odhaduji, že to nebude lehký úkol. Norské mužstvo hrálo v Jablonci s vědomím, že mají v „zásobě“ domácí odvetu. A pokud v odvetě potvrdí, že jejich série 32 utkáních na domácím stadionu bez prohry není náhodná, tak to budou mít jablonečtí složité. Zkrátka se mi zdálo, že Norové hráli zadrženě, tzn. to, co potřebovali a doma budou hodně dobří.
Několik minut po skončení utkání v Jablonci se, obrazně řečeno, diváci tramvají, která spojuje obě města, přesunuli na stadion v Liberci. Tam místní Slovan přivítal švýcarský sebevědomý tým FC Zürich. Přesto, že nakonec odjel bez bodu po prohře 1:2, tak na mě udělal velmi dobrý dojem. V jeho řadách jsem viděl hodně skvěle fotbalově i rychlostně vybavených hráčů. Liberečtí fotbalisté, zejména v defenzívě, nestačili v prvním poločasu zachytávat jejich rychlé protiútoky. Určitě jim na sebevědomí nepřidala obdržená branka z pokutového kopu hned z 5. minuty, kdy nejpomalejší domácí hráč Hušek ztratil ve vlastním pokutovém území míč a situaci řešil faulem. Průběh prvního poločasu jasně vyzněl pro hosty a to paradoxně přispělo k jejich prohře. Ve druhém poločasu totiž domácí přidali, více běhali, proto hráčům soupeře nedávali tolik prostoru a ti začali být nervózní. Povzbudil je také vyrovnávací gól hned na začátku druhého poločasu a završením byla vítězná branka Rabušice. I v případě Liberce považuji odvetné utkání za velmi těžký úkol. Je pravda, že i Liberci stačí k postupu nerozhodný výsledek, ale i tak tam já mám velký otazník a rád se budu mýlit.
Kde ovšem nemám otazník je otázka postupujícího týmu ze souboje Viktorie Plzeň s estonským Kalju. Plzeňští i na jeho stadionu (vlastně ne přímo na jeho, ale v Estonsku) nenechala nikoho na pochybách, kdo postoupí. Po výhře 0:4 opravdu není o čem diskutovat. Toto utkání jsem sice neviděl, měl jsem svoje fotbalové povinnosti, ale výsledek i hodnotící komentáře mě k tomuto přesvědčení vybízí. Zajímavostí je, že už poněkolikáté Viktoria Plzeň v začínající letošní sezóně dokázala soupeři vstřelit minimálně 4 branky a to je skvělý výsledek. V tomto případě všechny padly ze standartních situací, což je důkazem o jejich důležitosti.
Nemohl jsem si nevšimnout, jak dopadl švédský Häcken, který vyřadil v předkole Evropské ligy náš nejbohatší a historicky nejúspěšnější klub Spartu Praha. Ten na domácím stadionu prohrál s podprůměrným švýcarským týmem FC Thun 1:2. O to větší je škoda, kterou vyřazením s tímto průměrným soupeřem Sparta způsobila sobě i českému fotbalu. Jinak by její i národní koeficient rostl ještě rychleji a to náš fotbal potřebuje. Už teď se na odvetná utkání těším. U Plzně na pěkné branky a u Jablonce a Liberce na dramatickou podívanou se šťastným koncem pro oba naše severočeské zástupce.