Přípravné období je důležité, ale není rozhodující

Již v tomto týdnu končí přípravná období našich prvoligových týmů, protože oficiálně v pátek 12.července začne soutěžní sezóna 2013 – 2014. Tím startem do nové sezóny bude souboj mistra Viktorie Plzeň a vítěze Poháru České pošty Jablonce o Superpohár. Proto se ještě naposledy zmíním o specifiku letního přípravného období.

Toto moje zamyšlení není určeno ani tak nám, trenérům, ale více ostatním aktérům fotbalového prostředí, tedy fotbalistům, funkcionářům, příznivcům a zástupcům médií. O co tedy jde?

Trenéři naplánují program přípravného období co nejlépe, hráči jej absolvují a po jeho skončení se hodnotí výsledky a často z nich vyvozují zaručené prognózy umístění daného týmu v mistrovské soutěži. Jenže často se výkonnost týmu v přípravě v konfrontaci s výsledky v soutěži diametrálně liší a všichni si lámou hlavu tím, jak je to možné. Vždyť přeci všechno vypadalo tak slibně. Vysvětlení je jednoduché. Přípravná utkání jsou totiž zcela něco jiného, než ta soutěžní. Proč tomu tak je?

Moje zkušenost, a nejen moje, říká, že pozitivní i negativní výkon a výsledek týmu v přípravě je třeba hodnotit v celkovém kontextu obou soupeřů. Tím mám na mysli způsob jejich přípravy na vzájemné měření sil. Je třeba zvažovat mnoho hledisek. Např. v jaké fázi přípravného období jsem já a v jaké soupeř. Uvedu příklad. V létě 2006 jsem trénoval Sigmu Olomouc. Po kondiční fázi přípravy jsme byli na herním vylaďovacím soustředění v Rakousku a tam v jednom z utkání porazili 1:0 bundesligové Schalke 04 i s mnoha mladíky v naší sestavě, protože klub neměl na nákup cizích hráčů. Všichni byli v euforii (příznivci na internetu, funkcionáři ve vnitroklubových diskusích). Já jsem naopak mužstvo sice pochválil, ale zároveň uvedl, že soupeř byl teprve na začátku letního přípravného období, tedy v jeho kondiční fázi, což bylo na jejich hře vidět. Stejné jsem tvrdil do médií. Přesto se mi nepodařilo utlumit nereálná očekávání, která z toho vznikla a o to větší rozčarování vyvolal nepodařený začátek soutěže.

V přípravných utkáních navíc každý trenér postupuje jinak. Někdo nasadí dvě mužstva do každého poločasu, někdo nestřídá. Někdo šetří opory, jiný je postaví. Někdo má vyrovnanější širší kádr, někdo má lavičku náhradníků slabší. Někdo ještě dopoledne před utkáním nebo den před ním tvrdě trénuje, někdo objem zátěže sníží. Dalším důležitým faktorem je psychická odolnost týmů. Tým s mladými hráči v přípravném utkání není pod tlakem a zkušenějšího soupeře porazí. Stejní soupeři a jejich hráči v  mistrovském utkání nezvládnou psychický tlak , který v utkání o body je daleko větší.

Proto bych nedělal z výsledků v přípravném období předčasné závěry, i když vítězit v přípravě je zcela jistě lepší než naopak. Vytváří se tak vhodná atmosféra, hráči lépe vstřebávají tréninkovou zátěž, zvyšuje se zdravé sebevědomí týmu apod.

Hodně je v médiích sledovaná letní příprava našich nejlepších dvou týmů Plzně a Sparty. V předchozím svém komentáři jsem se zmínil o jejich dosavadních kapitánech, plzeňském Horváthovi a sparťanském Matějovském. O přínosu Horvátha pro tým Plzně na hřišti jsem po shlédnutí utkání Plzně v Olomouci začal pochybovat. A nyní v závěru přípravného období jsem si přečetl vyjádření trenéra Vrby, že před dovolenou dostal Horváth příkaz shodit do začátku letní přípravy několik kilogramů váhy. Moje pochybnost se tedy potvrdila a jsem zvědavý, zda to v podzimní části sezóny bude u Horvátha jinak.

O Matějovském jsem napsal, že fotbalově má pořád týmu Sparty co dát, ale jeho lidské vlastnosti tomu neodpovídají, a proto funkce kapitána je pro něj přítěží. A hle, Matějovský, i přes mnohé spekulace médií, v týmu Sparty zůstává, ale je zbaven přítěže kapitánské pásky. Kapitánem bude útočník Lafata. Skoro to vypadá, že trenéři Vrba  a Lavička pravidelně navštěvují moje webové stránky a svoje další kroky volí podle toho, co já na nich napíšu. Nenadávejte mi, to byl jen žert!!!

Ještě jedna událost mě v závěru letního přípravného období zaujala. A to bylo řádění sparťanských, nevím, jak je nazvat, „blbounů“, kteří způsobili obrovskou ostudu nejen Spartě, ale celému českému fotbalu. Nikdy jsem nesouhlasil s násilnostmi na našich stadionech a tady na svých stránkách jsem již několikrát kriticky na toto téma psal. V tomto konkrétním případě se Sparta zbavuje zodpovědnosti za „svoje“ fandy, ale tak to není. Příčinou je totiž nedostatečná a nevhodná komunikace klubu s těmito exoty. A netýká se to jen Sparty. Kluby jsou u nás totiž nepřiměřeně tolerantní a benevolentní k těmto projevům chuligánství a přispívají k tomu i nedostatečně přísné tresty za tyto prohřešky vandalismu a často i rasismu na našich stadionech. V Rakousku tentokrát nešlo „jen“ o petardu. To byl až závěr. Již před tím na hrací plochu létaly banány a dýmovnice. Často těmto jedincům jde jejich mužstvo poděkovat. Hráči i klub se bojí kritiky těchto „svých“ příznivců a to je špatně.

Znám konkrétní případy, kdy kluby různě nadstandardně zvýhodňují tyto skupiny se snahou o jejich podporu pro své hráče. Neuvědomují si, že kdyby tomu bylo naopak, že by se snažily je ze stadionu odstranit, tak by na utkání přišla spousta jiných, ukázněných a klubu loajálních diváků.  V jednom klubu, ve kterém jsem trénoval dokonce i někteří trenéři „upláceli“ tyto „kotelníky“, aby vyvolávali podporu i jim samotným. Je jasné, že pokud se tam u týmu objeví trenér, který to nedělá, tak je pro ně nepřijatelný. A to jsem byl i já a dávali mi to „sežrat“ i později, když jsem vedl jiný klub proti jejich mužstvu.

Doufám, že Sparta bude za své příznivce potrestána. Nevím jak. Ale zřejmě české kluby přesvědčí tvrdý trest, kterým by byl odečet bodů nebo vyloučení z evropských pohárů. Pokuty ani uzavření stadionu na domácí utkání už nepomáhá. K problémům na našich stadionech se přidala mezinárodní ostuda v Rakousku a pokud nepřijde tvrdý trest, tak se klidně můžeme dočkat i úmrtí diváka. A potom trestat by bylo pozdě.

 

 

Komentáře nejsou povoleny.