Nadpis tohoto komentáře ke kvalifikačnímu utkání na mistrovství světa v kopané v Brazílii proti Itálii, které se hrálo v pátek v Praze, asi nejvýstižněji vystihuje skutečnost po jeho sehrání. Proti našemu týmu stál velmi silný soupeř. Italové vedou suverénně naši kvalifikační skupinu, my naopak jsme již prohospodařili hodně bodů zejména na domácích stadionech (Bulharsko 0:0, Dánsko 0:3), proto jsme tentokrát nutně potřebovali bodovat naplno.
Velkou neznámou pro oba týmy byla poměrně dlouhá přestávka mezi posledním mistrovským utkáním v nejvyšších soutěžích zemí, kde hráči týmů Česka a Itálie působí a termínem vzájemného kvalifikačního utkání. Důležité bylo zvolit co nejvhodnější program k udržení potřebné formy hráčů. Proto někteří naši hráči trénovali společně ještě před oficiálním srazem reprezentace, Italové dokonce sehráli přípravné utkání.
Před utkáním se spekulovalo, v jakém rozestavení by mělo naše mužstvo hrát, aby eliminovalo největší přednosti týmu Itálie. Tou je v rozestavení 4 1 2 1 2 středový hráč Pirlo, hrající před obranou a rozdávající přesné přihrávky svým spoluhráčům, často za obranu soupeře. Z rozestavení Italů bylo evidentní, že jejich proud hry vede převážně osou hřiště, tedy středem. Proto naši trenéři zvolili správnou variantu rozestavení 4 2 3 1s tím, že krajní hráči Plašil a Jiráček často ještě více zahušťovali střed hřiště a snažili se, společně se středovou trojicí Hübschmann, Darida a Rosický, okamžitě po ztrátě míče k tomuto hráči přistupovat a nedovolit mu tuto jeho režisérskou hru.
Průběh utkání probíhal ve vlnách. Prvních 28 minut jsme hráli velmi aktivně, v pohybu, se snahou o hru v bloku a rychlém přechodu do protiútoku. Dařilo se nám svoje ofenzívní výpady zakončovat střelou, proto docházelo jen k minimu ztrát míčů. Ve svých poznámkách z utkání mám zaznamenány střelecké pokusy v 10., 11., 12. a 13. minutě, potom ve 24., a dvakrát ve 27. minutě. Za zmínku ještě stojí šance Sivoka po standardní situaci, ale jeho postavení bylo ofsajdové.
Tady se na chvíli zastavím. Italové bránili standardní situace velmi špatně. Další šanci měl proto ještě v 53. minutě opět Sivok (dokonce jsme z ní vstřelili branku, ale Sivok si opět zbytečně nepohlídal ofsajdové postavení) a v té třetí v 84. minutě nastřelil Jiráček tyčku branky již bezmocného brankáře Buffona. Italové totiž při obranném postavení v řadě po kopu soupeře ze strany nedostatečně odskakovali směrem k vlastní brance a naši nabíhající hráči se tak dostávali k zakončení.
Druhou herní vlnou byla poslední čtvrthodina prvního poločasu, kdy naši hráči v aktivitě zvolnili, nedostupovali včas k Italům a ti dokázali bez problémů držet míč. Zdálo se, že naši hráči podlehli nasazenému tempu a síly jim budou v dalším průběhu chybět. V této pasáži utkání mě napadlo, zda náš tým vhodně využil delší období před utkáním.
Naštěstí moje obavy se nepotvrdily. V první čtvrthodině druhého poločasu měli více míč na kopačkách Italové, ale my si vypracovali dva rohové kopy ve 47. a 51. minutě a vzpomínanou „ofsajdovou“ branku v 53. minutě. Od 60. minuty jsme opět předváděli fotbal s rychlou přechodovou fází po zisku míče a množstvím střeleckých pokusů. Posuďte sami: 61. minuta Kozák, 62. Jiráček, 63. Kozák, 65. Darida, 67. opět Kozák. Škoda, že zejména dvě šance Kozáka neskončily brankou. Kozák by tím umocnil svůj dobrý výkon. Tento tah, se sázkou na velkou motivaci a sebevědomí Kozáka, hrajícího italskou nejvyšší soutěž za Lazio Řím, trenéru Bílkovi vyšel. Jenže se také potvrdila vysoká kvalita brankáře Buffona, který oba najnadějnější vzájemné souboje vyhrál.
Následovala červená karta pro Balotelliho a naše převaha až do konce utkání. Z ní se zrodily dvě velké šance na rozhodující branku. V 84. minutě vzpomínaná nastřelená tyč Jiráčkem. Při tom se zranil a za něj přišel na hřiště Kolář, který v 92. minutě zakončoval odražený míč, ten prolétl spletí nohou hráčů obou týmů, ale těsně vedle. V té chvíli bezmocný brankář Buffon očima jen tlačil míč vedle své pravé tyčky. Bohužel to byla jediná chvíle, kdy brankář Buffon byl bezmocný. Jinak v celém utkání chytal naprosto skvěle, vyřešil každou situaci tak, jak měl. Je skvělý na čáře, dokáže včas vyběhnout proti soupeři, který je před ním sám, diriguje všechny hráče. Míč za svá záda by propustil snad jen v situaci, kdy by míč z nohy našich hráčů vymetl „šibenici“. A to se bohužel nestalo.
Nesmím zapomenout na důležitou podmínku úspěchu proti Italům. Tím je eliminace jejich největší ofenzívní síly Balotelliho. To se nám podařilo. Sivok, Kadlec i v průběhu utkání nastoupivší Suchý na něj hráli dostatečně důrazně, přistupovali k němu těsně a včas. Balotelli byl nervózní od začátku utkání. Pořád s někým diskutoval (spoluhráči, soupeři i rozhodčí) a vše vyvrcholilo červenou kartou v 71. minutě.
Jak už jsem uvedl v nadpisu tohoto komentáře, potřebné tři body do tabulky kvalifikační skupiny náš tým nezískal, ale výkonem určitě nezklamal. Variant bodových zisků ve druhé polovině kvalifikace je ještě hodně. Je jasné, že šance na postup na mistrovství světa v Brazílii se každým utkáním zmenšuje, ale stále existuje. Na největšího aktuálního konkurenta v boji o druhé barážové místo Bulharsko ztrácíme jeden bod, hrajeme ještě na jejich horké bulharské půdě, takže teorie hovoří pro ně. Ale naděje umírá přeci poslední a zcela souhlasím s kapitánem týmu Tomášem Rosickým. Dokud šance žije, musíme se o ni prát. Do této postupové hry mohou také aktivně zasáhnout i dva nejslabší týmy ve skupině Arménie a Malta. Pro nás bude důležité soustředit se i na utkání s nimi a naplno bodovat. Možná, že utkání s Itálii a Bulharskem na jejich půdě se našemu týmu bude hrát lépe, než na té domácí. Těmto soupeřům, včetně Dánska jsme nevstřelili ani jednu branku a to musíme zlepšit. Teď s Itálií k tomu bylo blízko. Držme tedy našemu týmu palce.