Před závěrečným kolem letošního ročníku Gambrinus ligy zůstala ze zásadních tajenek nevyluštěna jen jedna. Kdo bude letošním mistrem s právem účasti v předkole nejprestižnější evropské klubové soutěže Lize mistrů.
Celou dobu od středečního 29. kola se vedla spousta debat, diskusí a prohlášení o tom, jak dopadnou závěrečná utkání Plzně a Sparty, tedy týmů, které měly ještě možnost první příčku zaujmout. Většina názorů se klonila k tomu, že Viktoria Plzeň v Hradci Králové vyhraje. Vždyť domácí tým sestupuje do FNL. Jenže na druhou stranu platí, že „míč je kulatý“ a „poslední krok bývá vždy nejtěžší“ atd. Proto jsme byli všichni zvědaví, jak tato závěrečná „honička“ bude probíhat.
I já, jako mnoho ostatních příznivců fotbalu, jsem zasedl k televizi s představou, jak bude režie přepínat na stadiony v Hradci Králové a na Spartě a bude se měnit skóre obou utkání a tím i aktuální mistr ligy. Jenže skutečnost byla zcela jiná. Hned v první minutě hráč Viktorie Plzeň Darida střelou asi z 18-ti metrů rozvlnil síť za zády brankáře Hradce Králové Koubka a za dalších 9 minut jej napodobil obránce Procházka, čerstvý reprezentant, hlavou po rohovém kopu a tím bylo prakticky po veškerém dramatickém náboji 30. kola. V dalším průběhu tohoto utkání bylo jasné, že domácí tým nemá na to, aby s tímto výsledkem mohl něco pozitivního udělat. Spíše bylo otázkou, zda hostující tým z Plzně dokáže přidat další branky. Přidal jen jednu, která sice už nic neřešila, ale byla takovým razítkem na zisk titulu pro Viktorii Plzeň.
V souběžně hraném utkání druhého adepta na první příčku sice Sparta v utkání s pražskou Duklou také brzy získala vedení po trestném kopu Váchy, ale zároveň bylo jasné, že jakýkoliv počet gólů za zády brankáře Dukly Rady jí k prvnímu místu nepomůže. Stejně si myslím, že možnému obratu sparťané moc nevěřili, i když před posledním kolem neházeli ještě „flintu do žita“ a mluvili o „naději, která umírá poslední“.
I když se hráči Sparty po utkání snažili snížit hodnotu „plzeňského“ mistrovského titulu vzpomínkou na vzájemné podzimní utkání v Plzni, které rozhodl nafilmovaným pádem Limberského pokutový kop, tak já jsem přesvědčen, že Viktoria Plzeň získala mistrovský titul zaslouženě. Stejně tak tvrdím, že Sparta Praha v této sezóně udělala velký krok k tomu, aby ten příští titul získala ona. Příchodem trenéra Lavičky se vyčistily vztahy v kabině a trend, který byl nastaven by mohl Spartu k tomuto cíli dovést.
U Viktorie Plzeň mě zaujala ještě jedna statistika. Je totiž jediným týmem v GL, který má lepší bodovou bilanci na hřištích soupeřů, než na domácím stadionu. Branek vstřelila úplně stejně a venku obdržela o tři méně, než doma. Doma 30 bodů, skóre 27:12, venku 35 bodů a skóre 27:9. Ukazuje to na fakt, že plzeňský herní styl založený na rychlé přechodové fázi po zisku míče je účinnější na hřištích soupeřů, kteří tam hrají před vlastními diváky více otevřeně, než v plzeňské Doosan aréně. Zajímavé také je, že pražská Sparta má v tomto bilanci jinou. Doma 38 bodů, skóre 33:10, venku jen 25 bodů a skóre 22:13. Ta totiž nehraje tak přímočaře, a proto si lépe poradí i se zataženým soupeřem i díky kanonýrovi Lafatovi.
Jak už to tak bývá v závěrečném kole každé fotbalové soutěže, tak utkání, ve kterých už nejde o zajímavé příčky (titul, poháry, sestup) nejsou přehlídkou nadprůměrného fotbalu. Proto více zaujalo několik hráčských osobností, pro které bylo toto závěrečné kolo GL i jejich závěrečným v kariéře. Např. v Liberci se velmi emotivně loučili brankář Zbyněk Hauzr a obránce Tomáš Janů, kteří nastoupili v základní sestavě, za Baník Ostrava zřejmě nastoupil naposledy Milan Baroš a rozlučka s ním byla velice působivá. Naopak pravděpodobnou derniéru si neužili další dva hráči, kteří mají za sebou spoustu vstřelených branek v nejvyšší soutěži. Oba totiž utkání proseděli na lavičce náhradníků. Marek Kulič v Hradci Králové a Petr Švancara v Brně. Tomu k pobytu na hrací ploše nepomohlo ani vyvolávání fanoušků Brna.
Třetí příčku Liberce neohrozila ani remíza 1:1 s Příbramí na vlastním stadionu. Hrálo se na velmi deštěm podmáčeném terénu (jako na všech stadionech v Čechách). Ztráta dvou bodů nebyla pro fanoušky Liberce ani tak zásadní, jako vzpomínaná rozlučka s oběma jmenovanými legendami, ale také informace o tom, že jejich oblíbený „hračička“ Jiří Štajner dostal nabídku od konkurenční Sparty Praha. Štajner má sice 37 roků, což je opravdu pro špičkový fotbal dost, ale on i v Liberci prokazuje velmi dobrou výkonnost a Sparta zřejmě jeho zkušenosti chce využít především v nastávající sezóně, ve které bude hrát Evropskou ligu.
V utkání Brna se Slováckem zaujalo, kromě absence brněnské ikony Petra Švancary na hřišti, plný bodový zisk regionálního soupeře z Uherského Hradiště v poměru 1:3 (po 11-ti letech). A k tomu navíc fakt, že jednou brankou se o tento výsledek zasloužil vytáhlý útočník Libor Došek (mimochodem odchovanec právě Brna) a tato branka byla jeho 98. v pořadí. Jen dva mu tedy chybí ke vstupu do Klubu kanonýrů. Tím má pro začátek dalšího ročníku GL o osobní motivaci postaráno. Bude zajímavé sledovat, jak se s touto šancí vyrovná. Už jsem tady dnes vzpomínal, že „poslední krok bývá nejtěžší“. Legendární Standa Štrunc by o tom mohl povídat.
Dalším veteránem, o kterém se v tomto posledním kole hodně mluvilo je záložník Jihlavy Koloušek. Jeho hodnotící známka v deníku Sport č.9 hovoří za všechny komentáře a nejvíce tak přispěl k výhře svého týmu nad pražskou Slávií, která tím ukončila sérii výher pod novým trenérem Petroušem na č.4.
Na ostravských Bazalech prohrál domácí Baník s Jabloncem 0:1. Kromě možnosti, že tým Baníku na tomto stadionu možná hrál naposledy (v kuloárech se hovoří, že tam bude mít Baník tréninkovou základnu a GL bude hrát na Městském stadionu ve Vítkovicích), mě zaujalo také to, že u této porážky už nebyl trenér Pulpit, který byl pár dnů před tím od týmu odvolán, pro neloajální vyjadřování vůči klubu v rozhovoru v deníku Sport. Ten rozhovor jsem četl a přiznávám, že jsem tušil, že to tak dopadne. Jeho vyjádření nebyla v pořádku. Loajalita trenéra k této práci patří. To by měl tak zkušený trenér vědět. Jenže já si nemyslím, že to trenér Pulpit nevěděl. Zřejmě už naopak věděl neoficiálně, že po sezóně klub neuplatní opci, proto také jednal s novým trenérem Svědíkem. Pan Pulpit proto jaksi „neměl co ztratit“ a měl potřebu dát všem na vědomí, jak to v Baníku měl těžké a přesto jej zachránil v GL.
Zachraňující se Teplice deklasovaly Mladou Boleslav na jejím stadionu 0:4, což je opravdu debakl. Jenže já bych se chtěl domácího týmu zastat. Tak velkou smůlu na množství zraněných hráčů neměl už dlouho nikdo. K tomu nešťastná penaltová porážka ve finále Poháru České pošty s Jabloncem. Trenér Minář proto využil i toto utkání k tomu, aby se s GL „seznámili“ někteří talentovaní odchovanci. Kdy, když ne teď…
Do Olomouce zavítaly v posledním kole sestupující České Budějovice. Domácí vyhráli 1:0, ale utkání podle vyjádření zúčastněných diváků nemělo dobrou úroveň. Bylo to přesně to utkání, kdy všichni myslí na dovolenou, navíc Sigma nesplnila své deklarované cíle, takže podle toho vypadala i atmosféra v hledišti. I proto zřejmě také dostali šanci další talentovaní odchovanci z bohaté olomoucké líhně.
Letní přestávka bude opravdu krátká. Někteří naši pohároví zástupci zasáhnou do předkol evropských pohárů již v polovině července, takže se máme na co těšit. Jenže nesmíme zapomenout na kvalifikační utkání na MS v Brazílii s Itálii v Praze v pátek 7.června. Držme palce!