Fotbal, jako všechno na dnešním světě, se hraje i mimo hřiště

Naše nejvyšší fotbalová soutěž dospěla do posledního kola, všechno je v ní rozhodnuto s jednou výjimkou a tou nejdůležitější. Stále ještě neznáme definitivně, kdo získá mistrovský titul, tím právo zúčastnit se předkol nejprestižnější a také nejbohatší evropské klubové soutěže Ligy mistrů. Ve hře jsou, stejně jako celou jarní část letošní sezóny, dva kluby. Viktoria Plzeň a Sparta Praha.

Během jara se několikrát role favoritů na konečný triumf střídaly, před tímto posledním kolem je tato pozice na straně plzeňského týmu, i když poslední dvě utkání na vlastním stadionu prohrála. Se Slávií 0:1 a v neděli s Libercem 1:2. Sparta zase zaváhala remízou 2:2 doma na Letné s Jihlavou a porážkou v Brně 2:3. Skoro by se dalo říci, že Spartě zkomplikovaly cestu za titulem týmy z Moravy a Plzni zase z Čech. Pokud bych v tom hledal nějakou reálnou logiku, tak by to byl totální nesmysl. Je to zkrátka náhoda.
Náhoda ovšem nebudou jiné věci, které se teď budou odehrávat, ale ne na zeleném trávníku. Nečekejte, že teď budu popisovat nějaké nezákonné praktiky. Ne, to vůbec nemám na mysli, i když vyloučit nelze v dnešním světě nic. Mám na mysli podle mého povolené způsoby, jak soupeře ještě před utkáním rozhodit, znervóznit apod. Jednou z variant jsou dobře promyšlené výroky jedné, či druhé „soupeřící“ strany v médiích. Už dnes jsem si přečetl výroky sparťanů, např.: „…pro Plzeň to je rána“ nebo „…Plzeň bude teď daleko více nahlodaná“. A do soboty, kdy se hraje celé poslední kolo GL jich bude přibývat a to z obou stran. Trenéři budou zase tyto výroky soupeřů využívat k motivaci svých svěřenců a tak to bude probíhat stále dokola. Zkrátka to bude psychologická „válka“ i mimo hřiště, která má za úkol znejistit nebo jinak negativně ovlivnit hlavy hráčů soupeře.
Dalším faktorem, který podle mého názoru bude hrát roli je pozitivní motivace soupeřů obou kandidátů na mistrovský titul. Ve Studiu fotbal v České televizi to na závěr pořadu naznačili i nedávní prvoligoví fotbalisté Šmicer a Zelenka, kteří dobře vědí, jak to ve fotbalu chodí a naznačil to i trenér Plzně Vrba. Luděk Zelenka se smíchem dodal, že teď bude třeba kontrolovat hráčům Hradce Králové mobily, trenér Vrba konstatoval na dotaz, zda hráči Hradce Králové, kteří mají jistý sestup do FNL budou mít potřebnou motivaci v utkání proti jeho týmu, že mu připadá, že všichni soupeři Plzně mají v poslední době podivně velkou motivaci. Rychle to „zaretušoval“ odkazem na motivaci porazit účastníka Ligy mistrů, ale evidentně narážel na pozitivní finanční motivaci, kterou budou hráči Hradce Králové mít.
Právníci by se mnou zřejmě nesouhlasili, ale já takovou pozitivní motivaci nepovažuji za nic nekalého. Přeci když před tým předstoupí majitel klubu a slíbí týmu vyšší prémie za vítězství, tedy poctivě odvedenou práci, tak mě, trenéra nebo i hráče nezajímá, odkud pochází. Samozřejmě něco jiného je opačný případ. Nazvu jej „negativní“ motivací. To je nepřijatelné.
Proto bych ještě netvrdil, že o mistru ligy je rozhodnuto, že Plzeň má lepší tým, než Hradec Králové. S tím se dá určitě souhlasit, ale v takových utkáních rozhodují i povolené nefotbalové zbraně, o kterých jsem se zmínil.
V posledních dnech mě zaujaly ještě dvě události. Shodou okolností spolu souvisí. Obě se týkají našeho reprezentačního fotbalového týmu. V rozhovoru s bývalým hráčem tohoto týmu Vladimírem Šmicrem mě zaujalo jeho otevřené přiznání, že ne vždy se choval na srazech české reprezentace tak, jak by měl. Že si vlastně často on, a zcela jistě i jeho spoluhráči, jezdili na srazy odpočinout od přísných pravidel v plnění si svých povinností v klubech, že se večer ne vždy chovali mnozí hráči i on jako profesionálové. Mě tato upřímnost zaujala ze dvou pohledů. I já patřil ke kritikům fungování reprezentačního týmu na srazech. Jedná se o dobu před nástupem trenéra Brücknera. Něco prosáklo přímo do médií, něco do fotbalového prostředí, v kterém se také pohybuji a něco se dalo s úspěchem domyslet. Teď to přiznal i Vláďa Šmicer.
Já jsem totiž přesvědčen, že za několik let se dozvíme, že podobně fungovala reprezentace i pod trenérem Bílkem a manažerem Šmicrem. Zejména před přípravnými utkáními. Jinak by např. nedošlo k roztrhání obleků při návratu z Černé Hory nebo k několika ostudným výkonům v přípravných utkáních. Není se čemu divit, vždyť za reprezentaci odpovídají ještě nedávní aktivní fotbalisté, kteří ví, jak fotbalisté fungují a zřejmě často přivírají oči s pocitem „vždyť my nebývali jiní…“.
I proto já nejásám nad aktivitou realizačního týmu a hráčů české reprezentace před důležitým kvalifikačním utkáním s Itálií, kdy se sešli o týden dříve, aby potrénovali po brzkém ukončení ligových soutěží v jejich klubech. To je ta druhá, související událost. Myšlenka je to správná a zaslouží pochvalu. Jen by mě zajímalo, jak budou v tomto týdnu probíhat večery. Snad to pan Pelta, i přes svůj hodně nabitý program před Valnou hromadou, zvládne pohlídat. Od trenéra a manažera s „hráčským myšlením“ se to očekávat nedá.

Komentáře nejsou povoleny.