Máme za sebou předposlední kolo GL a zase je v otázce mistra všechno jinak. Po 28. kole jsem napsal, že Sparta porážkou v Brně připravila pro Viktorii Plzeň pěkný dárek. Jenže teď by se hodilo to stejné napsat o Plzni. Každý si klade otázku, jak je to možné?
Odpověď je trochu složitější, ale příčiny jsou jednoznačně v oblasti psychologie. Ne nadarmo se v jakémkoliv sportu používá slogan, že „ten poslední krok je vždy nejtěžší“. Přeloženo do srozumitelnější řeči to znamená, že vyhrát pod tlakem toho, že může být definitivně rozhodnuto je natolik zavazující, že vám ztuhnou trémou nohy, hráči se pohybují pomaleji, než je u nich zvykem a projeví se to i na přesnosti přihrávek a v práci s míčem celkově. Najednou není komu přihrát, nevypracujeme si obvyklý počet šancí a často nás za to potrestá i soupeř. Přesně to se stalo Viktorii Plzeň v Doosan areně v Plzni.
Její soupeř Liberec potvrdil svoji skvělou jarní formu. V Plzni prodloužil svoji sérii vítězství na devět a to je opravdu skvělé vvysvědčení. V Plzni liberečtí potvrdili, že taková úžasná série není žádná náhoda nebo shoda příznivých okolností. Je to výraz jejich kvality. V tomto konkrétním utkání jim k tomu navíc pomohlo zcela rozdílné předzápasové rozpoložení. Měli téměř jistou třetí příčku tabulky, která jim zajišťuje účast v Evropské lize, což byl hlavní klubový cíl, který se jim po podzimu vzdaloval. Proto mohli hrát zcela uvolněně, bez tlaku na výsledek v tomto utkání a na jejich pohybu a klidu při řešení herních situací to bylo vidět. Domácí Viktoria se zlepšila až ve druhém poločasu, měla tlak, ale několik nadějných situací, s jednou výjimkou, neskončilo brankou. Zkrátka neměli potřebné štěstí, ale já vždy tvrdím, že „ten fotbalový nahoře“ jej přisoudí tomu, kdo si jej zaslouží. A domácí tým si ho za první poločas nezasloužil. Naopak, štěstí se přiklonilo na stranu Liberce a ten v nastaveném času utkání překlopil na svou stranu a tím zdramatizoval souboj o titul mezi Plzní a Spartou až do posledního kola.
Sparta totiž poměrně pohodově vyhrála v Teplicích 3:0 a pokud porazí v posledním kole v pražském derby výborně hrající Duklu Praha a Plzeň nevyhraje v Hradci Králové, tak se titul bude slavit v Praze. Kdo by to ještě před několika dny řekl. Proto nepředbíhejme. Nabízí se tvrdit, že Plzeň přeci v Hradci Králové vyhraje, vždyť má lepší mužstvo. Jenže i ona už teď ví, že jen kvalita fotbalistů v tomto případě nerozhoduje. Je to o psychické odolnosti. Hráči fotbal hrát nezapomněli, ale rozhodují jejich hlavy.
Ve 29. kole byla pod tímto tlakem Viktoria Plzeň. Po porážce Sparty v Brně z hráčů Sparty podobný tlak zmizel, protože šance na titul se jim téměř rozplynuly. Zkrátka už neměli co ztratit. Proto v Teplicích hráli uvolněně. Jenže teď se šance stala reálnější, už mají co ztratit a to zvyšuje tlak i na ně, na hráče Sparty. Mají v tomto smyslu jen jednu „výhodu“. Nemají svůj osud ve vlastních rukou, i když by jej určitě ve svých rukou mít chtěli.
Další důležité příčky v tabulce GL byly již definitivně rozděleny. Na konci tabulky se usadily, a tím k sestupu do FNL odsoudily, týmy Hradce Králové a Českých Budějovic. Těm k odvrácení tohoto definitiva nepomohla ani výhra s Jihlavou 2:1. Naopak porážka Hradce Králové na Slávii 3:0 pomohla, i přes prohry na Slovácku 2:0 a se Spartou 0:3, k definitivní záchraně v GL také Baníku Ostrava a Teplicím. Nic náhodě neponechala Příbram a záchranu si zajistila výhrou nad Brnem 2:0. Skoro by se dalo napsat nad „béčkem“ Brna, protože sestava Brna, které se zachránilo v minulém kole výhrou se Spartou, byla plná absencí hráčů obvyklé základní sestavy.
Další nejsledovanější příčkou je v naší nejvyšší fotbalové soutěži třetí místo, zaručující start v Evropské lize. Před posledním kolem měla ještě sice malou, ale přeci jen teoretickou možnost obsadit tuto pozici olomoucká Sigma na úkor Liberce. Ten si ji ovšem pohlídal výhrou v Plzni a definitivně se tak posunul z 9. příčky po podzimu na vysněnou třetí. Sigma Olomouc prohrála v Jablonci 1:2 a zůstává tak bez pohárů.
V letošním ročníku GL bylo v klubech vyměněno velké množství trenérů. Těch případů bylo 13 v 11-ti klubech, což je odhadem nejvíce ve vyspělých fotbalových evropských zemích. I to o něčem svědčí. Samozřejmě kluby pro tyto změny vždy najdou důvody, ale je evidentní, že některým chybí trpělivost a především správná volba trenéra s ohledem na klubovou strategii a koncepci. Pozitivním příkladem je určitě Dukla Praha s trenérem Kozlem, Viktoria Plzeň s trenérem Vrbou, Sparta Praha s trenérem Lavičkou a Jihlava s trenérem Komňackým. Trpělivost se vyplatila Liberci, který po velmi špatném podzimu trenéra Šilhavého podržel a výsledkem je třetí místo. Všichni tito trenéři mají jedno společné. Jsou to inteligentní lidé s kultivovaným způsobem jednání a mají mnohaleté zkušenosti s trénováním a nejen v první lize. A takové trenéry náš fotbal potřebuje. Naopak kluby, které sestoupily a ti, kteří nesplnily svůj hlavní cíl (Hradec Králové, České Budějovice a Sigma Olomouc) mají také jedno společné. Tento velmi náročný post obsadily, po odvolání původního trenéra , mladými, ale hlavně nezkušenými trenéry. Důvodem byla zcela jistě i ekonomická stránka, ale ukázalo se, že klubový cíl se jim splnit nepodařilo. Ti zkušenější, Pulpit v Ostravě, Straka v Příbrami, Ščasný v Teplicích a Habanec ve Slovácku to dokázali. I to je potvrzením skutečnosti, že trénovat v GL vyžaduje, kromě odhodlání, pracovitosti a odbornosti také velkou porci zkušeností.
Zajímavostí z pohledu statistiky 29. kola bylo, že žádné utkání tentokrát neskončilo nerozhodně. Šest jich skončilo vítězstvím domácího týmu, jen v utkáních, která rozhodovala o titulu mistra (Plzeň – Liberec a Teplice – Sparta) si všechny body odvezli hosté. A to je dobře, protože jen tak bude mít velký náboj i kolo poslední.
Kvě
27
2013