Sen českých trenérů se stává pomalu skutečností

V minulém týdnu mě zaujala odvetná utkání našich zástupců v Evropské lize i jejich následná utkání v české Gambrinus lize. Zaujala mě nejen z pohledu výsledků, které byly pro oba skvělé, ale tentokrát i z pohledu možností rotace hráčů v základních sestavách či možnostech střídání v průběhu utkání.

Začnu trochu zeširoka. Trenéři českých klubů, které v minulosti absolvovaly tzv. „anglické týdny“, tedy týdny, v kterých uprostřed sehrály utkání evropského nebo národního poháru, občas konstatovali, že se obávali únavy v následném ligovém utkání. Stalo se to i mně. Hned se našlo mnoho kritiků (např. Láďa Vízek), kterým se tato slova nelíbila, považovala je za alibistická a poukazovali na běžnou praxi ve vyspělých evropských klubech, kde se hraje permanentně dvakrát v týdnu.. Jenže zapomněli na dvě věci. Jednak tato slova naši trenéři (já určitě) vyslovili jen v případě, že o víkendu jejich tým nastoupil proti soupeři, který v týdnu těžké utkání neabsolvoval. A druhou věcí, na kterou zapomněli byl fakt, že vyspělé (rozuměj bohatší) kluby si mohou dovolit tzv. rotaci kádru pro všechna svá utkání. U nich je běžné, že takové kluby mají široký kádr (cca 20 ti) velmi kvalitních fotbalistů a trenér tak může určovat základní sestavu na jednotlivá utkání, včetně střídání během nich, jak potřebuje aniž by utrpěla kvalita hry. To byla obrovská výhoda ve srovnání s týmy z Česka. Podobně jsme postupovali i my u nás, ale hráči širšího kádru neměli srovnatelnou kvalitu a tím jsme riskovali neúspěch v daném utkání.
Právě v minulém týdnu, kdy se utkaly naše týmy Plzně a Sparty s fotbalovými velkokluby SSC Neapol a FC Chelsea jsem si podrobně zanalyzoval práci trenérů jednotlivých týmů z pohledu složení základních sestav a střídání a jejich vliv na výsledek. U nás se zakořenil názor, že pokud někdo poukáže na změny v základní sestavě soupeře našich týmů, tak tím úmyslně snižuje jejich úspěch. Tak to zcela jistě není. Je totiž třeba vycházet z toho, co jsem již napsal, že všichni hráči kádru takových týmů mají srovnatelnou kvalitu, navíc odpočatí hráči mají větší předpoklady k výbornému výkonu. Proto mě z něčeho podobného nepodezírejte.
Např. při analýze základních sestav SSC Neapol v období dvou utkání s Viktorií Plzeň zjistíme, že těsně před prvním utkáním s Plzní hrála Neapol v Římě s Laziem a z této sestavy nastoupilo proti Plzni jen 5 hráčů (i když v televizním přenosu komentátoři tvrdili, že trenér Neapole šetří jen Cannavara a Hamšíka), tedy došlo k 6 ti změnám. V následném ligovém utkání se Sampdorií Janov došlo k osmi změnám ve srovnání s utkáním s Plzní a ke třem změnám vzhledem k předchozímu ligovému utkání v Římě. Ve všech čtyřech utkáních nehrál, kromě brankáře, nikdo.
Trenér Chelsea Benítez proti Spartě v Praze provedl „jen“ tři změny, v Premier League po Spartě šest atd., takže všechna 4 utkání sehrál, kromě brankáře Čecha stopér Cahill.
Jak jsou v tomto smyslu na tom naše dva týmy. V zimní přestávce posílily svoje hráčské kádry a v utkáních v Evropské lize a Gambrinus lize toho velmi dobře využily. Navíc měly výhodu, že mezi dvěma utkáními Evropské ligy nehrály českou ligu. Přesto si nelze nevšimnout, že Plzeň využila zdvojený post hrotového útočníka. Tecl, kterého koupila z Jihlavy, v obou utkáních s SSC Neapol přišel na hřiště v průběhu druhého poločasu za spoluhráče Bakoše a vždy vstřelil branku. Dnes v ligovém utkání v Brně si oba role vyměnili a také Bakoš vstřelil branku. Zkrátka trenér Vrba má na tomto postu rovnocennou náhradu a během utkání toho může využít.
Jak tomu bylo u Sparty? Evropskou ligu hrála ve stejné sestavě, ale v prvním utkání Gambrinus ligy se Slováckem využil trenér Lavička posílení kádru na postu útočníka, kdy ke Kweukemu a Kadlecovi přes zimu přibyl Lafata a Bednář, a během druhého poločasu poslal na hřiště oba posledně jmenované za stavu 0:0 a utkání nakonec skončilo výhrou Sparty 4:0, když Kweuke asistoval u všech branek a Bednář jednu dokonce vstřelil. Také trenér Sparty využil rozšíření rovnocenné kvality na tomto postu. A to je pokrok u našich týmů, protože si to mohou, především z ekonomického důvodu dovolit a já věřím, že to v tomto smyslu bude stále lepší a nebude se to týkat jen těchto dvou klubů.
Jen pro doplnění uvedu, že branku Chelsea v Praze vstřelil mladý Brazilec Oscar krátce po svém příchodu na hřiště a v londýnské odvetě Hazard za stejných okolností, tedy krátce po příchodu na hřiště. A o tom to všechno je. Mít na lavičce rovnocennou náhradu, která může během utkání rozhodnout o výsledku. A to je sen každého českého trenéra, který se snad brzy stane běžnou skutečností.
K tomu je ovšem potřeba jedna důležitá věc. S hráči je třeba komunikovat a mít cit pro volbu způsobu a intenzity hráčské rotace na jednotlivých postech tak, aby všichni cítili sounáležitost k týmu a klubu a byli v hráčské kabině pozitivní. Tak, jak to trenér Sparty Lavička naznačil v případě „náhradníka“ Kweukeho. O tom, že se mu to v případě tohoto hráče daří svědčí jeho čtyři asistence u branek Sparty v utkání se Slováckem, protože Kweuke v minulosti před soupeřovou brankou nepřihrával, situace řešil sám a to sobecky za každou cenu. Tady u něj vidím zásadní změnu a další utkání ukáží, zda je to změna trvalá.

Komentáře nejsou povoleny.