V tomto týdnu sice zahajuje jarní část naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy, ale pozornost moje i většiny příznivců fotbalu se upínala ke čtvrtečním odvetným utkáním Evropské ligy. Naše dva zástupce, Viktorii Plzeň a Spartu Praha čekala odveta s evropskými giganty italskou Neapolí a anglickou Chelsea.
Jednoznačně lepší výchozí pozici po prvních utkáních před týdnem měla plzeňská Viktoria, která vyhrála v Neapoli senzačně 3:0. V domácí odvetě potvrdila svoji kvalitu, utkání kontrolovala a nejen že neinkasovala, ale vyprovodila svého italského soupeře dvěma vstřelenými brankami. Pikantní na tomto vítězství je i skutečnost, že obě branky vstřelili noví hráči Kovařík a Tecl, které získala Plzeň v zimní přestávce z týmů Gambrinus ligy Jablonce a Jihlavy. I to, stejně jako výkony a výsledky obou našich účastníků v Evropské lize, potvrzuje, že kvalita naší ligy je vyšší, než se všeobecně tvrdí.
V dalším kole se Plzeň utká s týmem z turecké nejvyšší soutěže Fenerbahce Istanbul. Určitě každého napadne, že po tom co trenér Vrba se svým týmem předvádí, nebude tento turecký soupeř pro ně soupeřem. Zkrátka, že naše mužstvo bude vysokým favoritem. Já bych byl v tomto ohledu opatrnější, i když současně tvrdím, že Viktoria se nemusí bát nikoho. Zároveň si ale myslím, že nikoho nesmí podcenit a to si určitě trenér Vrba pohlídá. Jen připomenu, že Fenerbahce dokázalo vyřadit běloruský tým BATE Borisov a to za zvlášť nepříznivých okolností. V Bělorusku se totiž nechal hned ve 4. minutě utkání vyloučit Portugalec ve službách tureckého týmu Meireleis a mužstvo Fenerbahce přesto uhrálo bezbrankovou remízu. K tomu ještě navíc v odvetě v Istanbulu museli hrát hráči Fenerbahce před prázdnými tribunami, tedy bez podpory svých diváků. Přesto dokázali vyhrát brankou z pokutového kopu 1:0, což jim zajistilo postup.
V Turecku čeká hráče Plzně doslova peklo. Věřte, že vím, o čem mluvím. Asi před deseti lety, v éře trenéra Brücknera v Sigmě Olomouc, jsem byl, jako sekretář klubu, přítomen oběma utkáním Sigmy s Fenerbahce Istanbul v Poháru UEFA, dnešní Evropské lize. V Turecku, před vyprodaným stadionem, doslova fanaticky povzbuzujících tureckých příznivců Fenerbahce, uhrála Sigma bezbrankovou remízu. Spousta tzv. „bengálských ohňů“, létající mince, zapalovače atd., to všechno tam existuje. Odveta v Olomouci ovšem vyzněla jasně pro olomouckou Sigmu 7:1. Fenerbahce tenkrát trénoval slovenský trenér Vengloš, kterého tato prohra připravila o místo.
Nemyslím si, že Viktoria Plzeň to bude mít podobně „lehké“, ale v postup věřím a tím i k dalšímu vylepšení jejího klubového i českého koeficientu v evropských pohárech.
Ten už nevylepší náš druhý zástupce v Evropské lize Sparta Praha. Po prohře s loňským vítězem Ligy mistrů FC Chelsea v prvním utkání v Praze musela k senzačnímu postupu v Londýně vyhrát. A to se podařilo za posledních několik let jen Interu Milán, Manchesteru United a Barceloně. Chybělo 34 vteřin, aby se k těmto gigantům přiřadila i Sparta. Tak málo času jí totiž scházelo k vítězství 1:0, které by zajistilo prodloužení. Jenže mohlo být i ještě lépe, protože několik vteřin před vyrovnávací brankou Hazarda v čase 91 minut 26 vteřin měla Sparta dvě možnosti přidat druhou branku, což by znamenalo jistý postup. Jenže Matějovského i Kadlecova střela se nevešly mezi tyče a opět, podle hesla „nedáš-dostaneš“, byla Sparta potrestána. I já, stejně jako všichni Sparťané na hřišti, jsem byl nesmírně zklamaný a smutný. Jednak proto, že rozhodnutí přišlo jen chvíli před koncem, ale hlavně proto, že Sparta hrála výborně. To, že její hráči hráli v takovém utkání velmi disciplinovaně, obětavě, dřeli a nechali na hřišti všechno, tak to se dalo předpokládat. Mě ovšem překvapilo, jakou herní kvalitu a aktivitu s takto silným soupeřem dokázala produkovat. Žádné dlouhé míče dopředu, jako na podzim, spousta sprintových náběhů, hodně rychlých protiútoků, do kterých se zapojovali čtyři i více hráčů. Nesmím zapomenout na skvělého Vaclíka v brance. K němu jednu poznámku.
Trénoval jsem jej ve Vítkovicích. Je to kluk, který chce něčeho ve fotbalu dokázat a hlavně je ochoten pro to něco udělat. Tenkrát byl členem ČR U20, která hrála na Mistrovství světa v Egyptě. Tomáš měl v plánu, že tam zazáří a získá nějaké zajímavé zahraniční angažmá. Jenže tehdejší U20 překvapivě nepostoupila ze skupiny a vrátila se domů do Česka. Tomáše Vaclíka tento týmový neúspěch velmi psychicky poznamenal a já věděl, že potřebuje povzbudit a podpořit. Na náš rozhovor i na jeho obsah si dobře pamatuji. Říkal jsem mu, že jeden turnaj nedělá celou kariéru hráče, že podobných turnajů má před sebou ještě hodně a nic tedy nemá ztracené. Jsem rád, že na moje slova došlo. Tomáš Vaclík byl poté členem U21 na Mistrovství Evropy, dnes je už v širším kádru „A“reprezentace a oporou Sparty Praha, s kterou hraje Evropskou ligy a zazářil na stadionu FC Chelsea, vítěze Ligy mistrů. Moc mu to přeji, protože to má v hlavě srovnané. Kromě specifických brankářských předpokladů má jeden nesmírně důležitý. Je totiž ohromně psychicky silný, nezmatkuje, zachovává i ve složitých situacích klid, který tak přenáší i na své spoluhráče před sebou.
Způsob, jakým se týmy Plzně i Sparty prezentovaly s těmito dvěma evropskými velkokluby opět potvrdil, že český fotbal má svoji kvalitu a platí to i o celé Gambrinus lize. Mnohým utkáním jen chybí skvělá atmosféra, kterou dokáží vytvořit desítky tisíc příznivců na tribunách, jako je tomu ve vyhlášených ligách v Anglii, Německu a dalších zemích. Tento poslední odstavec současně vysvětluje smysl nadpisu tohoto mého komentáře.
Úno
23
2013