V tomto týdnu jsme byli svědky zahájení jarních vyřazovacích kol evropských klubových pohárů Ligy mistrů a Evropské ligy. Přesto, že všeobecně byl největším lákadlem souboj Realu Madrid proti Manchester United v Lize mistrů, tak naše pozornost směřovala k sice méně uznávané, ale také prestižní Evropské lize.
Důvod byl prostý a logický. V této druhé nejprestižnější evropské klubové soutěži zimu „přežily“ i dva zástupci českého fotbalu, týmy Viktorie Plzeň a Sparty Praha. Oběma los přisoudil soupeře nejen atraktivní, ale také z top evropské kvality. Plzni italskou Neapol a Spartě vítěze loňského ročníku Ligy mistrů anglický klub FC Chelsea. U něj by více seděl termín hrající anglickou ligu, protože jinak toho anglického tam moc není. Majitel je Rus, trenér je Španěl a hráči jsou ze všech koutů světa. Ale to je realita fotbalového dneška.
Oba české týmy prokázaly, že český fotbal svojí kvalitou roste. Netýká se to jen klubové úrovně, ale já věřím, že i reprezentační. V tomto komentáři mi jde o tu klubovou. Sparta Praha v utkání s Chelsea na svém stadionu sice prohrála 0:1, ale v utkání byla svému slavnému soupeři důstojným soupeřem. Potvrzují to i podrobné statistiky od firmy Panini Digital, které jsem obdržel od deníku Sport a okomentoval jsem je pro něj. Oblíbená hodnota procento držení míče byla 50 ku 50%, odehrané míče 598:592 a spousta dalších kritérií. S takovým soupeřem, jako je Chelsea je to opravdu výborná bilance a nic na tom nenění ani těsná porážka. Tu způsobila jen větší zkušenost hráčů Chelsea a šťastná ruka trenéra Beníteze při střídání, kdy v 82. minutě poslal na hřiště Brazilce Oscara a ten za 21 vteřin rozhodl o výhře „angličanů“. Jen dodám, že trenér Benítez postavil do utkání na Spartě svoji obvyklou sestavu, tzn., že nikoho nešetřil a dal tím najevo, že důležitost tohoto utkání bere na 100% a ve stejném duchu mluvil i den před utkáním na tiskové konferenci.
Utkání druhého českého zástupce Viktorie Plzeň v Itálii na stadionu SSC Neapol bylo doslova balzámem pro nás všechny, kteří pracujeme v českém fotbalu i pro ty, kteří mu „jen“ fandí. Tým Pavla Vrby potvrdil, že podceňovat jej se nevyplácí. Něco o tom již dnes určitě ví i hráči Neapole a zřejmě i jejich trenér. Srovnal jsem si totiž sestavu Neapole z posledního ligového utkání s Laziem Řím a proti Plzni. Kromě brankáře De Sanctise nastoupili ve čtvrtečním utkání jen Zuniga, Panděv, Gamberini a kanonýr Cavani. Jinak řečeno nehrálo hned 6 hráčů v poli. A to se zřejmě trenérovi vymstilo, ale vůbec tím nechci říci, že to je hlavní důvod skvělého výkonu a výsledku Viktorie Plzeň. Jen srovnávám rozdílný přístup k utkání trenéra Chelsea Beníteze a trenéra Neapole Mazzarriho, který se na střídačce nestačil divit tomu, co se na hřišti děje. Neustále reklamoval u rozhodčího nastavení času. Podle mého názoru podcenil tým Plzně především on, protože tolika změnami v sestavě dal hráčům najevo, že toto utkání bude lehčí, než ta ostatní v italské lize a k tomu jim tímto tahem ještě dal najevo, že mistrovská utkání v Sérii A jsou pro něj důležitější. A naprosto podle těchto trenérových indícií se hráči zachovali. I když jim zcela jistě trenér Mazzarri tvrdil, že soupeře nesmí podcenit, tak hráči měli ve svých hlavách jasno a podle toho to vypadalo. Všechno jim došlo během prvního poločasu, který prohráli 0:1. Zřejmě po „bouřce“ v kabině o poločasové přestávce se vrhli do druhého poločasu i s Hamšíkem v sestavě. Měli drtivý nástup, ale asi tři velké šance neproměnili a skvěle hrající Plzeň jim „přidala na cestu“ další dvě branky a tím zkázu Neapole dokonala. Je třeba říci, že naprosto zaslouženě. Přesto, že nejsem věřící, tak v takových případech říkám i svým hráčům, že fotbalový bůh to viděl a podle toho zasáhl. Neapol potrestal za přístup k utkání (včetně trenéra) a Chelsea naopak za přístup k utkání (včetně trenéra) odměnil rozhodující brankou. V tomto případě navíc ocenil přístup trenéra Beníteze střelcem branky, kterého trenér poslal těsně před tím na hřiště.
Na závěr dodám svoje zkušenosti. Mnozí trenéři, hlavně ti začínající, si totiž neuvědomují, že jejich práce se skládá z mnoha položek, já je pro sebe nazývám disciplínami. Zdaleka to není jen trénink na hřišti. Nejdůležitější disciplínou pro úspěšnost týmu je psychologie trenéra. Kdo čte pravidelně moje webové stránky, tak to nyní čte opakovaně. Toto je totiž oblast, o které by měl každý trenér nejvíce přemýšlet, protože v knihách to nenajde. Různá herní cvičení, kombinace, kondiční přípravu atd. najde v knížkách nebo na internetu, ale toto ne. Proto si zákonitosti této disciplíny (psychologické přípravy) každý hlídá. Hlídám si to i já. Je to moje know how. Už proto, že i díky tomu jsem dokázal „vydolovat“ ze svých průměrných až podprůměrných hráčských kádrů v klubech, ve kterých jsem působil, vysoké procento maxima jeho možností. K tomu patří i moje dvojnásobná účast se svým týmem ve finále Poháru ČMFS (tenkrát se takto jmenoval dnešní Pohár České pošty) v Praze na Strahově. V roce 2000 prohrál „můj“ Baník Ratíškovice s Libercem 1:2 a v roce 2003 „můj“ Jablonec s Teplicemi 0:1. K tomu jsem vyhrál v roce 2002 zimní turnaj Tipsportcup s Jabloncem. To, že se mi to podařilo bylo výsledkem schopnosti motivovat své týmy i v utkáních se slabšími soupeři v prvních kolech, včetně vhodné rotace hráčů a její skloubení s utkáním v ligových utkáních. Jen dodám, že tato tzv. psychologie v práci s hráči musí být trenérem uplatňovaná každý den, při každém tréninku, každé komunikaci a ne jen před a v průběhu utkání. Proto jsou podle mého názoru úsměvné výmluvy trenérů, kteří se nedokáží na střídačce ovládat, na to, že tím hráčům dávají najevo, jak mu na nich záleží, a že „žije“ s nimi. To je trapná výmluva, protože trenér musí své svěřence denně přesvědčovat svou prací a komunikací, že je s nimi tzv. „na jedné lodi“ a ne jen při utkání. Tím, že neustále něco vytýká rozhodčímu, vytváří alibi svým hráčům pro zdůvodnění jejich špatného výkonu. A dělal to v posledních minutách i trenér Neapole Mazzarri, který neustále trapně upozorňoval rozhodčího, který mimochodem rozhodoval skvěle (slečna Damková v komisi rozhodčích UEFA pracuje velmi dobře), na zdržování hráčů Plzně. Přitom si neuvědomil dvě věci. Že by se jeho hráči ve stejné situaci chovali stejně, a že k, pro něj nepříznivému průběhu utkání Neapol vers. Plzeň, velkou měrou přispěl i on sám.
Na závěr jen vyslovím přání, aby odvetná utkání za týden měla podobnou úspěšnost, protože si nemyslím, že je rozhodnuto o postupujících do dalšího kola Evropské ligy. Neapol totiž bude dělat vše pro vyrovnání nepříznivého skóre z prvního utkání a naopak porážka Sparty 0:1 sice není příznivá, ale i hráči Sparty ve svých pozápasových hodnoceních neměli poraženeckou náladu a i já věřím, že mohou v Londýně překvapit a třeba využít pocitu hráčů Chelsea, že mají postup „v kapse“. Jen podobný pocit nesmí mít hráči Plzně, ale s tím si trenér Vrba určitě poradí lépe, než trenér Neapole Mazzarri před prvním utkáním v Neapoli.
Úno
16
2013