Včerejší večer určený dalším utkáním skupin Evropské ligy byl pro nás v České republice velice příjemný. Naše týmy, Viktoria Plzeň a Sparta Praha ziskem, v součtu, všech šesti bodů udělaly nejen důležitý (ještě ne rozhodující) krok k postupu ze svých skupin do jarního pokračování této druhé nejprestižnější evropské klubové soutěže, ale také potvrdily to, co já tady na svých webových stránkách tvrdím dlouhodobě. Že česká nejvyšší fotbalová soutěž Gambrinus liga je u nás neprávem podceňovaná.
Oba týmy si shodou náhod poradily se soupeřem z Izraele, což je možná pro laiky nedostatečná kvalita pro moje hodnocení. Jenže izraelské týmy patří v Evropě zcela jistě do lepšího průměru a v evropských pohárech jsou pravidelnými, a často úspěšnými účastníky. A pokud to někomu nestačí, tak jen připomenu, že Sparta letos v Praze porazila i nizozemský Feyenoord a španělské Bilbao, Plzeň portugalskou Coimbru a v Madridu s Atléticem prohrála brankou v posledních vteřinách utkání.
Nejdříve jsme měli možnost sledovat doslova koncert domácí Sparty v utkání s Hapoelem Kirjat Šmona. Drtivý nástup Sparty by mohl vést k názoru, že soupeř byl slabý, jenže opak je pravdou. Tento tým uhrál totiž remízu v Bilbau a doma prohrál s madridským Atléticem 3:4. To, že Sparta vedla v 10. minutě bylo proto jednoznačně zásluhou kvalitní hry Sparty. Hosté nebyli vůbec připraveni na její úvodní nápor, na vysoké napadání, a z toho přicházely chyby a nepřesnosti, kterých domácí Sparta využila. Třetí brankou tzv. „do šatny“ ve 44. minutě po nacvičeném signálu ze standardní situace utkání definitivně rozhodla a další průběh jen kontrolovala. Průběhu utkání odpovídala i atmosféra na stadionu. „Mexické“ vlny jsou v našich končinách toho jasným důkazem.
Druhé večerní utkání dalšího našeho zástupce v Evropské lize Plzně v Tel Avivu s místním Hapoelem, v evropských pohárech tradičním účastníkem, mělo zcela opačný průběh. Plzeňští utkání zahájili velmi vlažně. Informace o soupeři říkaly, že Hapoel má problémy hrát do plné obrany a toho chtěla Plzeň využít. Jenže na hřišti to od prvních minut vypadalo jinak. Do plných hráli hosté a domácí tým byl velmi nebezpečný z rychlých protiútoků, které vedly převážně přes levého záložníka Ben Haima, na kterého pravá strana sestavy Plzně nestačila. Bylo to i tím, že pravý obránce Řezník hodně útočil, tak, jak je u něj zvykem, ale Ben Haim jej vůbec nebránil a čekal na ztrátu plzeňských hráčů. Ta velmi často přišla a míč okamžitě směřoval na rychlého Ben Haima. Jeho kontry musel potom řešit hlavně stoper Čišovský a to byla doslova loterie. Hapoel tedy hrál první poločas to, co měla hrát Viktoria a bylo štěstím, že náš zástupce obdržel jen jednu branku a navíc v nastaveném času prvního poločasu stačil ještě Pavel Horváth vyrovnat.
Druhý poločas byl úplně o něčem jiném. Plzeňským se podařilo vstřelit druhou branku a navíc bylo evidentní, že domácím hráčům ubývají síly. Hráli totiž v pondělí večer důležité prvoligové utkání a to se začalo projevovat. K tomu přišla červená karta pro jejich hráče a zbytek utkání byl proto klidnější, než by se čekalo. Hráči Plzně se snažili, po vzoru Barcelony, držet co nejvíce času míč na svých kopačkách pod heslem „kdo má míč, nemůže obdržet branku“. Někdy i na úkor pojištění výsledku třetí brankou. Evidentně se poučili z ligového utkání s Jabloncem, kdy vedli 1:0, dále útočili a Jablonec před koncem vyrovnal. Z toho se poučili a v Izraeli se jim to proto nestalo a odvezli si tři moc důležité body.
Shodou okolností mají oba naši zástupci v Evropské lize skupiny rozehrané úplně stejně. Vede Atlético Madrid a Lyon s devíti body, potom naše týmy se šesti body a zbývající dva zástupci s jedním bodem. A to je velká šance na postup. Ten může být i jistotou, pokud Plzeň i Sparta získá se stejnými soupeři opět všechny body. Rozdíl je jen v tom, že Viktoria Plzeň na jistě vyprodaném stadionu v Plzni a Sparta v teple v Tel Avivu.
Říj
26
2012