Na moje slova došlo

Kromě Plzně a Sparty mi udělala radost ještě jedna fotbalová zpráva. Pravidelní čtenáři mých webových stránek si jistě pamatují na dva komentáře, ve kterých kritizuji trenérské metody německého trenéra Felixe Magatha. Dokonce porážka Wolfsburgu v prvním kole Bundesligy s Hannoverem 0:4 na vlastním stadionu mi udělala velkou radost.

 Psal jsem o tom 4.9. 2012 a předpovídal brzký odchod tohoto trenérského despoty. Wolfsburg je momentálně na posledním místě německé nejvyšší fotbalové soutěže a vedení to konečně došlo. Došlo jim, že s takovým jednáním trenéra vůči hráčům to nemůže fungovat a odvolalo ho z funkce trenéra i manažera. Klub totiž nejen, že nemá výsledky, ale stálo ho to i velké peníze. Magathovi veletoče s prodejem a nákupem dalších hráčů jsou totiž tradiční. Je škoda, že na jeho trenérské metody doplatil i český reprezentant Petr Jiráček. Hraje sice již v Hamburku, ale i jeho letošní výkony v české reprezentaci svědčí o tom, že jej trenér Magath svými metodami zatavil.
Petr Jiráček totiž patří k fotbalistům, kteří nic neošidí a dávky trenéra Magatha plnil poctivě, což se nakonec projevilo nejen na jeho menší pohyblivosti, ale i zdravotním stavu. V nejbližších dnech se musí podrobit operaci třísel.
No a jak dopadl další český reprezentant Václav Pilař po „vydařené“ magathově letní přípravě? Ten už je po operaci!
Možná se ptáte, proč mě osud trenéra Magatha zajímá. Je to proto, že jeho metody neuznávám (přetěžování hráčů, způsob jednání s nimi atd.), a také proto, že ve své hráčské kariéře jsem podobné trenéry zažil a mohl bych o tom napsat knihu. Jenže tu by dnes nikdo nečetl, protože tyhle metody jsou již dávno přežité. Jeden velmi uznávaný český trenér (československý reprezentant z finále MS 1962 v Chile) tenkrát dokonce prohlásil, že trenéra by měli hráči nenávidět. Mně to vadilo i tenkrát, v době, kdy se takový přístup k tréninku a hráčům vyžadoval a docela mě šokuje, že někdo něco takového trpěl i v dnešní době. Navíc v tak fotbalově vyspělé zemi, jako je Německo a jejich výkladní skříni Bundeslize. Hodně mi vadilo, že ještě nedávno se i v našem českém deníku Sport jeho metody vnímaly jako příklad pro české trenéry. Nikdy jsem s tím nesouhlasil a jsem rád, že to tak dopadlo. U trenéra Magatha mě to překvapuje i proto, že si jej dobře pamatuji jako skvělého fotbalistu, tvořivého středního záložníka v Hamburku i německé reprezentaci. Jenže o tom, že věhlasná hráčská kariéra není jediným předpokladem pro úspěšnou trenérskou kariérou jsem tady na svých webových stránkách už psal několikrát.

Komentáře nejsou povoleny.