Dovedu si představit, jak po přečtení nadpisu tohoto mého komentáře přemýšlíte, o čem to vlastně bude řeč. Trochu vám hned na začátku napovím. Půjde o fotbal, půjde o českou reprezentaci, půjde o jejího trenéra a půjde o srovnání dvou trenérů. Nedávného trenéra Karla Brücknera a současného trenéra Michala Bílka.
Rozhodl jsem se k tomuto srovnání po utkání reprezentačního týmu s Bulharskem v Praze, protože si dovolím tvrdit, že za těch mnoho let o tom něco vím. Určitě už v této fázi mého komentáře s určitostí víte, pro koho toto srovnání vyjde lépe. Chci se pokusit vysvětlit, proč tomu tak je.
Trenéra Brücknera znám od roku 1972 (vidíte, letos je to již kulatých 40 let). Tenkrát, v mých 17,5 letech jsem proti němu nastoupil v utkání zimního turnaje „Únorového vítězství“ v dresu Sigmy Lutín (odkud pocházím) a on ve svých 32 letech v dresu MŽ Olomouc, předchůdkyni současné Sigmy. Hrálo se v únoru na vodě a blátě. Potom jsme se setkali v říjnu 1976, kdy jsem se vrátil z vojny a přestoupil do Sigmy MŽ Olomouc (změna názvu), kterou, jako začínající trenér on trénoval. Hrála se tenkrát II. národní liga. Další společné působení se datovalo v roce 1983, kdy jsme se oba do Olomouce po několika letech vrátili. A já ve svých 29 ti letech poznával, jak skvělý trenér to je. Popisovat toto období by zabralo hodně místa. Jen uvedu, že už tenkrát jsme pod jeho vedením používali na tréninku tzv. taktický nácvik, což do té doby, i dlouho potom, nikdo z konkurence nedělal. Dnes je to samozřejmost. Podobné to bylo u standartních situací. Jen pro další srovnání, na ME v Anglii v roce 1996 náš tým pod vedením trenéra Uhrína přivezl stříbrné medaile, ale trenérem naordinovaná taktika spočívala v této větě: „Chlapi, jste dost zkušení na to, aby jste věděli co a jak hrát. Hlavně makáme a všichni“. Vím to od tří olomouckých hráčů, kteří tenkrát na tomto ME hráli a srovnání obou tehdejších trenérských osobností vyznělo v jejich očích jednoznačně. Ve fotbalových kuloárech se dobře ví, že podobným způsobem fungovala reprezentace i později za Pepíka Chovance.
Blízko tohoto skvělého trenéra Brücknera jsem působil i několik let v olomoucké Sigmě. My, tady v Olomouci, jsme věděli, jakým odborníkem tento trenér je. Jenže to dlouho nevěděli v Praze ve vedení ČMFS (dnes FAČR). Představte si např., že Sigma se tuším v roce 1992 probojovala do čtvrtfinále Poháru UEFA, kde nestačila na Real Madrid (doma 1:1 a na San Bernabeu prohra 0:1) Byl to tenkrát druhý nejatraktivnější evropský pohár po PMEZ (Pohár mistrů evropských zemí). Podobně, jako je dnes Evropská liga za Ligou mistrů. Jenže je tam jedna důležitá změna. Tenkrát hráli PMEZ pouze ligoví mistři. Všichni ostatní, kteří skončili za ním šli do Poháru UEFA. Dnes hrají Ligu mistrů z těch nejlepších lig hned čtyři týmy, takže prosadit se tenkrát v Poháru UEFA bylo daleko náročnější. Všechna tehdejší utkání jsem obsolvoval jako člen širšího vedení klubu, dvakrát jsem se dokonce zúčastnil losování evropských pohárů v Ženevě. To všechno musel trenér Brückner dokázat, než jej milostivě ČMFS zvolil trenérem ČR U21 a pod dvou cyklech trenérem „áčka“. Já v té době trénoval první ligu v Jablonci a tam si po jeho zvolení tzv. „odborníci“ kolem mě klepali na čelo. Já jim tenkrát na to řekl: „Jedině tento trenér to dá všechno dohromady“. A dal.
Dlouho musel dokazovat, že na to má. Dnes je to jinak. Reprezentaci trénuje trenér, který před tím vedl pouze ligové Blšany (pod panem Chvalovským) a Spartu, kde v té době vyhrát ligu i Český pohár nebyla zase tak složitá věc. Dnes to má tento klub určitě těžší.
Na Michala Bílka mám ještě jednu vzpomínku. Trénoval jsem prvoligový Zlín a hráli jsme doma s Blšany. Poločas bez branek a začínající mladý trenér Bílek se pustil o přestávce verbálně do rozhodčího utkání takovým drsným způsobem, že jsem žasnul. Jeho sparťanská nadutost z něj přímo čišela. A mezi takovými trenérskými začátečníky se dnes hledají trenéři pro nejvyšší trenérský post v republice. Stačí k tomu být s někým kamarád a mít pražské trvalé bydliště.
Víc pozitivního toho o trenérovi Bílkovi z jeho trenérské kariéry napsat nemůžu, protože nic takového neznám a neexistuje. Proto jsem napsal v nadpisu formulaci „srovnat nesrovnatelné“. Zjistil jsem znovu a znovu, že ty dva trenéry srovnávat nelze.
Jen se teď všichni dozvídáme, že vlastně on za nic nemůže, protože naši fotbalisté na víc nemají. Já jsem přesvědčen, že by se určitě našel někdo, kdo by jej vyvedl z omylu. A vím dokonce kdo. Také, jako trenér Brückner, pochází z Moravy, dokonce ještě přesněji z Hané jako trenér Brückner. Momentálně působí v Plzni a tam je z Prahy vidět více, než na Moravu, tak by si toho mohl někdo na FAČR všimnout.
Říj
18
2012