Reprezentační kvalifikační blok byl nakonec neúspěšný

Původně jsem chtěl dvě utkání české reprezentace s Maltou v Plzni a s Bulharskem v Praze hodnotit společně. Záměr jsem změnil a o utkání s Maltou napsal komentář v úterý, ještě před druhým utkáním a v něm jsem uvedl, že na celkové hodnocení si počkám až do úterního večera, až skončí souboj s Bulharskem na pražské Letné. Po bezbrankové remíze již můžu s jistotou konstatovat, že cíle nebylo dosaženo, že  místo plánovaných šesti bodů máme jenom čtyři.

Ve vyrovnaném pelotonu (Česko, Bulharsko, Dánsko a Arménie)  za favorizovanou Itálií v naší kvalifikační skupině to není nic příjemného a o postup alespoň z druhého místa se budeme muset ještě hodně napracovat. A to ani druhé místo ve skupině nemusí být jistotou postupu, protože ne všechny týmy z druhého místa jdou dál.
Utkání samotné nedopadlo příznivě nejen výsledkem, ale i předvedenou hrou. Po výhře 3:1 s Maltou, což je jednoznačná povinnost, se náš tým vrátil k nevýrazným výkonům z předchozích utkání a zřejmě nastane další díl seriálu, obsahujícího kritické názory na práci trenéra Bílka. I když i já jsem fotbalovým trenérem a dobře vím, jak složité je toto povolání, tak i já budu tentokrát k určitým věcem kritický. Naprosto přesto nesouhlasím s kritikou některých expertů a diváků na způsob rozestavení našeho týmu 4 2 3 1, který zvolil trenér Bílek. Minimálně 99% týmů v dnešním moderním fotbalu hraje v různých rozestaveních, ale v tom základním vždy na jednoho hrotového útočníka. Hraje tak Španělsko, Barcelona, Real Madrid a mohl bych jmenovat dlouho do noci. V tom ten problém vůbec není, a proto mi vadila mediální prezentace hry na dva útočníky v utkání s Maltou. Utkání s takto slabým soupeřem totiž nemůže být vzorovým příkladem pro rozestavení s jedním hrotovým útočníkem, tedy se zesíleným středem hřiště. Ovšem se silnějšími soupeři, kteří nastoupí se zesíleným středem hřiště, mezi které patří i Bulharsko, hrát v rozestavení 4 4 2 nemůžete. Problém tedy není jaké rozestavení zvolím, ale jakým způsobem využiji předností tohoto rozestavení nebo i typologie hráčů v tomto rozestavení. A to je to, co já kritizuji.
Teď trochu konkrétně. Všichni víme, a ví to i trenér Bílek, že vysoký útočník Pekhart je silný v pokutovém území a potřebuje tam dostávat centry z křídelních prostorů. Jenže do svého střídání v 58. minutě tam nešel centr ani jeden. První přišel v 62. minutě od Rezka z pravé strany, ale to už Pekhart na hřišti čtyři minuty nebyl. Zkrátka mně připadlo, že naši hráči přednosti tohoto útočníka nevyužívali. Připadalo mi, že o tom ani neví, i když je mi jasné, že je na to trenér upozorňoval. Nakonec tímto způsobem skóroval i v pátek s Maltou.
Další věcí, kterou kritizuji je, že v základní sestavě se opět neobjevil středopolař Darida. Pořád říkáme, že v týmu není fotbalista typu Tomáše Rosického, a že jeho absence je velkou ztrátou. Jenže mladý Darida je podle mého názoru právě ten hráč, který jej nahradit může, protože je pracovitý, pohyblivý, schopný odebírat v soubojích míče, přímočarý, nebojí se míče, má skvělou střelu ze střední vzdálenosti a je i psychicky silný. Nabízí se i v situaci, kdy něco pokazí. Zkrátka má všechno, co dnešnímu týmu chybí. Ale nehraje. Naopak trenér pořád lpí na hráčích, kteří, opět podle mého názoru, nejsou pro tým nezbytní. Mám na mysli Rezka, dnes už i Plašila (je pomalý a málo běhá). Rajtoralovi evidentně vysunutí na post krajního záložníka nevyhovuje. Míče tam totiž přijímá většinou zády k brance a to on neumí zúročit tak, jako na krajním obránci, kdy je přijímá čelem k soupeřově brance. Jasně to vyplývá z analýz jeho posledních utkání v dresu Plzně v Madridu a reprezentace s Maltou a právě s Bulharskem. Tomáš Hübschman do týmu patří, ale je to defenzivní záložník, je silný v odebírání míčů, ale pomalejší pohybem i prací s míčem a kolem sebe musí mít proto dynamičtější hráče a těmi ti, které jsem jmenoval nejsou. Proto se stane v utkání s Bulharskem hráčem s největším počtem přihrávek stoper Sivok a další jeho spoluhráči v obraně. Jenže to je právě ten základní problém našeho týmu. Obránci si přihrávají nejvíce mezi sebou, používají zbytečně moc doteků s míčem, jejich přihrávky jsou pomalé a to všechno hru zpomaluje. Chybí proto přímočarost a kvalita směrem dopředu. Středoví hráči míče nechtějí nebo se jim je obránci bojí předat z obavy ze ztráty míče. Hra je potom statická, pomalá a bez pohybu. Zoufalý tlak v posledních minutách, kdy už se soupeř zatáhne a hlídá, pro něj, příznivý výsledek, už potom nic nezachrání. To všechno potvrzuje i analýza utkání od firmy Panini Digital, kterou mám k dispozici. Stejná analýza z jiných utkání, např. Atletico Madrid Plzeň a jiných ukazuje, že směrem do protiútoku jsou obránci a především stopeři ze hry vynecháváni a tím se míč rychleji dostane ke středovým hráčům a potom k brance soupeře. Zkrátka tyhle týmy mají rychlejší přechodovou fázi po zisku míče.
Proto doporučuji oživit tým hladovými, dynamickými fotbalisty, kterých máme dost. Jen je třeba se toho nebát. V tomto je trenér Bílek velmi konzervativní a opatrný. Příkladem může být před časem nominace hráčů Plzně. Trenér Bílek byl tím posledním, kdo pochopil, že budou přínosem a nominoval je až v okamžiku, kdy mu teklo do bot. Navíc tým U21 remízou v Rusku ukončil své působení v mistrovství Evropy této věkové kategorie a trenér Bílek tak bude mít prostor pro zkoušení některých šikovných mladých hráčů, jako např. Tecla, Kadlece, Krejčího a dalších. Do příštího jarního kvalifikačního utkání je času dost a je třeba jej využít.
 
 
 

Komentáře nejsou povoleny.