Za dva dny, v pátek 8.června 2012 začne dlouho očekávaná fotbalová událost EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině. Kromě toho, že se už na turnaj moc těším, tak se ve vzpomínkách vracím k předchozímu turnaji, k EURO 2008 v Rakousku a Švýcarsku.
Zúčastnil jsem se jej totiž jako spolukomentátor TV Prima, která vyhrála souboj o vysílání tohoto turnaje a já byl v tu dobu jedním ze spolukomentátorů přímých přenosů z anglické Premiíre League, které tato televizní stanice vysílala. V trenérské kariéře jsem měl zrovna přestávku, tak jsem se této funkci rád mohl věnovat naplno.
V konkurenci mnoha spolukomentátorů jsme byli nakonec vybráni čtyři. Radek Bejbl a Radek Drulák pro utkání v Rakousku a Vladimír Šmicer a já pro utkání ve Švýcarsku s tím, že Vláďa Šmicer měl určená všechna tři utkání naší reprezentace (se Švýcarskem, Portugalskem a Tureckem) a já zbývající utkání naší skupiny a tzv. skupinu „smrti“, kde hrály týmy Itálie, Francie, Nizozemska a Rumunska.
Chci se tady, na svých webových stránkách podělit, u příležitosti zahájení EURO 2012, se svými zážitky a zkušenostmi z třítýdenního pobytu mezi městy Ženeva, Basilej a Bern před čtyřmi lety. Bude se jednat více o pohled z novinářské tribuny, než od zeleného trávníku.
Ještě před zahájením jsme měli všichni, komentátoři, spolukomentátoři, fotografové, moderátoři a další, společné dvoudenní soustředění, kde jsme obdrželi potřebné organizační pokyny. Procházeli jsme všechny soupisky týmů a odborníci na výslovnost jmen nás informovali, jak se správně v rodné řeči hráčů správně vyslovují jejich příjmení. Z mnoha uvedu jen jednu zajímavost. Tou je rozdíl ve výslovnosti stejného příjmení Brazilce a Portugalce. Konkrétně Portugalec Ronaldo se vyslovuje „Ronaldu“ a pokud by hrál Brazilec Ronaldo, tak se vyslovuje stejně, jak se píše, tedy „Ronaldo“. Proto se tedy Portugalci vyslovují s „u“ na konci (Carvalju, Moutinju atd.).
Dva dny před zahájením mistrovství jsem se vydal autem společně s dvěma komentátory na cestu do švýcarské Ženevy. Při ruce jsme měli všichni podrobný itinerář svého pobytu, s přesnými adresami hotelů, odjezdu vlaků, termínů tiskových konferencí atd. Já jsem po prvním utkání v Ženevě až do konce turnaje pendloval samostatně mezi městy Basilej a Bern. Měl jsem tedy možnost nahlédnout do novinářského zákulisí takového turnaje a bylo to moc zajímavé. Presscentra na každém stadionu, spousta fanoušků, skvělá atmosféra. Všude jsem měl vstup volný na akreditační kartu, kterou jsem obdržel hned první den po příjezdu. Měl jsem možnost, stejně jako všichni ostatní novináři, vyzvednout si všechny potřebné materiály o soupeřích v nejbližším utkání apod. Náš program byl následující.
Den před utkáním jsme se dostavili odpoledne do presscentra na stadionu. Tam si v připravených skříňkách vyzvedli podklady k oběma zítřejším soupeřům, které obsahovaly veškeré statistické informace o týmu a jeho hráčích. U každého z mnoha stolů byla možnost připojení na internet a doplnění těchto informací dle vlastní potřeby. Potom následovala tisková konference s oběma trenéry (po sobě). Po nich předzápasové tréninky, které ovšem nebyly volně přístupné médiím. Některé jsem ovšem viděl. Večer jsme šli na hotel. Ráno snídaně, krátké volno a odpoledne opět na stadion připravovat se na večerní přímý přenos. Zjistit čerstvé informace, převzít materiály o základních sestavách týmů atd. Potom vlastní utkání. Naši roli komentátora bych přirovnal k pozici trenéra a jeho asistenta. Já jsem byl ten asistent, který glosoval události na hřišti, ale komentátor byl zodpovědný za celkové vyznění tím, jak se připravil. Zda si našel potřebné informace o hráčích, někdy i ze soukromí, ale tak, aby to nevyznělo bulvárně. Já jsem sledoval více fotbalovou stránku, změny rozestavení, důvody střídání apod. Po utkání jsme se přesunuli na hotel, po vstřebání zážitků šli spát. Ráno snídaně, odjezd na nádraží a každý podle svého itineráře vlakem do jiného města. Odpoledne na předzápasovou tiskovku a to ostatní už víte. Je to stejné, jako minule.
Spolukomentoval jsem takto celkem 9 utkání a měl štěstí v tom, že v těch našich, „švýcarských“ padalo hodně branek, včetně dvou čtvrtfinále a semifinále. Získal jsem tam i spoustu poznatků pro svoji trenérskou práci, ale to by bylo na další samostatný komentář, tak snad někdy jindy.
Jsem rád, že i letos budu zapojen do dění na EURO 2012. Sice ne přímo u mikrofonu, ale jako jeden z pěti expertů deníku Sport doma u televizní obrazovky. I tam si určitě často vzpomenu na zkušenost před čtyřmi lety. Už teď všichni chválí atmosféru ve Wroclavi, kde jsou ubytovaní naši fotbalisté a budou tam hrát všechna tři utkání ve skupině „A“. V té souvislosti si vybavuji atmosféru v Basileji a Bernu, kde bylo v centru města 170 tisíc příznivců Nizozemska v oranžovém oblečení. Byla to doslova oranžová vlna. Ten jejich počet není omyl. I když věděli, že kapacita stadionu je „jen“ 35 tisíc diváků, tak do Švýcarska přijeli v takovém množství zažít atmosféru a utkání sledovali na několika velkoplošných obrazovkách na náměstích v centru Basileje a Bernu. Při tom popíjeli pivo, fandili, ale všechno v rozumné míře. Večer bylo na ulicích spousta odpadků, hlavně plechovek od piva, ale ráno zase celé město vyčištěné a odpadky odklizené. Tak nějak si to já představuji, že to vypadá i ve Wroclavi.
Čvn
06
2012