EURO 2012 začalo skandálním rozhodčím a školením z taktiky

V pátek 8.června 2012 jsme se dočkali zahájení největšího fotbalového turnaje v Evropě. Koná se doslova za „humny“ v Polsku a na Ukrajině. Hned první den se představili i naši reprezentanti v rámci dvou utkání skupiny „A“.

Nejdříve tedy k prvnímu utkání mezi pořádajícím Polskem a Řeckem. Utkání skončilo 1:1, ale mohlo skončit vítězstvím obou soupeřů. Domácí fotbalisté dobře začali, vedli 1:0 a chvíli před poločasovou přestávkou byl vyloučen jejich hráč Papastathopulos po druhé žluté kartě. Od začátku utkání jsem si u obrazovky říkal, že rozhodčí odvádí tradiční procenta pro pořádající zemi, ale toto už bylo příliš. Nejen, že druhá žlutá karta byla udělena nesprávně. Dokonce podle mého názoru nešlo ani o faul, ale i první žlutá karta stejného hráče byla velmi diskutabilní.
Naštěstí o poločasové přestávce zřejmě někdo panu španělskému rozhodčímu domluvil, aby to s přízní pro pořadatele nepřeháněl. Nemyslím si to proto, že v 69. minutě pískl pro Řecko pokutový kop a současně vyloučil polského brankáře Szczesného. To byla tak jasná situace, že by ji musel takto posoudit i s trendem prvního poločasu. On totiž začal pískat rovinu celý druhý poločas. Řekové v úvodu druhého poločasu v oslabení vyrovnali na 1:1 a penaltou se mohli dostat do vedení. Jenže náhradní polský brankář ji chytil a nakonec byli Poláci rádi za remízu. Ta byla dobrým výsledkem i pro nás, pro český tým.
Ve druhém, večerním utkání nastoupili naši fotbalisté proti týmu Ruska. Dnes už výsledek známe. Prohráli jsme 4:1, což je velmi špatný výsledek. Ještě horší je ovšem dojem, který z tohoto utkání jistě všichni máme. Ten výsledek je totiž pro nás ještě docela lichotivý. Mohlo to být daleko horší.
A co je nejhorší, propadli jsme na celé čáře v taktice. I laik si musel všimnout neuvěřitelné naivity našich hráčů, jejich nezodpovědném přístupu k defenzívním povinnostem, pomalosti a chaotickém bránění.
Nechci vypadat, jako „generál po bitvě“, ale pokud trenéři naší reprezentace mají podrobně prostudovanou hru soupeřů na EURO 2012, tedy i Rusů, tak zvolili velmi špatnou herní strategii. Bylo totiž evidentní, že ruští fotbalisté jsou individuálně velmi kvalitní, jsou velmi rychlí a drtí soupeře rychlými protiútoky. Já jsem je v tomto utkání viděl poprvé a bylo to zřejmé na první pohled. Proto zvolená strategie se snahou o udávání tempa hry (aktivní dlouhé držení míče hrozící ztrátami míčů a rychlými útočnými kontry soupeře) byla chybná. Takto se dá hrát se slabším soupeřem, který nedokáže potrestat ztráty míčů, které logicky nastanou. To si může dovolit jediný tým na světě. Tím je FC Barcelona, protože je herní kvalitou daleko před zbytkem světa. Rusové zřejmě věděli, že si na tomto způsobu hry zakládáme, a proto nás v prvních minutách utkání nechali kombinovat na jejich polovině. Naši hráči tak podlehli dojmu, že na tuto hru s Ruskem mají, jenže to se velmi zmýlili. Zkrátka „sedli na lep“ Rusům a byli za to krutě potrestáni. Absolutně jsme nestíhali zachytávat protiútoky rychlých, individuálně kvalitních hráčů Ruska. Další chybou bylo, vzhledem k této kvalitě soupeře, že v rozestavení 4 2 3 1 nenastoupil typický štítový hráč (Hübschman). Tyto úkoly měla dvojice Jiráček a Plašil, což nefungovalo. Jiráček hraje na velkém prostoru a po ztrátě míče byl hodně vysoko a Plašil není pro tuto roli v utkání se silným soupeřem vhodný as Ruskem už vůbec. Nestíhal rychlostně ani v soubojích a na naši obranu se valil jeden protiútok za druhým. Opakuji, se slabším soupeřem, jako byla např. Černá Hora to fungovalo.To byl ten zásadní problém. Ne hra obrany, ale středové řady.
Druhá zásadní příčina vězí podle mého názoru v myšlení hráčů. V rozhovorech s nimi i s trenérem neustále pozoruji úvahy o útočném fotbalu, moderním pojetí krajních obránců, udávání tempa hry apod. Např. po prohrané generálce s Maďarskem byli všichni spokojeni, protože Maďaři „jen“ bránili a my jsme dobře kombinovali a drželi míč. Jenže na to se už dnes dávno fotbal nehraje. Jak je možné, že levý obránce Kadlec více řeší jak podporovat ofenzívu a připustí, aby si přes jeho stranu Rusové vypracovali hned několik vyložených šancí. Stejný dojem jsem měl i z Plašila. Bránit se mu moc nechtělo, navíc od 60. minuty „šlapal vodu“. A trenérovi to nevadilo. Zkrátka defenzívní hráči v moderním fotbalu musí podporovat i útočnou fázi, ale na prvním místě musí dobře bránit. Naši hráči to mají někdy úplně opačně a to s Ruskem nesmí. Možná se Skotskem, Irskem atd. to projde.
Rusové a jejich trenér nás zkrátka včera tzv. „nachytali na švestkách“ a naši hráči i trenér musí spoustu věcí změnit. Musí hrát zodpovědněji dozadu. Trenér by měl vždy reálně vyhodnotit kvalitu soupeře v konfrontaci se svým týmem a podle toho určit, kdo a jak bude v utkání hrát. Včera s Rusy to byl zcela špatný odhad a hráči podlehli pocitu, že s nimi můžou hrát otevřený fotbal. A to byl velký omyl. Dalším omylem české reprezentace je, že držení míče je zárukou úspěchu v dnešním fotbalu. A to je druhý omyl. Tým s vyšším procentem držení míče hraje pomalu, bez momentu překvapení, soupeř se stihne vrátit do obranného postavení a prosadit se je potom velmi těžké.
Přes tuto moji kritiku stále věřím, že můžeme ještě ze skupiny postoupit. Ovšem jen za předpokladu, že trenér i hráči se těchto omylů zbaví. Jinak ne.

Komentáře nejsou povoleny.