Ano, už druhé kolo po sobě hostující týmy měly lepší výsledkovou bilanci než ty domácí, konkrétně v bilanci domácí-remíza-hosté 2-2-4, v předchozím kole 1-4-3. Přitom dlouhodobě v českém fotbalu platilo, že bilance domácích byla tradičně lepší, než na soupeřově hřišti. Způsobovala to zejména bojovná atmosféra na domácím stadionu, která zvyšuje motivaci a sebevědomí i slabšího domácího týmu, občas i přísnější metr na hostující tým pod tlakem prostředí. Ale v moderním fotbalu už toto neplatí, prosazuje se zejména jednak hráčská kvalita favorizovaných týmů a u těch vyrovnaných především zvolený způsob hry. Kdo totiž nemá potřebnou kvalitu a zvolí způsob hry těch favoritů, tak narazí. Aby to bylo lépe pochopitelné uvedu, že kdyby trenér Zlína Červenka zvolil na soupeřově hřišti způsob hry (výstavba hry od obrany, vysoký aktivní presink při rozehrávce soupeře a v opačném případě po jeho ztrátě míče okamžitý represink atd.), tak s vysokou pravděpodobností by neměl šanci uspět. Vím, že jsou týmy jako Karviná, které takto zvolený způsob hry pod trenérem Hyským aplikují, což je obdivuhodné a ukazuje to na progresivitu jejich trenéra, ale jiným by to určitě výsledky nepřinášelo a týmy a jejich trenéři jsou hodnoceni především za zisky bodů do tabulky a ty přináší jen úspěšnost v utkání, kterou docílí vhodným způsobem hry vzhledem ke kvalitě a typologii svých hráčů v konfrontaci s hráči soupeře a ne snahou o moderní fotbal s jednou prohrou za druhou…

(Pokračování textu…)

Komentář k tomuto kolu začnu netradičně stručnou bilancí nejen tohoto kola, ale také pohledem na formu jednotlivých týmů za posledních 5 kol, který je také zajímavý a potvrzuje fakt, že velcí favorité svoje postavení a výsledky mají stabilizované, ale ostatní týmy někdy hodně překvapí, ale svoji formu a výkonnost nedokážou udržet. Do té první skupiny patří samozřejmě Sparta, Slávia, Plzeň a nečekaně i Jablonec, do té druhé skupiny především Karviná, Zlín a Ostrava.

Statistika tohoto kola je, jak jsem zmínil v nadpisu tohoto komentáře velmi příznivá pro hostující týmy:

bilance: domácí-remíza-hosté: 1 4 3, poměr bodů domácí-hosté 7:13, poměr branek domácí-hosté 7:10. K tomu ještě doložím zajímavou tabulku za posledních 5 z celkových 9 kol (kromě dvou odložených utkání):

(Pokračování textu…)

Konkrétně tým pražské Sparty vystřídal na vedoucí příčce celé soutěže její největší rival pražská Slávia. A nejenom to, podle mého názoru se ukazuje, že česká nejvyšší soutěž se stále sice pomalu, ale postupně přibližuje standardům těch nejkvalitnějších ligových soutěží v Evropě. A platí to i pro ekonomiku, i v té mám srovnání (v českém fotbalovém prostředí se pohybuji od roku 1962), ale já mířím více ke sportovní stránce fotbalu. I proto, co budete číst v dalším obsahu tohoto komentáře se české kluby stále více prosazují v evropských klubových soutěžích. Škoda, že se tento pozitivní trend neukazuje v práci a výsledcích české fotbalové reprezentace. K tomu bychom totiž potřebovali nějakého dalšího progresívního trenéra typu Karla Brücknera. Jenže podobné progresívní typy trenérů ovšem máme v Chance Lize, ale přednost bohužel dostává trenér z tzv. „staré školy“ díky kamarádským kontaktům na FAČR. Ale to nechme stranou, to je jiné téma věnujme se Chance Lize.

(Pokračování textu…)

Netradičně začnu tento komentář k celému ligovému kolu nahlédnutím do jeho statistiky. Bilance výsledků z hlediska poměru domácí x hosté je jednoznačná pro domácí týmy 6 0 1 (utkání Bohemians s Mladou Boleslaví bylo odloženo pro zdravotní problémy v týmu domácích „Klokanů“). A kde v kontextu s nadpisem tohoto komentáře vidím tu logiku? To je jednoduché, protože všech 6 vítězných domácích týmů bylo také favoritem, snad jen výhra Hradce Králové s olomouckou Sigmou 1:0 nebyla dopředu jasnou záležitostí, i když náročnost skloubení ligového programu s tím „evropským“ je pro Sigmu náročná. Naopak jediným vítězným favoritem, který musel cestovat na stadion soupeře do Teplic byl Jablonec při výhře 0:1.

(Pokračování textu…)

Obecně ve fotbalu platí, že pokud dojde k vyloučení na jedné ze stran soupeřů, tak výsledek to vždycky neovlivní, ale změní to zcela průběh utkání a trenéry před utkáním nastavený způsob hry vzhledem k typologii a kvalitě soupeře. Ta první změna, tedy změna způsobu hry se ukázala ve všech čtyřech případech udělení červených karet jednomu ze soupeřů, ale i když ta druhá, která ovlivnila výsledek často nenastane právě přizpůsobením se dané situaci v oslabení, ale tentokrát zcela jistě červená karta přispěla k porážkám všech čtyř týmů, které se od rozhodčích dočkaly udělení červené karty, konkrétně na straně poražených skončily po udělení červené karty týmy Liberce proti Spartě, Hradce Králové proti Mladé Boleslavi, Zlína proti Sigmě Olomouc a Teplicím na Slovácku.

(Pokračování textu…)

Každé letní a zimní přípravné období se vyznačuje nejen tvrdým tréninkovým drilem, ale také změnami v kádrech hráčů ať už se to týká odchodů (v tomto období zejména v Plzni) a především příchodů hráčů nových. Navíc v současném fotbalu to není jen tak jednoduché rozhodování, protože současný špičkový fotbal vyžaduje maximální součinnost v organizaci hry na hřišti, ale i ve fungování hráčské kabiny ve vytváření správné atmosféry. A v obou případech to vyžaduje vhodnou typologii hráčů vzhledem k nárokům a způsobu hry, který zvolí trenér a v hráčské kabině správnou mentalitu a charakter nových hráčů. Je jasné, že zda byla volba konkrétních změn prospěšná se ukáže už v prvních kolech mistrovské soutěže a platí to o všech úrovních fotbalu, ne jen o té profesionální.

(Pokračování textu…)

I já jsem ve svých komentářích několikrát konstatoval, že naše nejvyšší fotbalová soutěž Chance Liga postupně snižuje rozdíl mezi nejkvalitnějšími evropskými ligami (Anglie, Německo, Itálie Francie) a tou naší, ale dnes musím úroveň jejího 3. kola hodně zkritizovat. A to nemluvím jen o kvalitě téměř všech utkání, i když i ta byla v tomto kole velmi slabá, ale mám také na mysli chabou návštěvu pouhých 4581 diváků na utkání a nemůžu v tomto kontextu nezmínit i ostudný blikanec hráče Slávie Chorého v poslední minutě utkání na Slovácku za těsného vedení jeho týmu 1:0. Ještě smutnější je pro mě fakt, že tento hráč je odchovancem olomoucké Sigmy, která je mojí srdcovou záležitostí, protože jsem tam 17 let působil a tyto excesy jsme netrpěli.

(Pokračování textu…)

Nikdy jsem nesouhlasil s teorií, že fotbal nemá logiku, která se tradovala v době mojí hráčské kariéry a proslavil se tím jeden známý trenér (pan Pospíchal), bývalý fotbalový reprezentant. Právě tento fotbalový „pravěk“ a bohužel i další roky to možná platilo, ale když jsem před několika lety v rozhovoru v deníku Sport řekl, že současný fotbal je ve srovnání s tím „pravěkem“ vysoce odborná práce zejména pro požadavky na trenéra, protože tenkrát hrály všechny fotbalové týmy stejně, trenéři nemuseli vymýšlet strategie, kterými překvapí soupeře, proto neřešili typologie hráčů a už vůbec ne jejich mentalitu a charakter. Proto také jakýkoliv tehdejší fotbalista se bez potřebných a nutných předpokladů (pracovitost, psychologie, pedagogika…), i když s potřebnou trenérskou licencí mohl stát trenérem v nejvyšší soutěži nebo i u reprezentace, například Pepa Chovanec…A mně i toto 2. kolo Chance Ligy tuto teorii, s kterou většina nejen veřejnosti, ale i klubových funkcionářů ještě nedávno neuměla pracovat, potvrdilo. Samozřejmě je mi jasné, že jako nic v životě, tak i tato teorie neplatí stoprocentně a vždy jsou nějaká výjimky, uvedu to na třech případech v kontextu s průběhem 2. kola Chance Ligy.

(Pokračování textu…)

Stejně jako všichni fanoušci fotbalu i já jsem se nemohl dočkat zahájení naší nejvyšší fotbalové soutěže Chance Ligy. Každý rok je letní přípravné období klubů možností doplňovat nebo posilovat hráčské kádry svých týmů, zkrátka „zbrojit“ před nastávající novou sezónou a to po stránce sportovní, která ovšem je závislá na ekonomických možnostech klubů. I v tomto případě se ukazuje, že naše nejvyšší fotbalová soutěž se ekonomickým zázemím a tím i sportovní kvalitou v posledním období posouvá . Stále více klubů má nové solventní majitele a to se logicky odráží také na sportovní úrovni klubů, což je vidět také na stoupající úrovni českých zástupců v klubových evropských pohárech, bohužel tomu tak není u české fotbalové reprezentace, ale to je jiný příběh, který jsem okomentoval v jiných svých komentářích.

(Pokračování textu…)

Ano, i já jsem byl, jako mnoho fotbalových fanoušků velmi zklamán z výkonu našeho reprezentačního fotbalového týmu v klíčovém utkání kvalifikace o účast na mistrovství světa v Chorvatsku, které jsme prohráli jednoznačně, ale zcela zaslouženě 1:5 a tím se naše šance na postup dostala jen do oblasti teorie, protože i při výhře ve všech zbývajících utkáních, včetně s Chorvatskem u nás doma nevidím, kde by tým Chorvatska mohl při své kvalitě tři body ztratit. Proto by v tomto případě rovnosti bodů rozhodovalo celkové skore a to jsme si ve srovnání s Chorvatskem hodně pohoršili a oni naopak polepšili. Ale tento můj komentář je o utkání, které jsme vůbec nezvládli a to ve všech fotbalových parametrech a „disciplínách“.

(Pokračování textu…)