Z událostí posledních dnů mě zaujalo nečekané (pro někoho možná očekávané) odvolání portugalského trenéra FC Chelsea André Villas-Boase. Po přečtení několika komentářů o situaci uvnitř klubu a hlavně v kabině hráčů mě to už tak nepřekvapuje.

Z médií jsem se totiž dočetl, že iniciátory odvolání bylo několik zkušených hráčů kádru Chelsea, kterým se nelíbil způsob jednání trenéra s nimi. Postupně se dočítám, o co vlastně šlo a určitě se objeví postupně i něco dalšího. Prý se trenér choval arogantně, což jeden z britských expertů přeložil tak, že se těmto hráčům nelíbilo, že i s mladými hráči se baví stejně, jako s nimi. To je z mého pohledu naprosto dětinský argument. Trenér by měl, podle mého názoru, pracovat se všemi hráči týmu a k jeho práci patří neodmyslitelně i komunikace. Problém byl zřejmě spíše v tom, že k tomu rozmlouvání s mladšími hráči patřilo i to, že oni dostávali stále větší herní prostor. Pokud nastane tato situace, tak je to pro trenéra většinou předem ztracený boj. V této atmosféře hráči nepodávají svoje maximální výkony, vytrácí se týmová soudržnost a nedostavují se logicky i požadované výsledky mužstva. Pak je jen otázkou míry trpělivosti majitele, kdy se rozhodne trenéra vyhodit. To, že u pana Abramoviče není velká se všeobecně ví. On měl ještě jednu možnost. Rozloučit se s rebelujícími hráči, kabinu vyčistit a začít znovu. To lze ovšem udělat jen v situaci, kdy je skupina rebelujících hráčů ve výrazné menšině. V Chelsea tomu asi tak v tomto případě nebylo, proto musel jít trenér.
Proč mě zaujala tato událost? Protože jsem téměř totožnou situaci zažil na vlastní kůži. Pro mě v tom byl tenkrát jeden zásadní rozdíl. V Olomouci v roce 1999 vyhodili nejen hlavního trenéra, ale i asistenta. A tím jsem byl já. Po 17-ti letech práce v klubu jsem byl najednou bez práce. Iniciátory tohoto kroku vedení byli také starší hráči a argumentem bylo, že je na mladé hráče málo přísný. Sketečnost byla ovšem úplně jiná. Hlavní trenér pracoval zcela profesionálně se všemi hráči a nepovažoval věk hráčů ani za přednost, ani za handicap. Možná se měl pan Abramovič poradit v Olomouci, protože oni potom hráli další sezónu o záchranu v lize do posledního kola, protože zjistili, že staří hráči už na to nemají a mladí ještě nejsou připraveni, protože se s nimi nepracovalo. Když v té době prodali za velké peníze hráče jako Ujfaluši, Heinz a další, tak to byla především zásluha tehdejšího mého nadřízeného trenéra, pod jehož trenérském vedení se zýrazně zvýšila jejich výkonnost. Majitel Chelsea má ještě jednu možnost, kterou naše kluby nemají. Koupí zkrátka postupně nové hráče místo těch starých a to se určitě stane.
V souvislosti s odvoláním trenéra v Chelsea se objevila spousta informací a obrovských částek peněz, které Chelsea musela vynaložit za angažování trenéra Villa-Boase. Ty částky jsou astronomické, ale o to mi nejde. Zaujalo mě, jak automaticky v tomto vyspělém fotbalovém světě klub respektuje povinnost vyplatit trenéra ze smlouvy nebo jej do jejího vypršení platit. Chelsea třeba ještě dnes platí předchůdce portugalského trenéra Itala Ancelottiho. V tom ještě máme co dohánět. Vlastně naše kluby. U nás nemá pozice trenéra takový respekt a kluby se snaží vyhnout těmto povinnostem. Hledají různé kličky, většinou je ve smlouvě jen několikaměsíční výpovědní lhůta. Mnohdy je to doslova trapná záležitost. Často se dokonce stává, že klub trenérovi úmyslně peníze dluží a nastává zdlouhavé arbitrážní řízení. Musel jsem jej absolvovat i já a není to nic příjemného.

Příspěvek byl vložen dne 08.03.2012 [Čtvrtek] v 16:36 hodin a zařazen do rubriky Český fotbal. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.