Přemýšlel jsem, jaký titulek by se k tomuto příspěvku nejlépe hodil. Nejedná se totiž o fotbal na hřišti, i když o fotbal jde v první řadě. Jde o existenci jednoho slavného českého klubu. Ano, nebylo těžké uhodnout, že jde o Slávii Praha.
Fotbaloví příznivci mimo Prahu a zejména na Moravě v posledních letech zase až tak neprožíváme nejsledovanější pražské derby mezi Spartou a Slávií. Ovšem při vzpomínkách do minulosti, kdy jsem s tátou tahle utkání sledoval se zatajeným dechem (a po něm jsem také zdědil náklonnost ke Slávii) je mi jasné, že Slávia by chyběla všem (i Sparťanům :-)). Dokonce si vybavuji konkrétní derby s pořadovým číslem 170. To číslo mi tenkrát připadalo velmi vysoké. Nechápal jsem, jak je možné, že se někdo takhle často střetává na fotbalovém hřišti. V té době hrávali za Slávii pánové Knesl, Hildebrandt, Lála, Kadraba a mnozí další. V pondělí 11. dubna 2011 jsme se dostali k derby pražských „S“ s pořadovým číslem 275 (to první se hrálo v roce 1896). O něm ovšem moje zamyšlení není.
Jde mi tentokrát o to, zda ještě někdy bude tahle tradice pokračovat a zda do pomyslného řetězce utkání přibude další článek. Mráz po zádech mi totiž běhá z informací, které se objevují v médiích ve věci další existence Slávie. Nechci hodnotit a vyvozovat závěry o příčinách této pro Slávii složité situace. Nemám úplně přesné informace, a proto mi nejde o to „ukázat“ na někoho, kdo tuto situaci zavinil. Mně jen velmi vadí, že fotbalové kluby se v posledních letech stávají objektem zájmů určitých skupin zlatokopů nebo i jednotlivců, kterým nejde vůbec o klub jako takový (s jeho historií a tradicí), nejde jim ani o konkrétní činnost, kterou tyhle kluby (dnes obchodní společnosti) provozují a tím je hra zvaná fotbal. Jde jim jen o byznys a získání peněz pro sebe prostřednictvím tohoto tolik rozšířeného sportu.
Situace, do které se dostala Slávia, je o to zarážející, že v posledních letech byla sportovně i ekonomicky velmi silná a pouhý selský rozum mi říká, že dostat ji do takových problémů je pěkný podvod na všechny. Na příznivce Slávie, na hráče, trenéry, mládežnickou základnu a celou fotbalovou veřejnost. Vlastně na celý český fotbal. Bohužel taková je dnes doba a tyhle věci se stávají i v zahraničí.
Při čtení zpráv o Slávii mi běhá mráz po zádech i proto, že ve své trenérské kariéře jsem zažil situace podobné té, v níž se dnes nachází hráči a trenéři ve Slávii. Ve čtyřech klubech (Opava, Trenčín, Vítkovice a Zábřeh) jsem musel hráčům vysvětlovat, že netrénovat nebo nenastoupit k utkání není dobré řešení. Vím tedy přesně, co se v hlavách trenéra Petrouše a jeho svěřenců odehrává. Zažil jsem, jak moje hráče vyhazovali z podnájmů, zažil jsem, když neměli na večeři a cpali se suchými houskami. Zažil jsem ve Vítkovicích, když za mnou přišli hráči, zda bych den před mistovským utkáním nemohl naplánovat dva tréninky, protože potom by měli mezi nimi nárok na oběd. Byla to „jen“ druhá liga, na tu není tolik vidět, dnes už je to i v první. Ve všech těchto klubech jsem se k vedení choval loajálně a dělal všechno pro svého chlebodárce, i když mi také (stejně jako hráčům) neplatili. Považoval jsem to za svoji povinnost, i když mi bylo jasné, že si tím velmi kazím svoje trenérské jméno.
Opava i Trenčín se nakonec zachovali tak, že mi dnes nic nedluží. Vítkovice? Připomíná mi to momentální situaci Slávie. Majitel (na rozdíl od Slávie je známý) se o klub nestaral. Nevím, proč jej tedy chtěl získat. Zřejmě měl podobnou motivaci, jako ti ve Slávii. Dodnes se s Vítkovicemi soudím přes Arbitrážní komisi ČMFS, a svoji pohledávku jsem přihlásil i do seznamu osmadvaceti (28, k dnešnímu dni) věřitelů FC Vítkovice a.s., která je v konkurzním řízení. Takové jsou moje zkušenosti z některých trenérských angažmá, a proto mi při čtení článků o momentální situaci a vyhlídkách Slávie naskakuje husí kůže.
Dub
19
2011