Stejně jako všichni fanoušci fotbalu i já jsem se nemohl dočkat zahájení naší nejvyšší fotbalové soutěže Chance Ligy. Každý rok je letní přípravné období klubů možností doplňovat nebo posilovat hráčské kádry svých týmů, zkrátka „zbrojit“ před nastávající novou sezónou a to po stránce sportovní, která ovšem je závislá na ekonomických možnostech klubů. I v tomto případě se ukazuje, že naše nejvyšší fotbalová soutěž se ekonomickým zázemím a tím i sportovní kvalitou v posledním období posouvá . Stále více klubů má nové solventní majitele a to se logicky odráží také na sportovní úrovni klubů, což je vidět také na stoupající úrovni českých zástupců v klubových evropských pohárech, bohužel tomu tak není u české fotbalové reprezentace, ale to je jiný příběh, který jsem okomentoval v jiných svých komentářích.
Už první kolo a jeho průběh potvrzují, že šířka kvality klubů se v nejvyšší soutěži zvyšuje, neplatí to jen o tzv. „svaté“ trojici Slávia, Sparta a Plzeň, ale patří tam už z minulé sezóny Ostrava a Olomouc, ale dnes už podle mého názoru se z hlediska výkonu a výsledku v tomto prvním kole dá přiřadit Jablonec a Hradec Králové. A to neříkám jen proto, že tyto dva kluby dokázaly sebrat největším favoritům Spartě a Slávii dva body za remízy (Jablonec doma se Spartou 1:1 a Hradec Králové dokonce na Slávii 2:2), ale nebyla to žádná náhodná souhra okolností, ale stalo se tak v obou případech po takticky i kondičně velmi dobrých výkonech.
Jablonec „zlobil“ Spartu svojí propracovanou hrou se skvělým rychlým přechodem do protiútoku po zisku míče, Sparta neproměnila několik vyložených šancí, zejména ty, které neproměnil Rrahmani a Kuchta byly tutovky, jinak její hra nebyla i podle trenéra Priskeho, který se vrátil k týmu v letním přípravném období, ideální a konstatoval, že tým potřebuje posílit.
Slávia pouze remizovala s Hradcem Králové 2:2 a mrzet ji může ztráta koncentrace při vedoucí úvodní brance Hradce Králové, kdy reklamovali Oscar a Holeš autové vhazování, které jak potvrdil i VAR nebylo a mladý Sojka toho využil a prostřelil brankáře Staňka. Slávistům se před vyprodaným stadionem, navíc všemi diváky vystrojenými v dresu Slávie (kromě fanoušků soupeře). V nadsázce mi to připadlo, jako že vstup na tribunu stadionu byl podmíněn nejenom vstupenkou, ale i dresem Slávie…
Hráčům Slávie se podařilo v průběhu utkání skóre otočit, těsně před koncem však hráč hostů Hodek parádní střelou do šibenice branky Slávie vyrovnal na 2:2. Za zmínku ke klíčové situaci, která hodně ovlivnila celý průběh utkání i její výsledek musím zmínit, že chybující a reklamující hráč Holeš svoji jednoznačnou chybu i při své zkušenosti přiznal, ale to ty dva ztracené body nenahradí.
Dalším favorizovaným týmem, který překvapivě vyšel v tomto zahajovacím kole bez bodu byl Baník Ostrava po prohře na Bohemians Praha nejtěsnějším rozdílem 1:0. Trenér Hapal byl po utkání hodně kritický už také proto, že se jeho týmu nevydařila ani generálka s Banskou Bystricí. Začátek každé soutěže je vždy pro každý tým důležitý, ale platí, že výsledky v přípravě nelze přeceňovat ani se z nich hroutit. Toho se ovšem nedržel trenér Hapal, dle deníku Sport v generálce postavil připravovanou sestavu na premiéru na Bohemians, ale po generálce, která se moc nevydařila nakonec nastoupila jiná sestava a i ta na Bohemians neuspěla. Není to dobrý signál ani pro trenéra ani pro hráče, protože by mohli přestat věřit představám svého trenéra, ale to se ukáže v dalším průběhu Chance Ligy, trenér Hapal je dost zkušený, aby si s tím poradil…
Další favorit v zahajovacím kole tohoto ročníku Chance Ligy olomoucká Sigma sice výhrou 1:0 na Slovácku získal očekávané 3 body, ale výkon určitě nebyl podle představ trenéra Janotky a předpokládám ani jeho svěřenců a toto hodnocení platí i pro mě. Domácí tým hrál s velkým elánem a tým Sigmy naopak s určitou rezervou v přístupu k soupeři, připadalo mi to jako určité podcenění soupeře ze strany hráčů, zejména na obou krajích sestavy jsem pozoroval určitou nedůslednost v defenzívě (při té příležitosti jsem si vzpomněl na defenzívní práci reprezentanta Černého v nedávném utkání v Chorvatsku…).
Tým Sigmy zachránila od blamáže v současné fotbalové době „nepřípustná“ situace, i někteří experti neradi vidí ve fotbalu nepatřičné dlouhé, říkají tomu nakopávané míče a kritizují trenéry týmů, které se k tomu odhodlají, ale týmu Sigmy to na Slovácku zajistilo 3 body, kdy dlouhý míč z vlastní poloviny Sigmy směřoval na útočníka Mikulenku, ten jej sklepl připravenému Vašulínovi a ten po krátkém driblinku utaženou přízemní střelou levou nohou poslal míč tzv. „za háčky“ a brankář Heča na míč nedosáhl. I v tomto případě se ukázalo, že změna rytmu způsobu hry při výstavbě hry je efektivnější, protože pro soupeře nečekaná, než stereotypní výstavba hry po zemi, která navíc vede ke ztrátám míče zejména na vlastní polovině hřiště. Tak tedy v tomto utkání sice favorit vyhrál, ale vyhrál nezaslouženě, zejména šance Jurošky, kdy do zcela prázdné branky asi z deseti metrů trefil obloukem jen břevno.
Na myšlenku o efektivitě přízemní výstavby hry v situaci, kdy hráči nedisponují potřebnou kvalitou v práci s míčem který proto ztrácí a soupeř toho využívá k rychlým protiútokům bylo bohaté utkání Pardubic s favorizovanou Viktorií Plzeň, které hostující favorit z Plzně vyhrál jednoznačně a zaslouženě 5:1. Z těchto situací totiž svěřenci trenéra Koubka vstřelil 3 branky a další 2 ze standardních situací. Druhým problémem způsobu hry mladého týmu Pardubic pod mladým trenérem Střihavkou bylo chování v osobních soubojích. To se právě projevilo také při výškových střetech při standardkách. Nevím, zda je příčinou i trenér Střihavka, který přišel do Pardubic ze Slávie, kde vedl juniorku, dnes „B“ mužstvo, což jsou mladí kluci a proto prosazuje způsob hry pro tyto ročníky, ale v nejvyšší fotbalové soutěži nelze hrát dorostenecký fotbal, který se vyžaduje v mládežnických kategoriích, ale v dospělé zejména nejvyšší soutěži je třeba mít i potřebné výsledky a tomu by se měl podřídit i zvolený způsob hry. Sám dobře vím ze svého působení v nejvyšší soutěži jako trenér, že jsou velké tlaky na to hrát kombinačně po zemi, ale to může hrát tým, který na to má předpoklady a kvalitu, tým Pardubic především proti Viktorii Plzeň s tímto uspět nemůže. Snad se z tohoto utkání všichni poučí.
Velmi zajímavé utkání se hrálo v Mladé Boleslavi, kam to měl kousek cesty tým Liberce. Utkání bylo pohledné nejen počtem branek po remíze 3:3, ale i díky „divokému“ průběhu, kdy domácí tým vedl 3:1, ale hostující tým Liberce dokázal vyrovnat na 3:3. Utkání bylo atraktivní nejen pro diváky, ale i fotbalové experty, protože se poprvé v nejvyšší soutěži představil trenér Mladé Boleslavi Majer, který i mě zaujal svými názory, ale i způsobem hry svého týmu, zejména mladé dvojice středových hráčů Pecha a Macka, každý se navíc podílel na jedné brance a změnili tak tempo hry týmu na rozdíl od chodícího a diskutujícího s rozhodčími veterána Matějovského. Trenér Liberce Radek Kováč si ověřil, že jeho hráči a tedy celý tým je dobře nastavený z hlediska mentality a charakteru, protože se nevzdal ani při ztrátě dvou branek a utkání dovedl alespoň do remízy.
Podobně může uvažovat i trenér Zlína Červenka, protože jeho tým dokázal v Teplicích otočit ve druhém poločasu výsledek úplně. Po prvním poločasu totiž Zlín prohrával 1:0, ale konečný výsledek po závěrečném hvizdu rozhodčího zněl 3:1 pro Zlín. A tipněte si, jak se k tomu hostující tým propracoval. Ano, správně po rychlých protiútocích po ztrátách míčů domácích hráčů. I v tomto utkání se potvrzuje, že každá a dvojnásob zbytečná ztráta míče ve fotbalu je velký problém. Proto také v utkáních dvou kvalitativně srovnatelných soupeřů většinou vyhrává ten hostující a to byl právě případ utkání v Teplicích po výhře Zlína.
Poslední utkání tohoto úvodního kola se hrálo v Karviné, kde domácí tým trenéra Hyského porazil Duklu Praha 2:0. Tým Dukly je úplně nový, přes léto se hráčský kádr hodně obměnil a platí to i pro funkcionáře a trenéry. Proto mě ani nepřekvapilo,že domácí tým získal 3 body, protože platí i to, co jsem napsal mnohokrát, že zárukou progresu hráčů a týmu Karviné je trenér Hyský, proto také pražská Slávia nemá problém tam na zkušenou posílat několik talentovaných fotbalistů k získávání zkušeností v dospělém fotbalu. V tomto případě se totiž utkaly týmy klubů, kde jeden (Karviná) je z hlediska výstavby týmu i z hlediska trenérského týmu stabilizovaný a týmu, který je v obou těchto parametrech na začátku. A všichni dobře víme, že tato cesta je ve fotbalu dlouhá a je třeba jí projít a trpělivě na tom pracovat a současně mít alespoň smysluplné výsledky. Opět i tomto případě pražské Dukly bude zajímavé sledovat, jak moc ta cesta bude trnitá…
Protože jsem znám tím, že jsem trenérsky vyrůstal v klubu Sigma Olomouc, kde byl kladen velký význam na výchovu vlastních odchovanců a mohl jsem sledovat skvělou práci i legendárního trenéra Karla Brücknera jako hráč, asistent i sekretář klubu, tak mě i při svých působeních vždy zajímal a zajímá i dnes počet odchovanců v ligových kádrech a byl jsem při první příležitosti (kromě Sigmy) u prvoligového týmu v Jablonci nemile překvapen, jak tam fungoval, vlastně nefungoval systém výchovy mládeže. Ze současných soupisek týmů v Chance Lize jsem si vytvořil tabulku efektivity a zjistil, že na posledním místě je i dnes Jablonec a suverénně je ve výchově vlastních odchovanců nejefektivnější olomoucká Sigma, kde jsem se na této úspěšné strategii 12 let podílel:
1. Sigma Olomouc 12/1
2. Slovácko 9/-
3. Pardubice 7/-
4. Zlín 7/4
5.-6. Teplice 6/-
5.-6. Sparta 6/-
7.-8. Hradec Králové 5/-
7.-8. Ostrava 5/-
9. Bohemians 5/2
10. Mladá Boleslav 4/-
11. Plzeň 4/1
12. Liberec 4/2
13.-14. Slávie 3/-
13.-14. Dukla 3/-
15. Karviná 3/1
16. Jablonec 0/0
Pro vysvětlenou, první číslo je počet odchovanců na soupisce pro letošní sezonu, za lomítkem je počet hráčů z nich, kteří ještě nemají žádný start v lize, jsou možná napsáni jen kvůli pocitu nebo pro formu…