Ano, určitě si nešlo v tomto kole nevšimnout u týmů, reprezentující náš fotbal v evropských pohárech jejich přípravu na následující klíčová utkání v cestě do základních skupin. Týkalo se to týmů pražské Slávie, Viktorie Plzeň a Slovanu Liberec (poháry hraje také pražská Sparta, jenže ta byla dosazena přímo do skupiny bez nutnosti kvalifikovat se v předkolech). Proto se dalo čekat, že trenéři prvních tří jmenovaných týmů využijí v tomto kole plně šířky svých hráčských kádrů.
Všichni tři tuto možnost využili, ovšem jeden, konkrétně trenér Liberce Hoftych, na tuto taktickou variantu doplatil prohrou s Pardubicemi 0:3. Nechci tím snižovat kvality týmu Pardubic, naopak v dalším pokračování tohoto komentáře jej budu hodnotit velmi pozitivně, ale spíše tím chci konstatovat, že široký kádr hráčů sám o sobě není zárukou úspěšného výsledku při absenci hráčů optimální základní sestavy, pokud celý kádr, včetně hráčů z lavičky, nemá srovnatelnou výkonnost. A to bylo tentokrát nepříjemné zjištění pro trenéra Liberce Hoftycha. Z úspěšné základní sestavy z utkání Evropské ligy v Rumunsku totiž nastoupili jen tři hráči do pole (Koscelník, Beran a Mara) a na výkonu týmu a především výsledku se to zřejmě negativně projevilo. Zcela jistě sehrála roli i nesehranost a další faktory ze strastiplné cesty po Evropě včetně nejasností kolem toho, zda se utkání v Rumunsku hrát bude, či nikoliv.
Tuto zkušenost naopak nezažily dva ze tří nejbohatších klubů, Slávia Praha a Viktoria Plzeň. Mám na mysli fakt, že i přes jasnou převahu hráčů z lavičky v základní sestavě v tomto kole F:L svá utkání s přehledem zvládly. Ekonomická situace jim totiž umožňuje mít nejen široký kádr hráčů, ale co je nejdůležitější, že je to široký kádr výkonnostně srovnatelných hráčů, což jim toto kolo potvrdilo a je to pro ně velmi pozitivní zjištění. Slávia Praha porazila nebezpečné Slovácko 3:0, přesto, že ze základní sestavy s Midtjyllandem nastoupil jen brankář Kolář a mladý obránce Zima, Viktoria Plzeň porazila Zbrojovku Brno 4:1, z „evropské“ sestavy hráli jen brankář Hruška a Čermák, Kopic, Kalvach a Brabec. Obecně jde vždy o rozložení fyzické zátěže na více hráčů a vyvarovat se zranění klíčových hráčů, což se tentokrát trenéru Guĺovi nepodařilo. Utkání nedohrál kapitán Brabec a všichni doufáme, že zranění nebude vážné. Je jasné, že každý trenér navíc přivítá rotování hráčů také proto, aby měli herní zápasové zatížení, což přispívá i k potřebné chemii v týmu, což je také z vyjádření trenérů po utkání zřejmé.
Na závěr této části komentáře chci popřát trenérům těchto našich týmů, aby tato rotace hráčů v utkáních přinesla požadovaný efekt v postupu do skupinové fáze Ligy mistrů či Evropské ligy. Patří mezi ně i pražská Sparta, i když se jí kvalifikační kola Evropské ligy netýkají, a proto tento „problém“ trenér Kotal nemá a mohl v prvoligovém utkání v Příbrami nasadit to nejlepší, co má k dispozici. Výhra 3:1 se do tabulky počítá a posunula Spartu opět na první příčku, ale trenér Kotal nebyl úplně spokojený s výkonem a má pravdu. Zejména v první půlhodině byli hráči Sparty jako ospalí, probudila je skvělá akce, která skončila prvním gólem Juliše. Byla to typická ukázka rychlého protiútoku po zisku míče ve sprintu, přímočaře, rychle a přesnou s finální přihrávkou tzv. „do kapsy“ z levé strany Krejčím starším a Juliš už neměl problém zasunout míč do branky. Další dvě branky vsítili oba hráči s příjmením Krejčí, což mě a zřejmě nejen mě včetně autora, překvapilo u toho staršího, protože ve své kariéře zřejmě moc branek hlavou nevstřelil.
V tomto kole bylo vstřeleno hned několik branek po rychlých protiútocích nebo i míči za obranu na sprintujícího hráče, což je prvek moderního fotbalu. Kromě jiných byl takovou ukázkou jediný a vítězný gól olomoucké Sigmy který v utkání ve Zlíně vstřelil mladý Zmrzlý. Sigma se tak „zavěsila“ v tabulce hned za vedoucí trojici favoritů a to se určitě nečekalo.
Podobně je na tom i Jablonec, který porazil Opavu na své „Střelnici“ 4:1. Shodou okolností to bylo utkání dvou klubů, které jsem v minulosti trénoval a mám dojem, že i tento výsledek odpovídá tomu, jak jsem poznal, že oba fungují. V Jablonci si vypomáhají hostováním hráčů z Prahy a v Opavě se dělá fotbal zřejmě „na koleně“ , jako to bylo za mě. Už jsem tady kritizoval několikrát překotné výměny trenérů na přání neodborných tlaků a názorů (z vedení města, které je akcionářem klubu, z tvrdého jádra fanoušků nebo starších hráčů) a podle mých informací ta poslední varianta byla tentokrát za příchodem trenéra Kováče. Tímto nekritizuji Radka Kováče, známe se ze Sigmy, je to fajn kluk. Možná sehrála roli jeho vazba na Spartu a možnost hráčské výpomoci. Kritizuji zdůvodnění klubu o odvolání trenérů předchozích, kteří prý hráli defenzívně atd. V působení týmu Opavy v průběhu pěti kol nevidím žádnou zásadní změnu a ani ji neočekávám.
Rozdíl ovšem vidím v projevu, výkonu a výsledcích obou nováčků. Pardubičtí dokázali skvělou organizací hry vzdorovat Slávii a v tomto kole porazili Liberec 3:0 a není fér vidět tuto výhru přes únavu nebo jiné faktory u soupeře. Druhý nováček Brno zatím nezvládá tempo a bezpečnost svého herního projevu, hraje naivně bez důrazu na kvalitní a poctivou obrannou fázi a proto dostává hodně branek a kvalitu na vstřelení více branek nemá. Je to sice dobrá škola pro všechny v Brně včetně trenéra, ale vypadá to, že vysvědčení na konci soutěže nebude moc potěšující.
Ostravský Baník po první výhře v minulém kole s nováčkem z Pardubic jel k utkání do Teplic s optimismem, ale po prohře 1:2 (rozhodl smolný vlastní gól Filla) se vrátil zpět do reality. Regionální soupeř Karviná hrála na vlastním stadionu bez branek s Mladou Boleslaví, což je třetí remíza z pěti kol a to v tříbodovém systému moc bodů nepřináší, ale svědčí to o vyvážené obranné i útočné fázi hry.
Nesmím zapomenout na utkání České Budějovice v. Bohemians, které se nehrálo pro pozitivní případy na covid-19 u domácího týmu, což je bohužel věc, na kterou si budeme muset zvykat.