Do kolonky dramatičnost počítám i očekávání z prvního jarního kola. V něm jsem viděl úspěšnost týmů s prvky moderního fotbalu, několik překvapivých výsledků a byl jsem zvědavý, zda trend z prvního jarního kola bude pokračovat a zda se týmy, které zklamaly poučí. A to všechno jsem v tom druhém jarním viděl.
A nezačnu jako obvykle u trojice největších favoritů F:L, ale u největšího překvapení letošního ročníku a tím jsou pro mě výkony a z toho logicky (fotbal má přeci logiku, což tady ve svých komentářích dlouhodobě proklamuji) i výsledky nováčka nejvyšší soutěže Českých Budějovic. Práce trenéra Hořejše se mi líbí, jak jsem zmínil několikrát, doba, kdy tento klub sázel na hráče typu Řepky a spol je nenávratně pryč. Při výhře 3:2 ve Zlíně nováček navázal na výborný výkon před týdnem s Mladou Boleslaví a není už třeba opakovat, že ve hře Českých Budějovic jsou vidět prvky moderního fotbalu jako je pohyblivost, rychlost, přímočarost akcí po zisku míče, naopak represink po jeho ztrátě a standardní situace. To všechno dokumentuje i zajímavá statistika, kterou si možná mnozí nevšimli. Máme za sebou 22 kol. Po 11. kole, tedy přesné polovině dosud odehraných, měl tým Českých Budějovic jen 8 bodů, za dalších 11 kol získal bodů 28!!! A to není všechno, zápasová bilance je 9 výher, 1 remíza a pouze 1 prohra na Slávii, tedy suverénem tohoto ročníku. V těch 11 kolech tým vstřelil 27 branek, což je průměr téměř 2,5 branky na utkání. A to ještě není všechno, tým trenéra Hořejše vstřelil hned v sedmi utkáních z těch 11-ti tři branky (i v tom remízovém na Spartě), což svědčí nejenom o bodové úspěšnosti, ale i o efektivitě způsobu hry s prvky moderního fotbalu. Za mě opravdu „klobouk dolů“ trenére Hořejši.
Asi všichni jsme byli zvědaví na změny, které u svých týmů provedou po neúspěšném prvním jarním kole trenéři Sparty a Slávie. Začnu u Slávie. Všichni víme, že odchody několika zkušených hráčů a příchod talentovaných fotbalistů potřebuje určitý čas. Já nepochybuji, že trenér Trpišovský si s tímto logickým procesem poradí. A bylo to vidět už v utkání s Opavou. Mladí hráči Tijani na stoperu vedle zkušených kolegů zapadl a hrál s přehledem, mladý Zima hrál na postu Tomáše Součka a mně se moc líbil, ne jenom tím, že mi vizuelně svého zkušeného předchůdce připomíná, ale i způsobem hry. Je kondičně dobře připraven (to je dobrá vizitka trenéra Látala ze Sigmy), ale je na svůj věk i mentálně odolný, nebojí se míče a ví, co s ním. Mladý Provod se podle mého názoru zřejmě lépe cítí na kraji středové řady. I díky těmto vydařeným změnám hra Slávie byla kompaktnější, proto aktivnější a efektivnější a vůbec bych to nepřičítal soupeři z konce tabulky, což se ukáže v dalších utkáních.
Nový trenér Sparty Kotal udělal několik změn v sestavě a i když se nepromítly do výsledku utkání (Sparta prohrála 0:1), tak to byly změny, které měly opodstatnění. Ostré kraje (Karlsson a Plavšič) hru Sparty rozpohybovaly, i když chyběla efektivita. Jenže ta souvisí také s nabídkou dalších hráčů a útočník Hložek byl často v pokutovém území sám, středoví hráči Dočkal (v utkání byl nevýrazný, navíc to není sprinter, který by doplňoval Hložka na hrotu), Kanga se hodně zapojuje do rozehrávky od stoperů, proto potom nestihne Hložka doplnit v koncovce. A obranné standardní situace, které hráči Sparty nezvládali, je jednak věc nácviku, ale především přístupu hráčů k nim a tady je to o hráčské typologii. Sparta nemá v týmu tzv. „rváče“ do vzdušných soubojů. I vyšší fotbalisté jako Hancko jsou nadprůměrně techničtí, což je při zakládání útočných akcí sice výhoda, ale při řešení rohových kopů jsou nedůrazní, což platí i o rohových kopech v pokutovém území soupeře. Sparta nemá takové hráče ani v celé sestavě, jako by byl např. Kozák nebo Costa.
Dosud jsem se rozepsal o Spartě, ale zmínit se musím také o Sigmě, která potvrdila, že výhra v Teplicích nebyla dílem náhody. Je jasné, že hráči Sigmy měli velkou motivaci (možná i díky odvolanému trenérovi Sparty Jílkovi), kterou má proti Spartě každý, ale působili na mě velmi dobře kondičně, pohybově na tom byli lépe, než soupeř a to včetně standardních situací rozhodlo. Ano, hráči Sparty si vypracovali několik nadějných šancí, asi více, než domácí, ale brankář Mandous na mě působil velmi jistě a se vším si poradil. Resumé je, že změny, které trenér Kotal udělal byly prospěšné, ale nestačily na zisk bodů. O to se totiž musí zasloužit hráči na hřišti a ti to nezvládli.
Třetí favorit na nejvyšší příčky potvrdil výhrou s Příbramí 4:0 změny, které nastaly po změně trenéra. To ovšem vůbec neznamená, že trenér Vrba dělal svou práci špatně. Zafungoval zkrátka efekt změny trenéra, hráči Viktorie zbystřili a platí to i pro ty zkušenější. Trenér Guľa zavedl hodně nových věcí v tréninku, nárocích i v práci s hráči a co je nejdůležitější, že na tyto změny hráči přistoupili, což zvýšilo konkurenci. Mě v obou dosavadních utkáních Plzně zaujal hrotový hráč Beauguel. Kromě vstřelených branek v Opavě si nešlo nevšimnout jeho aktivity, pohybu bez míče i s míčem, vyšší nabídky pro spoluhráče, zkrátka velké aktivity ve hře. Branky uměl střílet vždycky, ale nyní svojí aktivitou pomáhá i celému týmu. Samozřejmě nemohu opomenout hattrick mladého Buchy. Je to hráč budoucnosti, pracovitý, klidný v koncovce a co jsem slyšel i charakterově dobrý. Trochu mi připomíná Tomáše Rosického.
Kromě Českých Budějovic, Plzně a Olomouce bodoval na jaře naplno i Liberec (tentokrát 3:1 s Bohemians) a překvapivě Karviná (nyní s Teplicemi 3:0). Liberec potvrdil dobře složený tým s rychlostně vybavenými hráči a Karviná zase dobré doplnění a vypadá to, že i posílení týmu cizinci, kteří jsou strůjci efektivity týmu. A když se k tomu přiřadí dvě čistá konta v kolonce obdržených branek je z toho šest bodů v boji o záchranu. Uvidíme, co to udělá s nejvíce ohroženými týmy jako jsou Opava a Příbram, kteří zatím na jaře nebodovaly, ale měly těžké soupeře z čela tabulky.
Za očekáváním zůstávají Teplice, Zlín, Mladá Boleslav (úbytek efektivity po odchodech několika hráčů) a Slovácko, které zatím nevstřelilo branku, vzájemné utkání obou posledně jmenovaných totiž skončilo bez branek.
Pondělní dohrávka mezi Baníkem Ostrava a Jabloncem se hrála před, po výhře Baníku před týdnem na Slovácku, natěšenou domácí návštěvou v parádní atmosféře, ale remíza 1:1, i když po dobrém výkonu, byla pro ni zřejmě málo.
Nezanedbatelnou se tentokrát stala tuším jedna z nejvyšších návštěv na stadionech v průměru cca 7 tisíc diváků. A to hovoří o tom, že dramatičnost, napětí a zajímavost naše nejvyšší fotbalová soutěž FORTUNA:LIGA neztrácí i v ne ideálním počasí, i když v únoru to bývalo v minulosti daleko horší.