Přesto, že v tomto kole nebyl vytvořen rekord v počtu branek, nikdo z hráčů nedokázal nastřílet hattrick (tři branky v jednom utkání), tak se bylo na co dívat a co sledovat. Určitě nejočekávanější byl první přímý střet dvou týmů z vedoucí trojice prvoligové tabulky a současně trojice největších favoritů na mistrovský titul. Utkala se domácí Slávie Praha s vedoucím týmem Viktorií Plzeň. Už před utkáním jsem si uvědomoval, že se jedná, kromě sportovní stránky, o kluby v jistém smyslu zcela odlišné. Já tomu říkám s rozdílným nastavením. Mám tím na mysli určité zásady ve fungování klubu, charakteristiku realizačního týmu a z toho plynoucích pravidel v hráčské kabině a celém klubu.
Plzeňská Viktorie je dlouhodobě známá specifickou mentalitou hráčské kabiny, která odráží i mentalitu celého klubu včetně trenéra a jeho nadřízeného. V této souvislosti si vybavuji výroky klubového šéfa Šádka před několika měsíci při oslavě mistrovského titulu na adresu největších soupeřů, známé kotouly trenéra Vrby a excesy některých hráčů jako Limberského „volant autobusu“ či poslední exces Koláře v Karlových Varech. Pražská Slávie je nastavená jinak, pro mě sympatičtěji. Nic takového se za působení trenéra Trpišovského a sportovního ředitele Nezmara nestalo a jsem přesvědčen, že se stát ani nemůže, protože pravidla jsou tak nastavená.
Možná se vám zdá, že toto hodnocení do mého komentáře nepatří, že bych měl řešit výsledek a průběh utkání. Jenže ten průběh utkání a jeho výsledek právě ovlivnily rozdíly v nastavení obou klubů, jak jsem naznačil v úvodu.
Pražská Slávie, kterou díky jejímu trenérovi Trpišovskému považuji za největšího favorita na mistrovský titul, v tomto utkání potvrdila progresívní sportovní strategii založenou na fotbalu v ohromném tempu, nejčastěji ve sprintu, doplněném skvělou organizací hry, disciplínou v plnění zadaných úkolů a skvělými soubojovými parametry. Zkrátka Slávie hrála podle not trenéra Trpišovského a ukázala, že charakter týmu je nastavený pro moderní, aktivní a rychlý přímočarý a disciplinovaný fotbal.
Tým Viktorie Plzeň působil vedle toho pomalým, rozvážným dojmem, hráči sice dobře pracují na míči, ale na rozdíl od hráčů Slávie jen ve středním tempu a to nejen v pohybu, ale i práci s míčem. Další rozdíl, který souvisí s nastavením celého klubu byl v motivaci a odhodlání všech hráčů Slávie a Plzně. Z loňského burcování ředitele Šádka pomocí vrbového proutku v boji proti tankům Slávie a Sparty nezůstalo vůbec nic. Proto byl konečný výsledek 4:0 spravedlivým obrazem dění na hřišti a v mých očích ho neznehodnocuje ani cca 50 minut dlouhé oslabení týmu Plzně.
Dodám jen krátkou poznámku o tom, že trenér Trpišovský se dle médií před utkáním rozhodoval, zda na levou stranu středové řady postaví technického Balutu nebo přímočarého tahového Zmrhala. A to se mi nechce věřit, že by to byla pravda, protože fotbal, který trenér Trpišovský po hráčích vyžaduje je zcela ušitý na míru hráčům typu Zmrhala nebo třeba Součka, nejlepšího hráče utkání. Doba kreativních špílmachrů už je dávno, cca 15 let pryč. Dnes musí fotbalista také něco vytvořit, ale ve sprintu, rychle a přesně a takové hráče Slávie má. V tomto smyslu se např. musel zlepšit i Hušbauer, i když rychlostní typ nikdy nebude. Přiznám se, že už se těším na utkání Slávie ve skupině Evropské ligy a na to, jak dokáže zvládat v tomto tempu fotbal na mezinárodní rovni. Já jsem přesvědčen, že to dokáže.
Druhým momentem, který mě v tomto kole zaujal byly výhry dvou moravských týmů Opavy s Jabloncem 2:0 a Zlína s Příbramí 3:0. Nebylo to proto, že oba týmy vyhrály s českým soupeřem, ale oni oba vyhráli a jako jediní z nejvyšší soutěže nastoupili v rozestavení se třemi stopéry (středními obránci). To je totiž moje oblíbené rozestavení, s kterým jsem byl jako trenér úspěšný už na přelomu století v Ratíškovicích a Jablonci. Možná si vzpomenete na nedávné utkání ČR v. Uruquay, kdy trenér Jarolím na posty stoperů postavil krajní obránce Nováka a Gebresselasie díky jejich rychlosti a oni tu roli nezvládli, protože krajní obránci mají zcela odlišné fotbalové návyky. Na toto rozestavení musíte mít tři kvalitní střední obránce a navíc dva tzv. „halvbeky“ (tam by se oba zmiňovaní náramně hodili), kteří pilují postranní čáru nahoru dolů a umí dobře zacentrovat před branku. A to zřejmě trenéři Bílek a Skuhravý mají. I když jsem z dobrého zdroje zachytil, že v Opavě mají hráči problém s tím, že nechápou pokyny a požadavky trenéra na realizaci tohoto rozestavení. Utkání s Jabloncem ukázalo, že už i tam si vše „sedlo“ a budu zvědavý na další výkony týmu Opavy. O tom, zda vše „sedlo“ ve Zlíně není třeba pochybovat, za vše hovoří výsledky týmu trenéra Bílka, který se momentálně nachází na 4. příčce těsně za Spartou Praha.
Ta porazila v domácím prostředí v derby pražskou Duklu 2:0 a Dukla tak zapsala rekordní sérii sedmi porážek v úvodu nejvyšší soutěže. V jejím případě platí, že fotbal se hraje na góly a vyhrává ten, který jich dokáže vstřelit více. Za umělecký dojem, který má Dukla velmi solidní, se body bohužel nedávají.
Další z mého pohledu velmi očekávané utkání se hrálo v Olomouci, kam zavítali „Klokani“ z Vršovic. Velmi očekávané pro mě bylo proto, že jsem všem známým tvrdil, že Sigma s běhavým soupeřem nevyhraje (doufal jsem v remízu, protože fandím práci trenéra Jílka) a důvodem k tomuto mému přesvědčení je aktuální situace týmu z pohledu velmi nahuštěného zápasového kalendáři. Už jsem se v předchozích komentářích o tom zmiňoval a nikdo mě nepřesvědčí o tom, že ve 12-ti lidech se dá bez následků v podobě únavy fyzické a především psychické taková zátěž zvládat bez následků. A platí to dvojnásob v utkání se soupeřem, který tuto zátěž nemá. Proč tedy trenér týmu Sevilly následně po čtvrtečním utkání v Olomouci postavil do nedělního ligového utkání na osmi postech jiné, odpočaté hráče? Udělal to i trenér Jílek, jenže jen tuším na třech postech a výsledkem byla prohra v Jablonci 0:3. Na takový zápasový zápřah potřebujete širší kádr vyrovnaných hráčů, než má Sigma. Docela mě v utkání s Bohemians překvapilo vedení Sigmy 2:0, jenže ve druhém poločasu hráči Bohemians výsledek otočili a proč tomu tak bylo není třeba rozebírat. Hráči Sigmy sice tvrdí, že příčinou byla obava o výsledek, nedůslednost v defenzívě apod. NE, vlastně ANO, ale i to je důsledek fyzické a psychické únavy.
Zdá se, že se probrala Karviná nebo možná trenér Nádvorník zjistil, co nejvyšší soutěž vyžaduje ve způsobu hry jeho týmu. Nevím, utkání jsem neviděl, ale poslední dvě výhry (tentokrát 2:1 se Slováckem) mi to napovídají.
Ostravský Baník bezbrankovou remízou v Liberci potvrdil dobrou formu a příslušnost k vedoucí pětici týmů, které se odpoutaly od zbytku tabulky. Pátý Baník Ostrava má 16 bodů a šestý tým Bohemians jen 11. Bez bodu už zůstala jen Dukla Praha.
V Mladé Boleslavi se Teplice s domácím týmem podělily po bodu, když vyrovnávací branku vstřelili v poslední čtvrthodině.
Před námi je reprezentační přestávka a už teď se můžeme těšit na další pokračování FORTUNA:LIGY, protože je stále na co se koukat. Svědčí o tom i průměrná návštěva, která ani po 7. kole neklesla pod 6 tisíc a to na „domácí“ utkání Opavy v Brně chodí cca jen tisíc diváků. V Opavě by jich bylo sedm tisíc.