Přiznám se, že zahájení jarní části naší nejvyšší fotbalové soutěže jsem už netrpělivě vyhlížel. Jednak proto, že mi už moc chyběla, ale také proto, že během zimní přestávky bylo znát, jak se každý prvoligový klub snaží vyzbrojit pro úspěšné zvládnutí svých fotbalových cílů. Vzhledem k tomu, že o mistrovském titulu pro Viktorii Plzeň je podle mého názoru už rozhodnuto, tak největší souboj bude v jarní části sveden o druhé místo, zaručující kvalifikaci o Ligu mistrů a o sestup. A už první jarní kolo potvrdilo, že nás čeká opravdu napínavé jaro.
Co znamená stabilizace hráčského kádru a jeho realizačního týmu se ukázalo v případě podzimní jízdy plzeňského týmu a podobný příběhem se představila na podzim i Sigma Olomouc. Není divu, že jejich vzájemné utkání v prvním jarním kole skončilo remízou, navíc bezbrankovou. To už se tak v současném fotbalu stává, že soupeři, kteří mají stanovenou jasnou herní strategii, která se projeví konsolidovanou a zažitou organizací hry, se proti sobě brankově příliš neprosadí. A to byl i případ nedělního utkání na Andrově stadionu v Olomouci, kde jsem prožil v různých pozicích 17 let. Mám pocit, že za získaný bod se nezlobil ani jeden z obou soupeřů, navíc i domácí Sigma si tímto výsledkem vybojovala posun na druhou příčku tabulky. Herně potvrdila svoji výbornou formu z podzimní části ligy, ale také málo agresivity, rozhodnosti a možná odvahy ve finální fázi útočné fáze. Hráči se totiž málo tlačí do zakončení, raději si míč předávají jako horký brambor.
Utkání v Olomouci sesadilo z druhé příčky tabulky pražskou Slávii, která společně se Spartou prožila velmi hektické zimní období. A u těchto dvou pražských „S“ se ještě zastavím. Oba tyto kluby potvrdily svými změnami v hráčském a u Slávie i trenérském kádru velké ambice, ale každý zcela jiným způsobem. Zjednodušeně řečeno Slávie vsadila příchodem sportovního manažera Nezmara a trenéra Trpišovského na agresívní, běhavý a přímočarý způsob hry po vzoru Liverpoolu a trenéra Kloppa, Sparta naopak na zcela jinou herní strategii s herní dominancí, vysoké procento držení míče apod. Prý po vzoru italského týmu z Neapole. Přiznám se, že mně se líbí proklamovaná herní strategie Slávie, i když výsledkově ani výkonem to v prvním jarním kole nepotvrdila. Je to zcela jistě varování pro trenéra Trpišovského, že soupeři si jen tak ze Slávie a jejich proklamací o vysokém napadání jejich rozehrávky „nesednou na zadek“ a zvolí jednoduchou taktiku, tzn. hru z bloku a na rychlý protiútok bez složité rozehrávky z vlastní poloviny hřiště.
Sparta má totiž ve srovnání se Slávií jednu obrovskou výhodu, která se na podzim podepsala i pod úspěšné fungování Plzně a Sigmy. Má půl roku náskoku v přebudování celého týmu a jeho způsobu hry a první půl rok za sebou. Trenér Trpišovský byl určitě prohrou s poslední Jihlavou 0:1 velmi zklamán, ale současně i jemu to potvrdilo známou pravdu, že taková změna vyžaduje určitý čas a ten on ve Slávii nemá. Přivedl si sice několik hráčů z Liberce, ale ty ostatní musel převzít, s výjimkou Rotaně, Šventa a Altintopa. A jak mu na některých postech chybí jeho způsobu hry odpovídající hráčská typologie a kvalita se ukázalo i v Jihlavě. Za distancovaného pravého obránce Bořila tam hrál typologií stoper Frydrych, což v pojetí trenéra Šilhavého nevadilo, a pravá strana nefungovala, jak by si trenér představoval. A mě zaujalo, že v médiích bylo konstatováno, že z pravé strany chyběla kvalita v útočné fázi a nikdo nezmínil, že jediná branka utkání padla právě přes pravou stranu Slávie, tedy chybou v defenzivní fázi hry pravé strany týmu Slávie.
Sparta je v tomto ohledu ve výhodě, že trenér Stramacciony během podzimu pochopil spoustu omylů v doplnění týmu a díky neznalosti stávajícího kádru týmu Sparty a neznalosti specifik české ligy, která není tak špatná, jak si myslel. Ve Spartě se on i ostatní poučili. Kádr se pročistil od „teroristů“, jak tyto negativní hráče nazval mentální trenér Leicestru v jeho cestě za titulem v anglické Premiére league Ken Way, přivedl hráče (Stanciu, Kanga, Nito), kteří podle jeho názoru do zvolené herní strategie zapadnou. I moje zkušenost ze zavádění nových herních strategiích říká, že pro její úspěšnost je velmi důležitý, ne-li klíčový, úspěšný start, který i pochybovače, kteří jsou vždy po ruce v hráčské kabině i v klubu, přesvědčí o správnosti zvolené cesty. Po tomto kole je tedy ve výhodě Sparta, i když její výkon nebyl zcela přesvědčivý, ale přebije to výhra s Libercem 2:0. Uvidíme, jak to bude za několik kol. Jen doplním, že Viktoria Plzeň a Sigma Olomouc toto řešit nemusí a to je jejich velká výhoda, kterou potvrzuje pohled na tabulku.
Toto první jarní kolo by se dalo také nazvat „vzpourou“ ohrožených sestupem. Tři body za výhru v Mladé Boleslavi 0:1 získala Karviná, tři body za stejnou výhru získala Jihlava doma se Slávií a tři body si odvezlo z Ostravy Slovácko za výhru 1:2. Navíc všechny tři výhry opravdu nikdo nečekal, dvě se zrodily na hřišti soupeře a o prohře Slávie v Jihlavě už byla řeč.
Z těchto tří překvapení mě nejvíce zaujalo utkání v Ostravě už proto, že se opět potvrdilo, že vytvořit fungující fotbalový tým vyžaduje, i přes několik věhlasných posil, určitý čas a ten Baník, podobně jako Slávie, v cestě za dosažením důležitých cílů, nemá. Prohru se Slováckem 1:2 asi nečekal nikdo a při pohledu na sestavu Slovácka tam nenajdete nikoho s tak věhlasným příjmením, jako v sestavě Baníku a na trenérské lavičce sedí mladý trenér Michal Kordula, který byl mimochodem jedním z nejspolehlivějších fotbalistů, které jsem ve své kariéře trénoval a ze skromných podmínek se jako hráč propracoval až do nejvyšší soutěže. Podobně různorodě na mě působí i oba týmy a zcela rozumím poznámce v komentářích k utkání, že hráči Slovácka působili soudržněji a odhodlaněji. Já jen dodám, že Baníku nepomohla ani tzv. Sportovní rada, jejíž vytvoření jsem v jednom ze svých předchozích komentářů kritizoval. Jenže pro týmy typu Slovácka je daleko složitější získávat body na domácím stadionu, kde musí tvořit ve snaze vstřelit branku a jak se to bude Slovácku dařit uvidíme za týden.
Překvapením je i výhra 0:1 Karviné v Mladé Boleslavi. Klub z města automobilů mi připadá, jako, i přes dobré ekonomické zázemí, stále tápající na pozici trenéra „A“ týmu. Od chvíle, kdy trenér Karel Jarolím odešel k české reprezentaci tam není stabilizovaný post trenéra týmu, některé změny na tomto postu mi připadají nahodilé a bez jasné vize, ale to je jen můj pohled, dovnitř klubu nevidím. Do této kategorie zapadá i výsledek prvního jarního utkání týmu.
V severočeském derby Jablonec porazil Teplice 2:1 brankou 3 minuty před koncem z pokutového kopu. Tepličtí tvrdí, že to penalta nebyla a takový pocit mám i já. Zřejmě nás čeká i „zajímavé“ jaro i ve hře o Evropskou ligu…
Zlín nepotvrdil roli favorita a doma jen remizoval 1:1 s pražskou Duklou, tým Bohemians porazil 1:0 Zbrojovku Brno v utkání dvou stejných trenérských filosofií trenérů Martina Haška a Romana Pivarníka. Pikantní na tom bylo, že trenér Pivarník vedl svůj současný tým proti týmu Bohemians, s kterým byl velmi spěšný a díky tomu získal angažmá ve Viktorii Plzeň.
První jarní kolo bylo velmi podprůměrné na v počtu vstřelených branek. V sítích soupeřů se ocitlo jen 13 míčů, což je nejmenší počet od začátku tohoto ročníku. Není to moc velkým překvapením, protože dlouhodobě pozoruji, že výkony mužstev i jejich produktivita v prvních jarních utkáních je každou sezónu podprůměrná. Příčinou je zcela jistě náročná zimní příprava a z ní nedostatečné vyladění formy u většiny týmů a částečně také kvalita hřišť, která se díky povinnosti mít vyhřívanou hrací plochu ve srovnání s minulostí zlepšila, ale ideální není. To konkrétně poznala pražská Slávie v Jihlavě. I přes tuto statistiku první kolo ukázalo, že v těch následujících se můžeme těšit na překvapivé výsledky a to je dobře.