Máme před sebou poslední týden před zahájením jarní části naší nejvyšší soutěže a mě zajímají veškeré novinky u jednotlivých týmů. Netýká se to jen přestupů, tedy příchodů a odchodů jednotlivých hráčů, ale jako dlouholetého zkušeného trenéra především novinky z trenérské kuchyně. Jednu z nich a navíc systémově klíčovou ohlásila v médiích pražská Sparta a pokud v nadpisu tohoto mého komentáře cítíte z mé strany určitou porci jizlivosti, tak se nemýlíte. Trochu jí tam skutečně je a hned v dalších řádcích vám vysvětlím proč.
Začnu tím, že Sparta zcela na rovinu přiznala, že chce změnit svoji herní filosofii a strategii na jednoznačnou herní dominanci nad soupeřem, chce hrát kreativní, kombinační fotbal, tzn. na vysoké procento držení míče. Ten, kdo mě zná ví, že tvrdím, že vysoké procento držení míče, tedy přibližně způsob hry „tiky taka“ Barcelony není můj šálek kávy. Tento způsob hry si může dovolit tým, který má na to hodně kvalitativně lepší hráče, než soupeři. Ano souhlasím, Sparta i proto získala hráče jako Stanciu a Kanga, které jsem sice nikdy hrát neviděl, ale lidé ve Spartě tvrdí, že jsou to dost kvalitní hráči, aby udávali směr hry, který prezentuje a který jsem přirovnal k Barceloně.
Teď trochu odbočím, abych vysvětlil moje pochyby. Sportovním ředitelem Sparty byl v zimní přestávce jmenován zkušený trenér Zdeněk Šťastný a jeho pravou rukou asi nejkvalitnější český fotbalista z pohledu nové herní filosofie Sparty Tomáš Rosický. Určitě tyto dvě osobnosti mají velký vliv na změnu herní filosofie Sparty, kterou jsem zmínil v úvodu, protože oba dokázali o správnosti tohoto kroku přesvědčit i majitele Sparty pana Křetínského a předpokládám, že s tím souhlasil i trenér Stamacciony. A mně se hned vybaví dvě okolnosti z minulosti, které s těmito dvěma osobnostmi a jejich současným vlivem na změnu herní filosofie Sparty směrem k herní dominanci, kreativnímu a kombinačnímu fotbalu souvisí.
První se týká prvního utkání české reprezentace pod trenérem Bílkem v kvalifikaci na EURO 2012 v Polsku s Litvou, které se hrálo v Olomouci a já seděl na tribuně a fandil našim. Zaujala mě situace, kdy Roman Hubník přihrával z obrany dlouhým křížným míčem útočnou akci a jeho spoluhráč Tomáš Rosický ho za to ostře „spražil“. Vyložil jsem si to tak, že klíčový hráč reprezentace Rosický by chtěl hrát stejným stylem, jako jeho tehdejší chlebodárce londýnský Arsenal, který ovšem na tento styl má odpovídající hráčskou kvalitu. V dalším průběhu kvalifikace jsem se stále ujišťoval ve své spekulativní teorii, že trenér Bílek tomuto tlaku ze strany tohoto skvělého hráče podléhá a potvrdilo mi to i první utkání na EURO s Ruskem. Možná si vzpomenete, že naše mužstvo se snažilo v tomto utkání hrát maximálně kombinačně hned při zakládání útočné fáze, zkrátka stylem, kterým chce hrát dnes Sparta. Prohra 1:4 byla ještě milosrdná, průběhu utkání by odpovídala prohra daleko vyšší. V dalších dvou utkáních tuto chybnou strategii trenér Bílek změnil a naši obě utkání vyhráli a postoupili do čtvrtfinále z prvního místa. A představte si, že v poločasu toho prvního vítězného utkání musel Tomáš Rosický pro zranění z utkání odstoupit a i to paradoxně, podle mého názoru, přispělo k našim dvěma výhrám a postupu. V základní sestavě se navíc objevil defenzívní záložník Hübschmann.
A druhá zkušenost v tomto smyslu se týká dalšího člena nejužšího sportovního vedení Sparty trenéra Ščasného, který jako hlavní trenér Sparty chtěl hrát také na vysoké procento držení míče, tedy zdolat soupeře herní dominancí. Jenže bylo evidentní, že tehdejší hráči Sparty neměli potřebnou kvalitu na míči tak, aby tento způsob hry byl úspěšný. Proto jsem před utkáním Sparty v Plzni v malé anketě expertů předpověděl, že Sparta bude mít vyšší procento držení míče, ale Plzeň toho využije a vyhraje. Přesně to se stalo.
A nyní zpět k současné Spartě. Oba klíčoví pánové vzpomínaných dvou příběhů jsou v klíčových pozicích ve Spartě a dočítáme se opět o dominanci, kreativitě a kombinačním fotbalu. Souhlasím, že tentokrát se Sparta snaží na tento způsob hry koupit odpovídající hráčskou kvalitu, jako jsou středoví hráči Stanciu a Kanga a s nimi by měl hrát ve středu hřiště třetího vzadu Mavuba. Přesto, že jsem první dva nikdy hrát neviděl nejsem přesvědčen, že jen tito dva plánovaný herní styl zaručí. Ani oni dva neznají českou nejvyšší soutěž, kterou charakterizuje nadstandartní organizace hry, tedy taktická vyzrálost a disciplína hráčů, která právě z přemíry kombinací soupeřů dokáže úspěšným presinkem vytvářet tlak na míč, který způsobí ztráty míčů a trest v podobě rychlého protiútoku. A proč jen tito dva? Protože nejsem přesvědčen o tom, že ostatní hráči případné základní sestavy, zejména obránci, jsou schopni tento způsob, tedy konstruktivní rozehrávka už od obrany, bezpečně a efektivně realizovat.
Obávám se toho, že podobně jako v podzimní části trenér Stramacciony neměl potřebné informace o charakteristice české nejvyšší fotbalové soutěže, že podobné zkušenosti bude mít i po jarní části, protože jeho dva klíčoví spolupracovníci Zdeněk Ščasný a Tomáš Rosický tento fakt podcenili také. A ještě dodám, že po odvolání trenéra Ščasného od týmu Sparty dostal důvěru začínající trenér Holoubek a ten vsadil na zcela jiný způsob hry, tedy ten s obranným blokem a rychlou přechodovou fází po zisku míče a s ním byl velmi úspěšný. Jenže tento způsob hry, jak často vnímám, mnozí v českém fotbalu považují za něco tak trochu zbabělého a nedůstojného, ale já ho často vidím i v těch nejkvalitnějších evropských ligách. Hluboký blok proti nejsilnějším týmům hrají ti slabší kdykoliv. Je pravda, že např. Neapol, ke které se chce současná Sparta podobat je velmi dominantní, jenže ta dokáže hrát vysněným stylem Sparty na vysoké úrovni a já jsem opravdu zvědavý, jak to zvládne současná Sparta v české nejvyšší soutěži.