Netradičně začnu svůj komentář ke 2. kolu naší nejvyšší fotbalové soutěže netradičními statistikami. Vlastně tradičními statistikami, ale s netradičními hodnotami. Tentokrát se na rozdíl od kola prvního odehrálo všech 8 kol a bilance je opravdu zajímavá. Domácí týmy totiž nevyhrály ani jedno utkání. Nepamatuji si, že by se někdy v minulosti něco takového stalo. Jenže spokojené se ziskem tří bodů byly jen dva týmy (Jablonec v Hradci Králové, vlastně na stadionu v Mladé Boleslavi v utkání s Hradcem Králové a Mladá Boleslav v Příbrami). Zbylých 6 utkání totiž skončilo remízou.
Z toho automaticky vyplývá i bilance našich zástupců v evropských pohárech, kteří se probojovali do play off o tuto soutěž. Ani jeden nevyhrál, ale také neprohrál. Zejména absence výhry je zarážející. A to hned tři ze čtyř hráli na domácím stadionu.
Branek padlo jen 18, což je ve srovnání s prvním kolem podstatně méně (1.kolo 25 branek v sedmi utkáních), ale potěšitelná je celková návštěva cca 51 tisíc diváků, což dělá průměr přes 6 tisíc na utkání a to je velmi dobrá zpráva. Nejvíce se na tomto počtu podílí skoro 15 tisíc v Teplicích, 11 tisíc v Plzni i téměř 8 na Slávii.
Nevím jak vy, ale já jsem zaregistroval podstatně lepší výkony rozhodčích. Bylo to znát již v prvním kole, ale nechtěl jsem to zakřiknout, tak teď po tom druhém se to snad už dá předpokládat, že to bude trvalejší stav. Podle mého názoru není důvodem klidnější podzim z hlediska potřeb klubů splnit svoje předsezónní cíle, ale změny v Komisi rozhodčích a její předseda z Polska. A teď už k jednotlivým utkáním.
K největším aspirantům na medailové příčky patří zcela jistě Viktoria Plzeň, Sparta Praha a nově se k nim připojila i Slávia Praha. Podle mého názoru mají shodou okolností jeden velký společný problém v úvodu podzimní části sezóny. Tím je jejich pomalá, nezáživná hra bez momentu překvapení pro soupeře a přímočarého způsobu hry po zisku míče. A platilo to i v utkáních, která bodově tyto týmy zvládly ať už v lize nebo předkolech evropských pohárů.
Viktoria Plzeň remízovala na svém stadionu s předpokládaným adeptem na sestup Bohemians 1:1 a co je zarážející, že zaslouženě. Navíc mohla „Bohemka i vyhrát, kdyby střelec jediné branky Martin Hašek proměnil své sólo na brankáře Kozáčika. Trenér Pivarník hru svých svěřenců podrobil kritice a zasloužené. Hráči v útočné fázi hrají zbytečně na hodně přihrávek, místo centrů do pokutového území hledají zbytečně ještě lepší pozice a v jejich hře tak chybí moment překvapení pro soupeře. Tuto strategii porušil např. Kopic v Azerbajdžánu a udělal dobře. Poslal z levé strany pravou nohou centr do pokutového území a Krmenčík skvělou hlavičkou zajistil Plzni play off Ligy mistrů.
Stejný problém vidím i u pražské Slávie. Ve včerejším utkání se Zlínem začali hrát útočnou fázi tzv. výstavbou hry přes obrannou čtyřku, Zlín předsunul svůj aktivní obranný blok až na jejich polovinu a míč z nohou hráčů Slávie většinou končil u vlastního brankáře Pavlenky nebo v prostoru nikoho. Sehraný tým Zlína je proto trestal po skvěle provedených rychlých protiútocích, protože tento způsob hry Slávie logicky vedl ke ztrátám míčů. Poločas skončil 0:2 pro Zlín a teprve změna způsobu hry Slávie směrem k jednoduchosti a rychlým přenesením hry do útočné třetiny hřiště přinesla tlak, který vedl ke konečnému vyrovnání na 2:2 v poslední vteřině utkání. Zaráží mě to i z toho důvodu, že Slávia má na hrotu útoku skvělého hlavičkáře Milana Škodu, který dokáže centrované míče zakončit nebo ty dlouhé míče do obrany soupeře uhrát pro své nabíhající spoluhráče. To se potvrdilo při brance, kterou Slávisté snížili na 1:2 i při vyrovnání v úplném závěru.
Stalo se tak v 94. minutě a 07 vteřině, tedy při nastavení o 4 minuty vlastně po času. V hokeji by už zazněla závěrečná siréna, ale ve fotbalu se akce většinou nechá dohrát a to stálo Zlín výhru. Přispělo k tomu i několik nepříznivých okolností, jako např. zranění obránce Pazdery asi 10 minut před koncem, kdy už měl trenér Páník vyčerpaná všechna tři střídání a také nepovedený výkop brankáře Dostála v času 93:50. Za 17 vteřin se totiž po vhazování Slávie ocitl míč za jeho zády.
Sparta přijela do Teplic porušit nepříznivou bilanci z posledních sezón, ale moc se jí to nepodařilo. O herním projevu platí to stejné, jako o Plzni a Slávii. Jed rozdíl u Sparty ještě vidím. I z vnějšího pohledu je vidět, že v klubu i v kabině a u trenéra Ščasného panuje velká nervozita. Trenér Ščasný kritizuje konkrétní hráče, vyjadřuje se o nich dosti neomaleně a to vždy znamená napětí a nepříznivou atmosféru na lince trenér a hráči. Uvidíme, jak se bude vyvíjet situace v dalším období, ale zcela jistě ji ovlivní případná absence i ve skupině Evropské ligy, což je vzhledem k výkonům docela pravděpodobné. Z mého pohledu je zarážející, že trenér Ščasný konstatuje, že hráči nemají formu a tak nějak mezi řádky cítím, že to dává za vinu někomu nebo něčemu jinému, než sobě. Za dobrou formu hráčů přeci je zodpovědný trenér, a že by právě on byl schopen veřejně kritizovat sebe, tak tomu, jak ho znám nevěřím. Správně jsem zaznamenal v tisku názor, že by měl hledat příčiny u sebe a ne někde jinde. Jenže to on neumí, jeho trenérskou kariéru sleduji jako jeho konkurent od roku 1994, kdy trénoval Blšany tehdejšího předsedy fotbalového svazu pana Chvalovského. I v dalších mnoha sezónách byl vždy zvyklý mít ke své práci „umetenou cestičku“ a teď ji zřejmě po prodeji Schicka a Krejčího a konkurence v silné Plzni „umetenou“ podle svých představ nemá. Mění tedy sestavu, rozestavení a nic nepomáhá a nervozita narůstá.
Dalším našim reprezentantem v evropských pohárech je Slovan Liberec. A to je klub podle mého gusta. Co to znamená? Má náročného a přísného majitele, skvělého trenéra Trpišovského, který se dokáže vyrovnat i s opakovaným prodejem několika nejlepších hráčů a svojí pracovitostí tým doplní hráči, které nikdo moc neznal, poskládá takto nový tým a ten opět funguje. Vybírá si fotbalisty nejen podle jejich fotbalových kvalit, ale i lidských vlastností, tedy, pracovité, s vítěznou mentalitou a charakterem. V tom výborně spolupracuje s podobně nastaveným sportovním ředitelem Honzou Nezmarem. Ten klub je zkrátka nastavený podle mého gusta a nic na tom nezmění ani v tomto kole jen remíza 1:1 na domácím stadionu s Jihlavou.
Jedinými vítězi byl tentokrát Jablonec a Mladá Boleslav. Jablonec vyhrál s Hradcem Králové 2:1 a potvrdil dobrý začátek sezóny a určitou stabilizaci jeho ambicí na nižší úrovni a tím i menší tlak na všechny v klubu. Uvidíme, co to přinese v dalších kolech, ale já předpokládám, že Jablonec bude na tom podstatně lépe, jako loni s velkými ambicemi, které hráči musí naplnit a jsou pod velkým tlakem, na který nejsou zvyklí. Toto je velký problém českého fotbalu, ale to je na samostatný komentář, v kterém se budu touto tématikou zabývat.
Mladá Boleslav vyhrála v Příbrami 0:1 a způsobila tím příznivý začátek sezóny pro sebe a složitější pro Příbram. Je jasné, že touto výhrou se s klubem rozloučil trenér Jarolím a hráči mu tak na rozloučenou dali příjemný dárek.
V opačné situaci je Příbram a její trenér Pulpit. Po dvou kolech bez bodu na začátku soutěže není nic příjemného. Trenér se snaží proto hráče povzbuzovat pozitivními vyjádřeními v médiích, ale pokud hráči brzy nezískají body, tak se bude jejich nervozita stupňovat. Je to tak vždy a oslabenému týmu Příbrami to hrozí akutně.
Určitě zajímavé a dramatické utkání se hrálo v Uherském Hradišti, kde domácí tým Slovácka hostil pražskou Duklu. Ta se nechovala vůbec jako uctivý host a vedla 0:2. Jenže tým Slovácka potvrdil tradiční semknutost a bojovnost a pod novým trenérem Levým a s pomocí diváků dokázal v závěru utkání, podobně jako Slávia, vyrovnat na 2:2. Další důkaz toho, že fotbalové utkání končí až závěrečným hvizdem rozhodčího.
Nováček z Karviné přivítal na svém zbrusu novém stadionu v moravském derby letos ambiciózní Zbrojovku Brno. Domácí vůbec nevypadali jako vystrašený nováček, k čemuž přispěla i posila tzv. „last minute“ brankář Laštůvka. Domácí se také ujali vedení, ale kanonýr Zbrojovky Řezníček vyrovnal na konečných 1:1.