Máme za sebou i poslední podzimní kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže, závěrečnou tabulku si tedy můžeme uzavřít na několik měsíců. Někomu se na ni bude dívat příjemně a někomu naopak. V tomto posledním kole se sváděl tuhý boj o to, jaký ten pohled kdo bude přes zimu mít.
Začnu tedy tím nejočekávanějším soubojem o „medailové“ příčky, kterému přidávalo na atraktivitě a napětí nedělní utkání Plzně v Jablonci. Jenže ještě před tímto utkáním hrála Sparta v sobotu v Jihlavě a kromě toho, že chtěla vyhrát, jako v každém utkání, tak si určitě uvědomovala, že výhrou se opět minimálně na chvíli protlačí do čela tabulky a dostane tak pod tlak i svého největšího rivala z Plzně. A to se přesně stalo. Sparta vyhrála naprosto suverénně 0:2, kazit radost jí může jen fakt, že se již v první čtvrthodině zranil její klenot, střelec a kapitán Lafata. Což je nepříjemné zejména před rozhodujícím utkáním Evropské ligy v Bernu. Naštěstí to zranění snad není tak vážné. Lafatovi spoluhráči nakonec vyhráli zcela zaslouženě, několik tutovek po pěkných kombinačních akcích ještě neproměnili. V tom se překonával zejména záložník Krejčí, který tím potvrdil svoji nezměrnou aktivitu ve hře, ale chybí mu efektivita.
Sparta vstřelila obě branky po rohových kopech, které se hráčům Jihlavy sice podařilo odvrátit, ale v prostoru předpokládaného odraženého míče udělal dvakrát neuvěřitelnou chyblu mladý Fulnek. Poprvé netrefil míč a Hušbauer jej na první pohled chladnokrevně poslal obloukem do sítě a podruhé Fulnekovi překážel v řešení jeho spoluhráč Harba a mladý stoper Brabec skvěle s otočkou převzal míč stehnem a nechytatelně zavěsil.
Do Prahy se tedy vraceli hráči Sparty s vědomím, že v případě ztráty bodů Plzně v Jablonci budou se celou zimní přestávku kochat pohledem na tabulku SL, kde budou figurovat na první příčce.
Jenže to se nakonec nestalo. A to proto, že Plzeň s vypětím všech sil i a přispěním potřebného štěstí v Jablonci v neděli vyhrála 1:2 a na vedoucí příčku tabulky se vrátila. Jenže to v Jablonci neměla vůbec jednoduché. Jablonečtí mě velmi překvapili svým kvalitním výkonem zejména v prvním poločasu. Hráli v pohybu, po zisku míče rychle dopředu a plzeňští často nestíhali. Už sestava Jablonce, kde na hrotu hraje robustní Doležal, pod ním techničtí a současně rychlí a draví hráči Pospíšil a Mingazov, na krajích rychlí a běhaví Kopic a Crnkič, vše zezadu jistí zkušený Hübschman napovídala něco o ofenzivní síle Jablonce a o tom, že není náhoda jejich progres během podzimní části. Možná si někdo myslí, že s takovými posilami to jde samo, ale není to tak jednoduché a je to zásluha především zkušeného trenéra Šilhavého. Stačí si vzpomenout na začátek soutěže a nepovedené utkání Jablonce se stejným soupeřem v Plzni.
Jenže jak už to někdy ve fotbalu bývá, všechno bylo nakonec jinak. Plzeň vstřelila první branku, jak jinak než po rychlém protiútoku, jablonečtí stačili vyrovnat po chybné rozehrávce Plzně, ale v době, kdy jsem i já u televize předpokládal, že 20 vteřin do vypršení nastaveného času sehrají Kovařík a Rajtoral u rohového praporku přišel centr prvního jmenovaného do pokutového území Jablonce a po odraženém míči se nejlépe zorientoval obránce Viktorie Řezník a rozesmutnil tak nejen jablonecké hráče a fanoušky, ale zcela jistě i hráče Sparty, protože oni se již jistě a zcela právem viděli na prvním místě tabulky. Nelze si v této souvislosti nevzpomenout, že podobně šťastným způsobem Jablonec před týdnem získal tři body v Ostravě. Ale to je na fotbalu to krásné, že nikdy není nic jistého do okamžiku, až rozhodčí naposledy pískne do píšťalky.
Na 4. pohárové příčce po tomto kole se usadila ambiciózní Mladá Boleslav výhrou 0:2 na pražské Julisce s Duklou. Oplatila jí tak prohru 0:1 z Mladé Boleslavi na začátku tohoto ročníku. Tím se tak trochu „utrhla“ velmi vyrovnanému středu tabulky o 4 body a snížila ztrátu na 3. příčku na 7 bodů.
Hodně zajímavě se v tomto posledním kole vyvíjela situace na konci tabulky. Před týdnem jsem odsoudil do pozice prvního sestupujícího jednoho z nováčků Hradec Králové, ale on výhrou s Brnem 2:1 nadělal více starostí Brnu, ale hlavně dal všem a především sám sobě na vědomí, že se s touto pozicí nehodlá smířit a před dlouhou přestávkou si vylepšil náladu. I z jejich reakcí po utkání bylo zřejmé, jak moc je tato výhra, zejména pro jejich psychiku, důležitá.
Druhému nováčkovi z Českých Budějovic se na sestupové 15. příčce také evidentně nelíbilo a výhrou s Teplicemi 2:0 se posunul až na 12. místo, což je pohled daleko příjemnější, i když vyrovnanost je veliká. Jejich soupeř z Teplic tak trochu „zadýchaně“ zvládl závěr podzimní části soutěže. V médiích se objevují zprávy o odchodech některých zahraničních hráčů a to na pohodě v kabině nepřispívá. Možná i proto ta „zadýchanost“.
Na sestupovou příčku v tomto kole klesl překvapivě Liberec prohrou v Příbrami 0:2. To je asi největší překvapení podzimu, ale zřejmě i to má svoje příčiny. Zajímavé jsou i rozhovory se sportovním ředitelem Nezmarem. I z nich je zřejmé, že vše neběží, jak by mělo a není to zřejmě jen o hráčích a trenérovi. Proto to nezachrání ani hrozba pokuty. Do toho se ale pouštět nechci. V tomto utkání mě hned v prvním krátkém sestřihu utkání zaujalo, že branku vstřelila Příbram z evidentního ofsajdu, což reportér a především rozhodčí nepostřehli. Rozehrát rohový kop tzv. „nakrátko“ lze, ale rozehrávající hráč nesmí být v momentě zpětné přihrávky blíže brankové čáře, než soupeř. A pokud ten nemá hráče tzv. u první tyče, tak je to jasný ofsajd. Možná proto došlo i ke ztrátě koncentrace hráčů Liberce a brance v jejich síti. Určitě zajímavostí je aktivní brankové skóre 19:18, což je u týmu z 15. místa rarita.
V posledních dvou utkáních stály proti sobě týmy ze silného středu tabulky. V Ostravě skončilo utkání proti Slávii bez branek, což znamená další pokutu, tentokrát pro hráče Slávie. Nechci se opakovat, takže to nechám bez komentáře. Opětovný pohled na skóre Ostravy znamená opak, než v případě Liberce. Ostravský Baník je na 5. místě s 22-ma body, ale brankové skóre má vysoce pasivní 12:20.
V tom druhém souboji středu tabulky tým Bohemians 1905 prohrou se Slováckem prodloužil svoji sérii bez výhry na 6 utkání. Zaujala mě situace před pokutovým kopem za jasný faul hráče Slovácka ze zadu. Kromě správně nařízeného pokutového kopu rozhodčí nepotrestal viníka žádnou kartou. Tedy červenou ani žlutou. Nevím, jestli zapomněl nebo to bylo v duchu pravidel. Já totiž viděl mnoho případů, kdy za stejný zákrok rozhodčí udělil minimálně kartu žlutou, často i červenou. Zajímavostí je, že na domácím hřišti ve stejném počtu utkání získal tým Bohemians 1905 8 bodů a na soupeřových o jeden více, tedy 9. Podobné se podařilo ještě Spartě, doma 18, venku 19 bodů, jenže ta hrála venku o 2 utkání více , než doma na Letné.