Druhý zástupce českého fotbalu v evropských pohárech Slovan Liberec mi udělal radost a, jak píšu v nadpisu tohoto komentáře i nahrál. Jeho utkání s německým bundesligovým týmem z Freiburgu totiž potvrdilo můj dlouholetý názor, že německá Bundesliga je velice atraktivní soutěž, ale její kvalita je přeceňovaná.
I tady totiž platí, že se zaměňují termíny kvalita a atraktivita. Ještě musím dodat, než si budete klepat na čelo a argumentovat letošním finále Ligy mistrů, kde se střetly týmy Bundesligy z Mnichova a Dortmundu, že výjimku tvoří právě tyto dva německé velkokluby. O tom, že jejich kvalita je nesrovnatelná s ostatnímy účastníky Bundesligy svědčí i jejich obrovský náskok v tabulce této soutěže v loňském ročníku.
Podobně jsem psal před dvěma roky, když Viktoria Plzeň sehrála výbornou partii doma i v Německu s dalším účastníkem Bundesligy Schylme 04. Vypadla až po prodloužení v odvetě i díky tomu, že musela hrát dlouhé minuty oslabena o vyloučeného hráče, tuším, že to byl Bakoš.
Ne, netvrdím, že Gambrinus liga je kvalitnější, než Bundesliga, jen tvrdím, že její kvalita je přeceňovaná a zaostává za španělskou, anglickou a italskou, možná i francouzskou a dnes i ruskou. Všechno totiž zkreslují zaplněné stadiony, které vytvoří skvělou kulisu, která sama o sobě atraktivitu i kvalitu opticky zvyšuje. Kdyby totiž na běžná utkání přišlo kolem 5-ti tisíc diváků, jako u nás, tak bude stejné utkání vypadat úplně jinak.
Podle mého názoru není náhoda a také tento můj názor potvrzuje vysoká procentuální úspěšnost fotbalistů, kteří z české Gambrinus ligy přestoupí do Bundesligy a hlavně, že je tam o ně zájem. V poslední době střílí branky útočník Kadlec, určitě se prosadí (až se uzdraví) plzeňský Darida, v Norimberku se uzdravil Hloušek a hned vstřelil branku. Je pravda, že některé české fotbalisty pronásledují v Německu častá zranění (Jiráček, Pilař, Fenin, Šimůnek, Kadlec Michal atd.), jsou i případy, kdy hráč skvěle začal, ale postupně se ze sestavy vytrácel. Určitě příčinou takového zájmu o české fotbalisty v Německu jsou i výborné kontakty jejich manažerů na Německo, ale také hlavně předpoklad a schopnosti se prosadit. V ligách, které jsem jmenoval v předchozím odstavci, by ta pravděpodobnost byla zcela jistě menší, což je dáno jejich vyšší kvalitou.
Teď už krátce k samotnému utkání Liberce ve Freiburgu. Liberecký mladý tým tak trochu opět prospal první poločas a nestalo se mu to poprvé. Podle mého názoru je to hlavně zbytečným respektem ze soupeře. Zkrátka je to i o sebevědomí týmu a to jsem zase u mentálního tréninku, který podle mého názoru v dnešním fotbalu rozhoduje, protože kondice, práce s míčem, taktická disciplína a organizace hry je u těchto vyspělých týmů přibližně stejná.
Opakovaně si například všímám, že v této oblasti (mentální přípravy na utkání) má velké rezervy pravý obránce Liberce Kušnír. On sice již několikrát v letošní sezóně přispěl k výhře svého týmu skvělými centry, ale na hřišti se chová nevypočitatelně a trenér si u něj nikdy nemůže být jistý, zda utkání dohraje bez červené karty za nedisciplinované chování. Jeho nekázeň se projevuje i v lajdáckém způsobu řešení některých herních situací i na vlastní polovině hřiště. I proto liberecký tým obdržel první branku z pokutového kopu a je zbytečné řešit, zda se zákrok Kušníra stal 10 cm uvnitř nebo vně pokutového území. Kušnír musí řešit, proč se v určitých situacích chová tak nezodpovědně. A jsme opět u mentálního tréninku.
Druhý poločas byl ze strany Liberce úplně o něčem jiném a samozřejmě i ze strany Freiburgu, protože to jsou spojené nádoby. Liberečtí si ověřili, že se dá se soupeřem normálně hrát. Vlastně je o tom přesvědčila důrazná domluva trenéra Šilhavého o poločasové přestávce. Nemá cenu vše svádět na nepochopitelné chyby brankáře a dalšího hráče Freiburgu. Ty chyby se staly i díky aktivitě hráčů Slovanu. Brankář by chybu neudělal, kdyby se Kalitvincev neodhodlal ke střele z větší vzdálenosti, obránce by chybu neudělal, kdyby se hráči Liberce po ztrátě míče odebrali okamžitě na vlastní polovinu. Proto jsem přesvědčen, že výsledek 2:2 je zcela zasloužený a celé utkání bylo typickou ukázkou mentální úrovně hráčů. Je to hodně o sebevědomí, současně pokoře, a to vše ovlivňují i zkušenosti, ale také mentalita a charakter hráčů. Tyto vlastnosti si pečlivě zkoumají špičkové kluby, protože ví, jak jsou důležité. Fotbal není jenom o střílení na branku, přihrávání, běhání a standardních situacích. Stále více výkonnost a tím i výsledky mužstev ovlivňuje mentální příprava na utkání. Opakuji na závěr, že všechno ostatní už je dnes tak propracované, že vymyslet na soupeře něco převratného nelze.