Desáté kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže bylo tentokrát roztažené do tří dnů a v tom jediném pátečním utkání jsem byl mentálně zapojen hned ve třech klubech. Spartě jsem ještě nezapomněl odpustit závěr předminulé sezóny, kdy i díky „nahraným“ penaltám zejména hlavním protagonistou akce „Belmondo“ Kuchty, v Liberci atd., ale hlavně jsem si uvědomoval, že jakákoliv ztráta bodů pražské Sparty pomůže samozřejmě jejímu aktuálnímu soupeři olomoucké Sigmě, kde jsem 17 let působil a dobře znám a fandím jejímu trenérovi Tomáši Janotkovi, a pomůže také pražské Slávii, největšímu soupeři Sparty v cestě za ziskem mistrovského titulu. Tak nějak mi je způsob hry Slávie bližší a sympatičtější přesto, že dlouhodobě uznávám práci sportovního ředitele Sparty Tomáše Rosického a trenérů Sparty.
Při vedení Sigmy v nastaveném času o dvě branky 1:3, který měl trvat 7 minut, což i to byla pro Spartu povzbuzující nabídka, kterou tým Sparty využil hned v první minutě nastavení ke snížení na 2:3. Jenže to ještě nebyl konec, další minuty navíc jsem vnímal stejně, jako jsem zaznamenal po utkání v diskuzi na internetu, kde jeden fanoušek Sigmy napsal, že to vypadalo, že se bude hrát, dokud Sparta nevyrovná, protože rozhodčí k sedmi minutám ještě přidal další 4 minuty. Proč? To ví jen on…
Pro tým Sigmy to byl opravdu husarský kousek, její hráči (napočítal jsem 6 odchovanců v základní sestavě) hráli odvážně, rychle „nahoru“ po zisku míče a svojí aktivitou nutili hráče Sparty k chybám a zaslouženě se radovali ze zisku tří nečekaných bodů.
Dovedu si představit jak pozorně sledovali toto páteční utkání hráči Slávie, kteří tento „dopink“ zcela jistě sledovali a i v neděli ve „Vršovickém“ derby na Bohemians byla znát maximální koncentrace a motivace v tom využít tento „dárek“ k odpoutání se o tři body před největšího rivala Spartu do čela Chance Ligy a to se jí podařilo již během prvního poločasu, podobně jako v utkání s Plzní nedávno. Ze strany Slávie a trenéra Trpišovského je to jasný vzkaz ostatním, že aktivní a běžecky nadprůměrný způsob hry s maximálním tlakem na hráče soupeře s míčem je cesta, jak se prosadit v moderním fotbalu. K tomu samozřejmě vede dlouhá cesta, ovšem trenér Trpišovský se svým trenérským štábem se na tuto cestu vydal ve Slávii již před několika lety a rád v ní pokračuje a bude pokračovat. Výsledkem tohoto náročného způsobu hry je také minimum obdržených branek, konkrétně pouze 1 branka v 9-ti odehraných kolech a ukazuje se, že to je efektivní způsob hry i na mezinárodní úrovni v evropských klubových soutěžích. V tomto kontextu si vzpomenu na vlastní zkušenost v Sigmě Olomouc po sestupu do II. Ligy nás převzal trenér Brückner a první branku jsme obdrželi až v 10. kole v Třinci navíc po vymyšlené penaltě rozhodčího…
Viktoria Plzeň po senzační remíze 3:3 na hřišti účastníka Bundesligy Frankfurtu zřejmě tak trochu doplatila na fyzickou a určitě i mentální náročnost tohoto úspěchu a na domácím stadionu jen remizovala s Mladou Boleslaví 1:1. To, jak je současný fotbal vysoce odborná sportovní aktivita potvrzuje i konstatování trenéra Koubka i moje, že týmu chyběl hrotový útočník Chorý (přestoupil do Slávie) a využití jeho typologie ve způsobu hry (centrované míče) a spolupráce s mladým a velmi rychlým Šulcem. I to potvrzuje, že současný fotbal vyžaduje zvolit způsob hry, který odpovídá nejen typologii hráčů, ale i jejich kvalitě. Jsem přesvědčen, že i to se trenéru Koubkovi podaří, i když to zřejmě bude chvíli trvat, ale i o tom je současný fotbal, to dříve trenéři řešit nemuseli, protože všichni hráli stejně a typologie hráčů ve vztahu ke způsobu hry se neřešily, vím to z vlastní zkušenosti hráče i trenéra.
Baník Ostrava a především trenér Hapal zřejmě také přišel na to, jak zefektivnit způsob hry na vlastním stadionu, protože na rozdíl od minulé sezóny, kdy se jeho týmu na vlastním stadionu v Ostravě-Vítkovicích výsledkově nedařilo, tak v letošní sezóně je to jinak a bylo tomu také v utkání s Českými Budějovicemi, které jeho tým porazil 2:1 i přes neproměněný pokutový kop jinak skvělého hráče Ewertona. Již v předchozím průběhu sezony se mu některé pokutové kopy nepodařilo proměnit, byla na něm vidět nervozita i tentokrát, hodně přemýšlel kam má míč poslat. Nakonec se rozhodl po vzoru Tondy Panenky doprostřed branky, ale brankář Fendrich zabojoval a podařilo se mu v pádu „zapomenutou“ nohou míč vykopnout mimo branku.
Při podrobnější prohlídce utkání 10. kola zjistíme, že rozhodčí ukázali nadprůměrné množství červených karet, jestli jsem dobře počítal, tak 9 hráčům a 1 trenéru Pardubic Saňákovi. V utkání Pardubic s Teplicemi, které skončilo výhrou Teplic 0:1 hráči Pardubic kromě trenéra obdrželi ještě 2 červené karty a soupeř 1.
Nováček soutěže Dukla Praha prohrál na vlastním stadionu na Julisce s Libercem 1:4. Mám takový dojem, že i to je úděl nováčků, že na vlastním stadionu chce tvořit hru, ale současný fotbal je především o zisku nebo naopak o ztrátě míče a pokud je těch ztrát z uvedených důvodů hodně, tak se zrodí tento výsledek v domácím prostředí.
Jablonec porazil Hradec Králové 2:1. Výsledek se zrodil i díky červené kartě hráče Hradce Pilaře hned ve 33. minutě utkání, protože branky jeho tým obdržel až ve druhém poločasu, kdy oslabený tým už zaostával především kondičně.
Slovácko porazilo na svém stadionu Karvinou 2:1. Opět tam rozhodčí udělil dvě červené karty na obou stranách jednu. Neprosadil se v dresu Karviné mladý útočník Vecheta, který nedávno do Karviné přestoupil právě ze Slovácka.
Stručná statistika říká, že bilance utkání 10.kola doma, remíza, venku je 3 1 4, zisk bodů doma x venku je 10:13, branek 10:15. Celkově za 9 odehraných utkání je bilance doma, remíza, venku 34 14 24. Průměrná návštěva na utkání se dostala těsně nad 6 tisíc, přesně 6 017 diváků.