Přiznám se, že z aktuálních událostí v našem fotbalu mám v hlavě spoustu myšlenek a témat k zajímavým komentářům, zkrátka nevím, kde mám dříve začít, zda u nominace trenéra reprezentace Šilhavého na červnová utkání „Ligy národů“, volby rozestavení se třemi stopery na tato utkání, zdravotní konsolidace ze zdravotních důvodů rozpadlého hráčského kádru Slávie nebo volbu nového zahraničního trenéra Sparty. Rozhodl jsem se pro poslední zmiňované téma, nového trenéra Sparty Dána Briana Priskeho (správně bez skloňování Priske ???).
Začnu podle mého logického, tedy správného postupu, tedy od majitele Sparty pana Křetínského. Velmi mě totiž zaujal rozhovor s ním v deníku Sport. Nemám ho nyní před sebou, ale dobře si pamatuji, že i na sportovní oblast dokázal reagovat rozumně a podle mého názoru správně. Především proto, že podržel ve svých názorech a hodnoceních neúspěšné sezóny sportovního ředitele Tomáše Rosického. Před několika dny jsem si přečetl rozhovor s ním a téměř ve všem jsem s ním souhlasil. Z něj je znát, že si prošel pravým profesionálním prostředím a snaží se ho implementovat do své práce. V zatuchlém českém fotbalovém prostředí totiž vždycky fungoval z dnešního pohledu amatérismus ve všech oblastech, včetně sportovní problematiky. Každý, kdo přišel s něčím novým, progresívním, v Evropě vyzkoušeným a fungujícím, byl zesměšňován a kritizován těmi, kteří nedokázali svoje pohodlí a lenost se nad věcí zamyslet a pochopit, že to je správná cesta.
Hodně zajímavou knížku by o tom mohl napsat můj trenérský kolega Jaroslav Hřebík, který přibližně v době přelomu století se pokusil změnit zažitý způsob hry z osobního na zónové bránění, což v té době byla u nás doslova fotbalová revoluce, ve špičkovém evropském fotbalu již ověřená.
Svoje zkušenosti z tohoto období mám i já, i když jsem byl tak trochu schován před hordou kritiků v Ratíškovicích u nováčka II. Ligy, kde jsem si tyto nové věci úspěšně ověřoval v praxi. Proto nebyla náhoda, že po dvou úspěšných sezónách a postupu do finále poháru v tomto skromném klubu jsem nahradil v prvoligovém klubu FK Jablonec trenéra Hřebíka, který odešel uplatňovat tyto, jak jsem nazval revoluční změny, do Sparty Praha. Tam prožíval těžké trenérské konfrontace nejen se svým okolím, bývalými hráči Sparty, ale hlavně s některými svými svěřenci. Musel jsem i já často poslouchat a číst v médiích hesla: „Nedělejte z fotbalu vědu !!“ nebo „Nedělejte z fotbalistů atlety“ !! apod.
Smutné i dnes je, že někteří z těchto bývalých fotbalistů jsou dnes na různých televizních stanicích nebo internetových webech či jiných médiích považováni za fotbalové experty, jako např. Horst Siegl, Láďa Vízek a další a řeší a hodnotí současný fotbal, který je naprosto jiný, než v době, kdy oni byli aktivními hráči. A v tomto zatuchlém prostředí pracuje i Tomáš Rosický, jehož názory se mi i nyní, v souvislosti s volbou nového trenéra Sparty líbí a odpovídají evropskému, tedy modernímu fotbalu. Přesto je i na něm vidět, že se ve své roli sportovního ředitele v českém velkoklubu Spartě Praha tak trochu neorientuje a hledá a já mám pocit, že se už díky volbě trenéra Priskeho našel. Určitě předchozí volba trenéra Vrby byla ovlivněna úspěšností trenéra v době, kdy fotbal byl někde jinde, než dnes. Fotbal se totiž ohromně rychle vyvíjí a nejen v typologii hráčů, ale i trenérů. Do toho patří pro obě kategorie aktérů fotbalových utkání, tedy pro hráče i trenéry, i osobnostní vlastnosti, inteligence, způsob komunikace s médii, zkrátka i tady v Česku některým chybí profesionální přístup (jako prvoligový hráč jsem zažil trenéra, který šel na hřiště s cigaretou v puse, ve středovém kruhu ji zahodil, zašlápl a začalo se trénovat). Ovšem to je historie, dnes je to jinak a volba nového trenéra Sparty tomu odpovídá.
Trenér Priske je evidentně inteligentní člověk s progresivním přístupem k fotbalu, což potvrzují jeho klíčové parametry a předpoklady pro současný fotbal. Tomáš Rosický ho charakterizuje, že přinese do své práce analytický přístup, angličtinu, Tomáš už ví, že musí být připraven na narážky veřejnosti (já dodám laické), ale i uvnitř fotbalového prostředí ze strany lidí se zastaralými a dávno v evropském fotbalu překonanými názory, jak jsme to museli vnímat i někteří z nás trenérů na přelomu století.
A pokud to Tomáš Rosický ví, tak na tento předpoklad připraví i trenéra Priskeho, protože jeho klíčové parametry v práci s hráči jsou: hodně běhat, intenzita, sprinty, náběhy, týmovost, zaujetí, odhodlání. Tedy i mentální předpoklady a nastavení, navíc rád pracuje a posouvá mladé hráče, z jeho vystupování vyzařuje pokora, ale také přísnost v plnění povinností hráčů, vstřícnost k práci médií.
Musím na závěr dodat, že podle mého názoru i sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický se ve své pozici učí a získává zkušenosti. Vnímám to zejména z toho, jak prezentoval typologii vytipovávaného trenéra, jakého trenéra nakonec vybral a jak se trenér na první tiskovce mezi novináři představil. Já vím, to všechno se uvidí až na hřišti, ale já v něm vidím naprosto jiný tip trenéra v mnoha kritériích, nejenom těch fotbalově strategických, ve srovnání s předchozím trenérem Pavlem Vrbou. Dobře si pamatuji utkání s Midtjylandem i Antverpami, na jejich herní projev s rychlou přechodovou fází po zisku míče, chování trenéra při utkání a to je podle mého názoru cesta, která bude Spartu posouvat blíže k evropskému pojetí fotbalu. Na závěr jen dodám můj odhad, že trenér Brian Priske mně v mnoha parametrech připomíná nástup trenéra Trpišovského ve Slávii, zdá se mi, že nový trenér Sparty přinese do českého fotbalu také určitou změnu k lepšímu nejen na hřišti, ale i vstřícnost a otevřenost směrem k médiím a k fotbalové veřejnosti. Na to, zda bude i tak úspěšný, jako současný trenér Slávie si musíme ještě chvíli počkat. Já si rád počkám a musím říci, že se na to moc těším. Věřím totiž, že tentokrát sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický trefil do černého, protože vybral trenéra, který pasuje do klubové filosofie (práce s mladými odchovanci) a herní strategie, kterou zvolil klub a jeho sportovní vedení. Často se u nás volí trenér jen podle svého jména a ten si volí způsob hry podle sebe a to je špatně. Zda to byl i případ trenéra Pavla Vrby nechám na posouzení čtenářů. Já si myslím, že ano. I z tohoto mého komentáře totiž vyplývá, že moc společných vlastností oba nemají.
Na závěr jen vysvětlím, proč držím palce novému trenérovi Sparty, když jsem od malička fanoušek Slávie? Protože jsem také trenér, sleduji současný moderní způsob hry a zažil jsem naprosto nelogickou a amatérskou strategii při volbách trenérů v našich prvoligových klubech v době, kdy jsem v ní byl aktivní. Prožíval jsem dobu, kdy odbornost, slušnost a pracovitost nebyla tou nejdůležitější vlastností hráčů, ale i trenérů. Ten, kdo se vzdělával a posouval byl divný, zelenou měli pohodlní lenoši, hráči i trenéři s hulvátským způsobem komunikace ke svému okolí. Jsem proto rád, že se „kormidlo“ otáčí, i když by to mělo být rychlejší, ale i tak je to dobře a dalším důkazem je i angažování nového trenéra Sparty Briana Priskeho. Zda jsem to odhal dobře ukáže až blížící se nová sezóna. Já jsem přesvědčen, že ano.