Ve svých komentářích k naší nejvyšší fotbalové soutěži se snažím zaměřit nejen na výsledky a tabulku, tedy pohled pouze zpravodajský, tzn. konkrétní výsledky, střelce branek apod. (to se každý může dozvědět z různých médií), ale také v rámci svých zejména časových možností sledování některých utkání na trenérský pohled. Mám na mysli způsob hry jednotlivých týmů a reakce trenérů na průběh utkání. A v tomto období také především na podíl nevyhovujících hracích terénů na způsob hry.
Pokud si pustíte sestřih všech vstřelených branek v tomto kole, bylo jich 20, tak zjistíte, že naprostá většina padla po standardních situacích a centrech do pokutového území nebo ztrátách míčů a následných rychlých protiútocích. A to má dva důvody, jeden je dlouhodobě známý, protože český fotbal nemá a nikdy neměl předpoklady pro způsob hry typu „tiky taka“ po vzoru týmů z Jižní Ameriky či jihu Evropy (krátké kombinace, kreativita, kvalita v práci s míčem atd.) a ten druhý důvod platí v současné době aktuálně díky nevyhovujícím terénům na většině hracích ploch na prvoligových stadionech, které tento způsob hry ani neumožňují. Proto trenéři správně preferují jednodušší způsob hry, který je i bezpečnější vzhledem k vlastní brance, eliminují se tak vynucené i nevynucené ztráty míčů, po kterých se inkasují branky. Míč je více ve vzduchu, než je obvyklé, což mnozí diváci i experti kritizují, aniž by tento handicap respektovali, jenže trenér ho vnímat musí.
Proto také není podle mého názoru náhoda, že jediné utkání tohoto kola, ve kterém nepadla žádná branka, se hrálo v Jablonci, kam přijel vedoucí tým F:L Viktoria Plzeň. Přesto, že velmi špatný terén vadil oběma týmům, tak zcela jistě více hostujícím hráčům. Hrací plocha je více hnědá, než zelená a já dodám, že se v Jablonci všichni soupeři musí připravit na to, že tam bude takový terén téměř celou jarní část sezóny, dokonce možná ještě horší, protože s postupným jarním sluníčkem a opožděnou vegetací v téměř horských klimatických podmínkách bude hrací plocha vysychat a proto tvrdnout a hlavně nebude ještě dorůstat tráva.
Bezbrankového sobotního výsledku Viktorie Plzeň chtěla určitě v neděli ziskem tří bodů využít pražská Slávia, která je v cestě za moderním fotbalem s postupným kombinačním přechodem středního pásma z českých klubů nejdále, a snížit tak bodovou ztrátu na jediný bod. To se jí s vypětím všech sil podařilo těsnou výhrou 1:0 s týmem Českých Budějovic. Jihočeši zvolili rozestavení s pěti obránci, eliminovali tak hru Slávie přes křídelní prostory, logicky se snažili využít některý z rychlých protiútoků. Pro mě očekávaně se neprosazoval jako v utkání s Lincem Sor, protože neměl a nebude mít v utkáních české nejvyšší soutěže tolik prostoru, jako v mezinárodních soutěžích. Naopak svoji správnou intuici a schopnost být na tom správném místě potvrdil Lingr, když brankářem vyraženou střelu Plavčiče doklepl do branky. Pro Slávii a trenéra Trpišovského byla kromě tří bodů potěšitelná i premiéra (snad se to tak dá nazvat po deseti měsících léčení) uzdraveného Provoda. Ale opět se tým Slávie nevyvaroval červené karty, i když v rámci hry, což zase není negativní náhoda.
Další pronásledovatel a favorit pražská Sparta tentokrát nenechala na pochybách kdo získá tři body v utkání v Mladé Boleslavi výhrou 3:0. A jak padaly branky? centr, SS, SS. Troufám si jen dodat, že tým Mladé Boleslavi nedosahuje kvalit soupeře Slávie Českých Budějovic.
Při pohledu na tabulku je velká tlačenice o šestou příčku, tedy účast ve skupině o evropské poháry. Na tuto pozici se výhrou 1:2 v Teplicích opět protlačil nováček z Hradce Králové s 34 body. Jak padaly branky? To je jednoduché, všechny tři ze SS, což podle stavu hrací plochy v Teplicích dlouhodobě není nic překvapivého.
Z pohledu účasti na šesté příčce v první skupině se hrálo utkáním tzv. „o šest bodů“ v Olomouci, kde domácí Sigma přivítala tým Liberce. Výhra Sigmy 1:0 a posun na stejný zisk 33 bodů se zrodila po nevynucené chybě v rozehrávce obránce Liberce Koscelníka a rychlém protiútoku Sigmy, což logicky těžce nesl i trenér Kozel.
Velký tlak je v tabulce F:L na příčky za vedoucí trojicí. Proto byla doslova nečekanou výsledkovou bombou výhra 3:1 podle mého názoru k sestupu odsouzené Karviné v derby s Baníkem Ostrava na jeho stadionu. Jak padaly branky Karviné? Jedna po dlouhém výkopu brankáře Karviné, 2 po rychlém protiútoku po ztrátě míče hráčů Baníku, naopak branka Baníku po centru Almási hlavou.
Tady se zastavím u týmu Karviné. Byla to celkově teprve druhá výhra (první na Slávii), obě byly velmi nečekané a v utkáních, kde jasným favoritem s velkou motivací na účast v evropských pohárech byli její soupeři. Proto zkušený trenér Páník zvolil v obou utkáních hru z obranného bloku a na rychlý protiútok a úspěch se dostavil. Kdyby hrál s výstavbou hry z vlastní poloviny, tak nemá šanci.
Konkurent Baníku ve hře o 4. příčku Slovácko naopak tentokrát bodoval za tři body na hřišti Bohemians a jak jsem před chvílí zaznamenal na internetu tato prohra způsobila odvolání trenéra Klusáčka.
Nejbohatší utkání na branky se hrálo ve Zlíně, kde domácí tým porazil Pardubice 4:1. Zlínským se dařila hra na rychlé protiútoky, některé takto provedené akce a šance ještě neproměnili. Hvězdou utkání byl hráč Zlína Vukadinovič, autor dvou branek, za zmínku stojí nádherná branka Dramého v závěru utkání nechytatelnou střelou z dálky.